Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Jiří Hrzán (30. 3. 1939 - 24. 9. 1980) byl na divadle, v televizi i ve filmu dobře známým představitelem komických hrdinů. Jednou z mála jeho dramatických filmových postav je hlídač vězňů Josef Vildomec, titulní hrdina málo známého filmu scenáristy a režiséra Ivana Renče. Oproti svým rozpustilým a groteskním figurám zde Hrzán ztvárnil zcela protichůdný typ hrdiny: Pepík Vildomec je doma poslušným synem a v práci zodpovědným a úslužným vykonavatelem příkazů. Ledasco si nechá líbit, a to i od vězňů, které hlídá. Tajně si však vybíjí vztek a ponížení na svém psu, jediné bytosti, která je slabší než on. Svatba s opovrhovanou nalezenkyní Marií a útěk jednoho z vězňů však započnou proces Vildomcovy proměny v sadistickou bestii...
Tento neobvyklý a v mnoha ohledech mimořádný film je jediným celovečerním dílem Ivana Renče. Jeho děj se odehrává v neurčité době a na neurčitém místě, a zcela se soustřeďuje na vnitřní život hlavní postavy (část vyprávění je věnována hrdinovým představám, které se odehrávají na mořském ostrůvku s majákem). Film, který přesvědčivě zpracovává temné stránky lidské psychiky a který se mimo jiné dotýká i rasismu, se v kinech i v televizi objevoval jen sporadicky. Kvůli tomu se neprávem ocitl mezi polozapomenutými díly české kinematografie.
Ještě v roce 1970 vznikaly filmy, nachystané v minulých letech a vyjadřující i tehdejší poetiku. Ivan Renč vytvořil téměř protokolární podobenství, záměrně zasazené mimo čas a prostor, rozehrávající výsostně modelovou situaci. V příběhu dosti klopotném a ne vždy přesvědčivém vypráví o mladém vězeňském dozorci, jenž sní o tom, jak by žil na osamělém majáku. Je svým způsobem směšný, s rozvráceným charakterem, v zaměstnání jen stěží nachází nějaké uspokojení, u vězňů si nedokáže zjednat sebemenší respekt - a hrdina si pak svůj přetlak vybíjí v týrání bezbranného psa. A jednoho dne nastoupí zkratové jednání. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Recenze (83)

gudaulin 

všechny recenze uživatele

V jednom dokumentu věnovaném životním osudům Jiřího Hrzána vyprávěl tuším Jan Kačer, že na počátcích své divadelní dráhy se měl Hrzán objevit na jevišti v zanedbatelné úloze, vlastně štěku. Udělal z toho ale tak exhibicionistický výstup, že si představení ukradl v podstatě pro sebe a vyvolal rozhořčení představitele hlavní role. Ze dne na den se zrodila nová herecká hvězda. Tahle vzpomínka se mi vybavila, když jsem sledoval jeho herecký koncert v roli hlídače. S Hrzánem totiž úspěch snímku stojí a padá. Scénář má výrazné rezervy. Chtěl by být podobenstvím o tom, jak se obyčejný snadno manipulovatelný vesnický blb vystavený vlivu vnějšího prostředí a v pozici, kde má možnost zneužít své postavení, postupně změní v tyranskou zrůdu. Jenže druhý Spalovač mrtvol se nekoná, protože případné poselství úspěšně narušují komediální prvky a vedlejší motivy, jakými jsou např. uprchlý recidivista, který si z hlídače nepokrytě dělá srandu, nebo motiv nerovného partnerského vztahu, po zásluze potrestaného. Scénář zkrátka nemá ten správný tah na bránu, ale i tak se jedná o zajímavý, v lecčems provokativní, snímek a doklad vysoké úrovně české kinematografie své doby. Celkový dojem: 80 %. ()

