poster

Pinocchio

  • Itálie

    Pinocchio

  • Velká Británie

    Pinocchio

  • Slovensko

    Pinocchio

Fantasy / Dobrodružný / Rodinný

Itálie / Velká Británie / Francie, 2019, 125 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • mchnk
    ****

    Ve finále výborné, i když temné a drsné...("Ještě trochu cuká nohama, musíme počkat..."), také bizarní...("To je ale škoda, jít s prázdnou rakví...".), plné prapodivných, ale i krásných (Víla nádherná) postav, o každé z nich by mohl být napsán samostatný příběh, chvílemi mi to přišlo lehce zmatené, včetně dialogů, ale svou atmosférou nesmírně silné i odkaz a smysl tohoto prastarého příběhu o dobrosrdečnosti, oceněné prostým lidským životem, je zde nastíněn skvěle, možná by mohl být trochu lépe a zkráceně odvyprávěn, každopádně je to senzačně dobrodružný příběh, na který bych ale dítě pod 12 let samotné neposlal. [Kino - Citadela](12.10.2020)

  • Filmmaniak
    **

    Pokus o návrat ke kořenům slavné literární předlohy získal v Garroneho pojetí podobu mixu moderní fantasy pohádky a uměleckého realismu, stojícího především na poetickém vykreslení chudého italského venkova a na ponurých výjevech, vyvedených v režisérově již tradiční a osobité vizuální stylizaci, kterou obdařil i Pohádku pohádek a svá syrová dramata. Alegorické příhody neposlušného, roztěkaného a příliš důvěřivého hlavního hrdiny, která mu způsobují dočasná traumata a následně i uštědřují morální lekce, však působí rozporuplně a neprovázaně a některá jejich ponaučení si dokonce vzájemně protiřečí, nehledě na přítomnost několika vyloženě infantilních a nesnesitelně úmorných vedlejších postav. Kouzelná víla a cvrček se ve filmu objevují jen sporadicky a nemají proto takový vliv na utváření morálního kompasu titulního Pinocchia, jehož ztvárnění je zásadním nedostatkem, neb není dostatečně zajímavý a prakticky si k němu nelze vybudovat sympatie, jako kdyby Garrone až příliš sázel na dokonalost jeho fyzického vzezření a už se nesnažil diváky okouzlit též jeho osobností, chováním a pocity. Film tudíž kromě několika dějových zaškobrtnutí zápolí i s nedostatkem emocí a vzhledem k pomalému tempu vyprávění často i s rozvláčností. Kupředu jej táhnou herci a výborná technická realizace, leč výsledek obstojí díky řadě neotřelých momentů spíš pro svou pozoruhodnou bizarnost než pro své kvality.(29.9.2020)

