#Žiju

Tak s touto podívanou se tentokrát korejčíci skutečně příliš nevytáhli. Nelze tomu tedy upřít minimálně v rámci subžánru zombie filmů poměrně originální, ovšem spíš takovou komorní, zápletku a opomenout nemohu ani opravdu vydařené masky útočících nakažených „spoluobčanů“, ale jinak mě i přesto bude v první řadě ve spojení s tímto snímkem napadat především výraz Nuda. Hlavně první polovina filmu prostě není vůbec záživná, mladík uzavřený ve svém bytě nezažívá kdovíjak strhující konfrontace s nemrtvými, spíš je to celé jen takové oťukávání, a navíc po seznámení se se sousedkou z protějšího baráku to začne váznout snad ještě víc, a tak se to celé v podstatě rozjede až v poslední třetině, kdy se ústřední dvojice hrdinů začne přemísťovat, čímž začne krapet gradovat i samotný film, ale pořád to má do nějaké zábavné zombií jízdy neskutečně daleko. Navíc tomu všemu chybí i nějaká ta působivější atmosféra, styl, napětí se tu vyskytuje též minimum a co se efektů týče, masky jsou, jak jsem již zmiňoval, fajn, ale pořádného gore se tu divák též nedočká. Absence jakéhokoliv momentu překvapení tomu také pak nepomůže, stejně jako křečovitý happyend, který to definitivně znehodnocuje. Mě tato odlehčená zombiárna z Ásie zkrátka tentokrát příliš neoslovila, a i když jí nechci zároveň ani nějak úplně odsuzovat, za mě potěší spíš intelektuálnější část publika, které si při tom může dovolit jednou za čas se odvázat, ale klasický příznivec hororů, jakým jsem třeba já, se u toho bude spíš nudit. (21.09.2020)

Kdyby tvůrci danou premisu pojali formou absurdní komedie, superlativa by ze snímku čpěla jak čpavek z bagdádského sirotka. Uznávám, že snímek '#žiju' je solidní jihokorejskou žánrovkou která velmi lukrativně využívá minimalistický měřítko, a ústřední dvojice je adekvátně charismatická na to aby dokázala s diváky bezprecedentně navázat empatie - jenže narativ tak často podléhá až fantasmagoricky abrealný konfabulaci, že by si za to doživotní choleru tvůrci zasloužili. Panují tak u mě dost ambivalentní dojmy - páč na jednu stranu mě snímek bezpochyby bavil, leč na stranu druhou mu lze kdeco vytýkat - hlavně co se týká kadencí naprosto zbytečných klišé. No a samotná finální pointa je neskutečně debilní a vágní.... takže jestli treska není čerstvá, internet není existenciální spása, ale špása. (19.10.2020)

Recenze na film #Alive (#Žiju): Je tomu už docela dávno, co jsem poprvé zhlédl trailer a nějakým způsobem tak přišel s tímto filmem do styku. Abych řekl pravdu, čekal jsem od toho víc. Tehdy mě ta upoutávka vážně dostala, těšil jsem se na film a říkal jsem si, že tu bude zase pořádný zombie horror / thriller. Bohužel, když to nakonec vezmu kolem a kolem, #Alive není ničím speciální. Jsou tam světlé okamžiky, které se dají pěkně sestříhat do traileru, ale když to sledujete vcelku, působí to spíše amatérsky. Hlavní hrdina je ponechán v podstatě bez charakteristiky, není tu žádný background, žádný čas před, rovnou naskočíte do času po. Neříkám, že by to nutně bylo špatné, ale film by měl stát buď na dobrých postavách nebo na dobrém příběhu. Vzhledem k tomu, že postavy dobré nemáme – dalo by se říct, že všechny živé postavy jsou dvoudimenzionální (nabízí se tu přirovnání k těm zombíkům), doufal bych alespoň v ten slušný příběh. Ten tu nicméně chybí – dal by se jednoduše shrnout do jedné věty. Zvraty, pokud může být o nějakých řeč, jsou předvídatelné. Je tu plno klišé, která až bijí do očí. To ani nemluvím o tom závěrečném na sílu naroubovaném happy endu – zaprvé bychom "to" měli slyšet přicházet a zadruhé: odkdy se "to" vynořuje zpod paneláku?! Při sledování filmu jsem se místy cítil trochu hloupě (možná za tvůrce – posuďte sami), ale tak proč ne. Závěrem: čekal jsem od toho víc, ale byla to jinak docela fajn žánrovka. Koneckonců se zombie tématikou vznikají občas věci, že by jeden vyletěl z kůže. U tohohle jsem se aspoň dobře bavil. 50 % (19.01.2022)

Nějak nerozumím tomu, proč během tak krátké doby vznikly čtyři různé verze stejného námětu a to hned ve čtyřech různých zemích. Srovnávat však můžu jen s tou francouzskou a ve zkratce lze říct, že to jsou nebe a dudy. Zatím co Rocherova verze je jen jalová snaha o umění, ta korejská je skvěle odsýpající survival drama okořeněné špetkou akce i humoru. Jediná vada je ta, že Shin-hye Park není před kamerou déle. :) (20.01.2021)

#Alive je vlastně taková korejská zombie metafora na přežívání lockdownu během koronavirové pandemie. Mladý muž je zavřený ve svém přepychovém bytě, kde se může v pohodlíčku válet, hrát videohry a pít dobrý alkohol, zatímco venkovní svět jde do háje. Eventuálně ale tyto zlaté časy brzy skončí, protože začne docházet jídlo a voda, přičemž se hrdina musí vydat ven z bytu, ale si našel něco k snědku. Samotný motiv přežívání zombie apokalypsy na jednom malém, uzavřeném a vybaveném místě, ještě navíc s hlavní postavou prostého puberťáka, je supr nápad. Nemluvě také o využití novodobé technologie a sociálních sítích, což dodává filmu unikátní šťávu. Film se tím hezky odlišuje od klasického formátu dalších zombie snímků, čímž se chytře vyhýbá nějaké stereotypní zápletce. A i když je nápad dobrej, stejně mi přišlo, že v mnoha pasážích tvůrci příliš nevěděli, co s tím dějem dělat. Jednu dobu to chvilku vypadalo na psychologické drama, pak si ale tvůrci řekli, že z toho vlastně chtějí mít napínavou řezačku, díky čemuž je celý děj poněkud zmatečný. Ve výsledku to ale byla příjemná zombařina, i přestože se film trošku hledá, plus v žánru už vyšly mnohem lepší kousky. Navíc korejskými zombie se přece nedá pohrdnout! Lepší 3* (16.01.2021)