Marigold 

všechny recenze uživatele

Doznívání filmových šedesátých v plné parádě. Subjektivizovaná narace sice nedosahuje takové sdílnosti a mistrovství jako v Herzově majstrštyku Spalovač mrtvol, nicméně dostatek sugestivity dodává snímku výtečný Jiří Hrzán, který postavu životního loosera a přezrálého dítěte, které se oddává pošetilým snům, zpodobnil s naprostou přesvědčivostí. Podivné "uzrání" jednoho vězeňského hlídače líčí možná Renč místy až neobratně unyle, nicméně vývoj hlavní postavy a některé skutečně působivé kompozice nahradí veškerá negativa. Po formální stránce by se dalo vytknout leccos, stejně tak nutno poukázat na fakt, že film pouze těží z odkazu klasik jedné z vrcholných dekád českého filmu, nicméně to sotva něco změní na skutečnosti, že Hlídač je cosi jako zaprášený nenápadný klenot, který rozhodně patří do zlatého fondu české kinematografie. Ačkoli Pepík Vildomec nedosahuje zneklidňující excentričnosti Fuksova Romana Kopfrgingla, jeho podivná labilita a dušená brutalita, která v závěru vygraduje do vskutku tragikomického zupáctví, má vnitřní logiku a dostatečnou dramatičnost... Hlubokou zakomplexovanost vystihuje Vildomcův přerod dokonale. ()

Reklama

Karlos80 

všechny recenze uživatele

Provokativní zobrazení rozvráceného charakteru (velmi ukázněný a především výborný výkon J. Hrzána v hlavní roli). Podle mě vůbec jedna z nejlepších dramatických rolých J. Hrzána a role na kterou se po všech těch komických známých figurkách tak trochu neprávem zapomíná. Zvláštní a určitě I mimořádný malý-velký film. ()

troufalka 

všechny recenze uživatele

Mohla bych se tu rozplývat nad úžasným hereckým výkonem JIřího Hrzána nebo nad skvělým výběrem lokalit. Já bych se ale chtěla podělit o to, co ve mně film způsobil. Zpočátku jsem byla mírně na rozpacích, rozjezd se mi zdál pomalý, ale kochala jsem se reáliemi. Jak se začal film více rozjíždět, přibývalo vztahů a mě do vcuclo do děje! Na konci jsem si začala lámat hlavu, co vlastně bylo špatně? Byla to výchova přepečlivé maminky, či nízká inteligence? Chybějící otec nebo málo uznání od druhých? Co vlastně z toho nanicovatého chlapíka udělalo zvíře? Nakolik mohla zapůsobit milující manželka? Mohlo být něco jinak, kdyby se maminka ke snaše chovala přívětivěji? Kolik takových nenápadných chlapíků chodí kolem nás, úslužně se usmívající a doma tahají kočku za ocas? Mírně znepokojivé ... U mne film splnil to podstatné - měl poselství. 76% ()

Lima 

všechny recenze uživatele

Jeden z posledních dozvuků české ´Nové vlny´, už z doby, kdy normalizační režim začínal naplno zatínat drápy a čistky mezi filmovými tvůrci postupně nabíraly svých obludných rozměrů. Místama režijně dost nezvládnuté, někdy až fušerské, ale ten námět a scénář, dokonale mapující úpadek charakteru jednoho zakomplexovaného mladého člověka (v přesném uchopení Jiřího Hrzána), je tak skvělý, že tyhle mušky lze přehlédnout. Pro Ivana Renče to byl celovečerní debut, ale jeho podobenství bylo natolik odvážné a proti srsti tehdejších schvalovatelů, že to byl zároveň z donucení i jeho poslední film na poli hraných celovečerních filmů. ()

Galerie (12)

Zajímavosti (5)

  • Maják, ktorý Josef Vildomec (Jiří Hrzán) navštevuje vo svojich snových fantáziách, sa nachádza na ostrovčeku južne od chorvátskej Istrie a nazýva sa maják Porer. (Autogram)
  • Film Hlídač bol natáčaný v Kladne, Klatovách, Kouřimi a v chorvátskom meste Pula (vtedajšia Juhoslávia). (dyfur)

Reklama

Reklama