  • marhoul
    ****

    Záleží, co člověk čeká. Pinocchio byla vždycky divná pohádka, protože to není pohádka. Surové sociální drama o lidech na okraji společnosti, kde chybí snad už jen pohlavní zneužívání dětí, respektive je zde zaměněno za bolestnou přeměnu chlapečků v oslíky, kteří jsou prodáváni na trhu komukoli, na těžkou práci. Příběh s prvky, které dospělý člověk jen tak nedostane z hlavy, jako například oběšení dítěte, surové bití rákoskou učitelem, topení osla v moři, dětská rakev, do které je nutno nějaké dítě dát, osamělost, putování nebezpečným světem, přepadení, podvody, lži, nástrahy a tak dále. V „pohádce“ není radosti a štěstí co by se za nehet vešlo a je zřejmé, že to nebyl ani záměr. Je to sice příběh bezesporu poučný, však svému dítěti bych to v této aktuální formě nepustila. Ale pokud tedy vyřadíme z obecenstva dětského diváka, (ty děcka dneska viděla už všelico, ale tak řekněme šestileté nebo citlivé desetileté dítě bych na to do kina opravdu nevzala), jedná se o vizuálně nevšední podívanou, s krásnou Dariovou hudbou, s kostýmy, triky a parádní výpravou, která pokulhává na zbytečné délce, snímek začne chvílemi nudit, dále jsou otravné neustále opakované fráze a věty, ať už u dvojice zlodějů, nebo vlastně kohokoli, kdo cokoli řekne a třeba slovo Pinocchio zazní asi tři sta krát. Ono to leze na nervy, ne že ne. Roberto Benigni si po vyloženě nepodařené verzi z roku 2002 zahrál tatínka chudého z nejchudších a role tatínků mu prostě mimořádně jdou. Nad ním by se kámen ustrnul. Ztělesnění prosté lásky, velikého srdce i přes hromadu neštěstí, kterou se neustále prohrabává. Z něho to dobré srdce přímo čiší, pohladí po duši i z plátna. Loutka je hezká, obsazení dětí pěkné, odkaz na Karla Zemana zřejmý. Pochmurné, tíživé, nekonečné, přičemž konec náhlý, rychlý, jakoby utnutý. Netuším, jestli by z toho šlo vyrazit víc, mě knižní předloha nikdy nebavila a nějaké ty animáky mi v paměti nechaly jen prodlužující se nos při lhaní. Tohle byl mix Polanského Twista, starších počinů Terryho Gilliama a Tance v temnotách. Matteo Garrone se k tomu postavil čelem a určitě svůj potenciál nepromarnil. Doporučuji se na film připravit, určitě bych do něj nešla v melancholické náladě za upršeného podzimního podvečera, i když… možná jo. Možná zrovna to bude to pravé. Závěrem zajímavost, která se nedávno objevila na sociálních sítích, stránka Kabinetu kuriozit, stran reálného Pinocchia, tedy s dovolením cituji: „Před patnácti lety hledala skupina archeologů poblíž Florencie zbytky etruského osídlení. Koncem prací navštívili místní baziliku San Miniato al Monte, na jejímž dvoře se nachází hrob slavného spisovatele Carla Collodiho (1826-1890) vlastním jménem Carlo Lorenzini. Nedaleko si povšimli malého opuštěného hrobu, očistili náhrobní kámen a četli jméno Pinocchio Sanchez. Požádali tedy o exhumaci ostatků a skutečně nalezli ostatky malého muže s dřevěnými končetinami a nosem, na jedné z protéz nalezli značku se jménem Carlo Bestuldci. Archivy následně odhalily, že pravý Pinocchio se narodil roku 1760 a měřil pouze 130 cm. V osmnácti letech vstoupil spolu s otcem do armády a sloužil zde jako bubeník. Domů se vrátil o patnáct let později jako mrzák – přišel o ruce, nohy i nos. Zde se seznámil s lékařem Carlem Bestuldcim, který pro trpaslíka vyrobil dřevěné protézy. Mladík si přivydělával v místním divadle, kde jej obdivovalo publikum jako provazolezce. Bohužel při jednom z triků ztratil rovnováhu, spadl a se zraněním si nedokázal poradit ani nejlepší lékaři. Později si chudý spisovatel Carlo Collodi, vzpomněl na nešťastného muže jménem Pinocchio, a tak se zrodila pohádka o dřevěném panáčkovi, který chtěl být člověkem.(6.9.2020)

  • Sawy
    ***

    Mimořádně divné, bohužel ale ne v tom směru, v jaký jsem doufal. Garroneho Pinocchio není subverzivním přepracováním pohádkové látky, ale nepříliš funkčním hybridem mezi onou podvratností a čistým přepracováním toho, co dobře známe z Disneyho. Občas vystrčí růžky nečekaně kruté filmařské řešení a rozvolněná struktura coby dědictví předlohy tentokrát více akcentuje onu rovinu funkční integrace dřevěného panďuláka do společenského dění, fakt jsem ale čekal nějaké ozvláštnění, které celého Pinocchia posune na jinou rovinu (vždyť by z toho mohl být třeba úplně nádherný horor!). Protože takhle dost dobře nechápu, proč to Garrone točil. A vlastně nevidím moc rozdílů mezi tímto a hladivě konzervativními Disneyho remaky svých vlastních animáků. 60 %(23.6.2020)

