Žestokij romans
A Cruel Romance
Krutá romanca
Režie:
Eldar Alexandrovič RjazanovKamera:
Vadim AlisovObsahy(1)
Problém, jak provdat krásnou dceru (Larisa Guzeeva) bez věna, řeší zchudlá šlechtična na ruském maloměstě devatenáctého století. Zvlášť když je dívka beznadějně zamilovaná do okouzlujícího staršího bohéma (Nikita Michalkov)… V dnes již kultovní adaptaci Ostrovského sociálně-kritické hry „Bez věna“ nabízí režisér Rjazanov neuvěřitelný koktejl zpívané poezie, krutých milostných intrik, melodramatu i humoru. To vše spolu s velkolepými záběry Volhy, výbornými hereckými výkony a Nikitou Michalkovem, tančícím a zpívajícím za doprovodu cikánského souboru, film proměnilo v divácký hit sovětských kin. (pm)
(více)Recenze (20)
Pohádkově krásná Larisa (Larisa Guzeeva), zhýralý, ale děsně šmrncovní syčák Sergej Paratov (Nikita Michalkov), spousta dalších lidiček, do toho emotivní cikánská hudba ... Romance jak má být. Láska, pohrdání, krutost, intriky, maloměšťáctví, vzrušení, slzy, všechno vrchovatou měrou. Skvělý film, který zasáhne duši. ()
Ruské sladkobolné romance devatenáctého století miluji. Tahle je z mých nejoblíbenějších.Ta atmosféra je nepopsatelná. Zasněná Volha, nádherná Larisa, charismatický lamač dívčích srdcí Michalkov v tom svým šarmantním býlím vohozu za doprovodu cikánské kapely s hlasem Moravce je ďábelskej a nedá se mu nepodlehnout. O lokacích, výpravě a hudbě ani nemluvím. Pro mě napořád krásnej a dojímavej zážitek. ()
Nikita Michalkov tančí, zpívá a ještě přitom i dobře hraje. Přitom jde o smutnou hru podle Ostrovského, kde dívka nemá peníze a chce se vdávat, a je natolik uvědomělá, že ví, že bez věna ji nebude chtít starší bohém, kterým je právě v tomhle filmu herec Nikita Michalkov, tahoun hlavně v éře sovětské kultury, a vytahovač peněz z kapes pracujících. A za socialismu musel každý pracovat. Jinak šel za mříže! ()
Ano, podobně jako J. J. P. Oud "skláním koleno před zázrakem techniky, leč nevěřím, že parník by mohl být srovnáván s Parthenonem." Leč: Vlaštovka je neobyčejnou výjimkou: snad jí skutečně nepohybují stroje poháněné párou, ale oživuje ji var životů, emocí, které zde na sebe narážejí v divokých nesouladech. Je jakýmsi pohyblivým ostrovem, rájem předem ztraceným, protože stále unikajícím, a tedy nakonec i peklem, jehož jediného zde lze dosáhnout a z něhož se nelze vrátit. Krutá romance je lyrickou variací na Ostrovského drama. Výstižně reprezentuje duševní život postav, detailně vystylizovaných do konkrétních psychologických či sociálních typů. Je ovšem stále více písní či básní lyrickou než dramatem, což s sebou přináší i někdy až příliš neukázněné hyperboly (obzvláště ten efektní závěr, kdy se snad - mimo záběr - již již vlny Volhy chystají smýt prolitou krev...). Snad kdyby právě lyrickou melodii této romance tato krev zašpinila méně grandiózně, kdyby bída snu nakazila křídový papír příběhu plísní již na prvních stránkách, mohl bych mluvit o dokonalosti; nicméně i tak mne kolébání Volhy, tichý rytmus všech burleskních pitek, klid trýznivého smutku čekajících a štěstí dočkavších se - vše vyvedeno v barvě a laskající smysly, verš za veršem, sloku za slokou - rozjasnilo tvář. Na druhou stranu v příběhu ovšem nic k rozjasnění tváře nebylo. Závěrečnou tmu předurčuje výchozí šero. Nerozední se, a tak se barvy rozhořet nemohou. Snad tedy mé konečné okouzlení bylo jen - čímsi vnějším opojeným - povzdechem nad pomíjivou krásou umělého osvětlení. ()
Toto drama v době svého uvedení rozpoutalo bouřlivou diskusi na téma literárních adaptací: původní Ostrovského hry se nijak věrně nedrží. Síla filmu netěží z předlohy, nýbrž Rjazanovova umu ukočírovat několik silných hereckým osobností (velmi velmi trefně vybraných a obsazených), z energického hudebního doprovodu Andreje Petrova (příjemně ovlivněného Šostakovičem) a výtečně inscenovaných mizanscén (hlavně těch s Vasiljevovým cikánským souborem). Ale především z Nikity Michalkova v roli muže, který popřením svých citů k Larise, zaprodáním lásky a zasnoubením se z ryze zištných důvodů ztratí nejenom svou nezávislost, ale především sebe sama. Bohémský rejdař Sergej Sergejevič Parátov je dokonalým prototypem mužů opojených mocí a egem, které Michalkov ztvárňoval často a rád, mužů balancujících na hranici dobra a zla, kterých lidskou a charakterovou nedostatečnost maskoval svým šarmem…Přiznávám, že když jsem film viděla v 80-tých letech prvně, byla jsem zklamaná: herec pro mne rozhodně nebyl klasicky přitažlivým milovníkem, kterými se hemží romantické filmy… Dnes v cynismu Kruté romance nacházím mnohé: drsnější Jane Austenovou, uhlazenější Nebezpečné známosti, melodrama, písničkovou romanci, navíc výbornou a nad míru vtipnou sociálně kritickou komedii. A viděla jsem ji tolikrát, že to až hraničí s nenormálností. ()
Reklama