Laurel a Hardy zdědili ostrov

Česky Laurel a Hardy zdědili ostrov. Zklamáni Hollywoodem vydali se Laurel a Hardy roku 1945 na turné po evropských music hallech a oznámili natočení čtyř nových filmů v Evropě. Natočili ovšem pouze tento jediný a jejich nový začátek skončil neúspěchem. Film je levně a špatně natočený a nepřináší nic nového. Natáčení navíc ztěžoval Stanův zhoršující se zdravotní stav. Film se ještě dlouho nesměl v USA vůbec uvádět, kvůli režisérovi Johnu Berrymu hledanému McCarthym. Jak už napovídá název zdědí Laurel a Hardy ostrov a plachetnici, na jejíž palubě se k němu neprodleně vydají. Připojí se k nim ještě italský imigrant Giovanni a nešťastný Antoine bez občanství, který je tak odsouzen k věčnému putování z přístavu do přístavu. Inspirováni četbou Robinsona Crusoea si na ostrově (ne ovšem tom zděděném) žijí idylicky, než je tam objeven uran a o jejich ostrov se strhne politický zájem. Proto vyhlásí republiku Crusoeland, aby ostrov patřil jim a vyhlásí vlastní ústavu bez občanství, bez věznic a bez daní. Tato utopická (alternativní název filmu zní Utopia) země ovšem nefunguje moc dlouho. A jak znějí poslední slova, která řekne Oliver Stanovi v jejich posledním filmu? Samozřejmě nejinak než: „That’s another fine mess you got me into.“ Volně ke stažení na Archive.org. (29.09.2007)

Je s obdivem, že staří pánové se pokusili... Ovšem to co s mladým elánem, posléze s vypracovanou a léty ověřenou brilancí, rozesmávalo, je pojednou trapné, smutné a dá se říci i dojemné. V závěru filmu tradičně kňučící Stan není ani vtipný, ani politování hodný, nýbrž jeho chování vzbuzuje výsměch a otázku, má to ten děda zapotřebí? Inu, tento film je šlápnutím vedle, i velcí komici mohou dělat velké chyby. Přesto se domnívám, že potenciál zde byl, jen by jej museli zužitkovat Stan a Olie o dvacet let a více mladší. (21.12.2009)

Posledný film komického dua Laurel a Hardy z roku 1951 je vo francúzsko-talianskej koprodukcii. Stan a Olie zdedia loď a ostrov. Posádku lode doplnia večný tulák bez štátnej príslušnosti - kuchár Antoine (Max Elloy) a taliansky vysťahovalec Giovanni Copini (Adriano Rimoldi). Stroskotajú na neznámom ostrove, kde sa k nim pridá krásna Chérie Lamour (Suzy Delair). Vytvoria slobodný štát Crusoeland, príval imigrantov však čoskoro vyvolá na ostrove revolúciu. (12.04.2012)

Chtěl jsem dát více, ale za tu babu, co nenápadně přibyla v ději, a dodrbala zbytek filmu dávám méně. Ona ta první část byla dobrá. L & H si dokonce dovolili pár starých a osvědčených žertíků, ovšem pak se to zvrhne v klasickou okecávačku a je po filmu. Poněkud smutné rozloučení s mistry humoru. (05.12.2016)

Poslední společný snímek Laurela a Hardyho Atol K je bezpochyby jejich nejlepším celovečerním filmem. Nejde zde ani tak o gagy, ty jsou spíše identifikujícími aluzemi na předešlá slavná léta (např. scéna s obědem a skrytým lupičem), jako spíše o sebereflexi stárnoucích komiků, jejíž největší silou je rozpouštění hranic mezi smíchem a smutkem. „Nelze dojít klidu,“ glosuje tento filmový epilog L & H snahu dvou věčných smolařů o Utopii, ztělesňující nejen ideální sociální stav, ale i filmové umění (to, že všechny ty pády a kopance musejí dojít svého konce). To, že se tímto filmem jen málokdo "pobaví" (přes několik dokonalých humorných motivů, z nichž např. vztah Laurela a humra považuji za skutečně královský), je toho důkazem. Film, jímž se zákonitě muselo skončit. Film, který přešel přes hranice slávy i zapomenutí. (05.10.2008)