  • classic
    ***

    „Pinocchio” je v podstate výtvorom Majstra Geppetta, chudobného ale priateľského rezbára, ktorý raz dostane akési, špeciálne, magické drevo (dub), aké snáď nemá ani obdoby, lebo po finálnom opracovaní tiež i zázračne ožíva, a to v podobe, meter vysokého, dreveného chlapca, ktorého všetci jednoducho považujú za «burattina» , a práve ten sa čochvíľa vydáva na nepredstaviteľnú vandrovku, so začiatkom, štartom z bábkového divadielka Marioneta, a keďže k tomu má i strašne neposedné, drevené nohy, že nikoho ani poriadne nepočúva, skrátka, nedá si vôbec povedať (je extrémne tvrdohlavý), aby do školy poctivo šiel, kam ho prišiel sám Geppetto odprevadiť, jeho to i napriek tomu najskôr lákalo jednoznačne vidieť svojich kolegovcov, priviazaných na nitiach, kde zrovna upúta riaditeľa Mangiafuocoa, a tak si viac-menej koledoval o to, že tým pádom možno prežije najväčšie dobrodružstvá svojej existencie, ktorá by mohla byť ešte o čosi VIAC, než čím momentálne je... ? Trebárs by sa mohla pričiniť samotná Víla, ktorá už vie, čo mám na mysli, ale pokiaľ k tomu dôjde, bude musieť absolvovať vyčerpávajúcu túru, naprieč celou krajinou, preplnenou množstvom bizarných postavičiek od výmyslu sveta, medzi ktorými sú napríklad extra prefíkaná Líška s Kocúrom... Geppetto, ako oddaný otec, sa taktiež odhodlá vypátrať svojho jediného syna ! Síce sa po dlhom čase konečne znovu stretnú, ale na tom najnepravdepodobnejšom mieste, aké si dokážeme predstaviť. / Videl som vskutku dosť čudný film, v ktorom sa donekonečna opakovalo meno - PINOCCHIO, až to začínalo byť trochu otravné ! V prvom rade je nakrútený naprosto svojským spôsobom, za ktorým si zrejme hrdo stojí taliansky mág Matteo Garrone, ktorý to už miestami preháňal. Dýchala na mňa neuveriteľná atmosféra, ktorá patrí do žánru fantasy. Triky boli voľným okom neviditeľné, a tak sa dostavil určitý pocit spokojnosti, zároveň s tým, že ma nerušil digitálny Pinocchio, myslím si, že sa s ním obstojne popasovali. Masky a výprava sú fantastické. Herci sú tak skvelo zamaskovaní, že ich ani nemáte najmenšiu šancu všetkých spoznať a chodia po takých miestach, čo Capuaniho predstavivosť nakoniec dovolí. Slávny Roberto Benigni síce nemal toľko priestoru, koľko by asi chcel mať, ale v poslednej tretine si to dostatočne vynahradil, i keď hlavnou postavou ani zďaleka nebol. Snímok, najviac, najideálnejší na jedno pozretie, no neľutujem, že som ho videl.(12.9.2020)

  • - Maskování na Pinocchia (Federico Ielapi) trvalo vždy tři hodiny. (Stanislaus)

  • - Tri hodiny trvalo nanášanie mejkapu hercovi Federico Ielapimu, ktorý stvárnil postavu Pinocchia. (_marduk_)

  • - Herec Rocco Papaleo, ktorý vo filme stvárňuje postavu kocúra, nadaboval v animovanom filme Pinocchio (2012) postavu Mangiafuoca. (_marduk_)