Jedna ruka netleská

Někdy prostě nestačí ani zavřít se na tři týdny na chatu a v tvůrčí atmosféře dolovat ze sebe nápady, pánové. Vypotili jste to ze sebe hezky, ale poskládat k sobě tak, aby z toho vyšel nějaký sevřený příběh, už se nepodařilo. Tenhle film je totiž sledem více, ale spíše méně zdařilých scének s notně připitomnělou zápletkou v pozadí. Hlášky a geniální Ivan "Adolf" Trojan ještě dobrý film nedělají. (03.10.2005)

Jednou z Nejdůležitějších věcí, je být sám sebou. „Divily byste se, kolik lidí samo sebou být nechce. Úplná epidemie!“ V kontextu tohoto (a posledních pár dnů) se začínám o sebe (trochu) strachovat. Už třetí den po sobě se mi totiž zdálo, že stojím u otevřeného okna, slyším volání nějaké dívky (tuším, že jsem zaslechl jméno Lois Lane) o pomoc, na sobě divný hadry s velkým S na prsou ( a NE, o sparťanský dres se nejedná) a chystám se skočit! Těžko říct, jestli to má nějakou bližší souvislost s tím houbovým čajem, co si dávám večer před spaním na uklidnění nebo jde čistě o náhodu. Btw, ten název opravdu nelže. Naposledy jsem to zkoušel při hokeji na HCS-Plzeň a fakt….netleská :-( Nicméně, (jak v případě hokeje, tak i snímku samotného), se jednalo o podívanou, která spolehlivě pobaví, příjemně při tom zrelaxujete a min pro kreaci I. Trojana (jistě víte, kterou mám na mysli-ANO, bodrého to pána s knírkem), stejně jako Hamleta (resp. Ofélii) Honzy Třísky se snímek oplatí vidět a to i přes fakt, že spíš než o ucelený příběh se jedná o slepenec jednotlivých (nesourodých) scének. 75% p.s. ty 3 proměněné nájezdy P. Tenkráta za sebou také nebyly úplně k zahození…… (25.01.2012)

Minimálně jedna ruka dneska opravdu nezatleskala. Vnímám zde ptákovinu ještě blbější, než v předchozích Samotářích. Jestli tyhle komedie uhulené v rovině formy i obsahu mají představovat TOP z české tvorby počátku tohoto století, další pokračování zkoumání novodobých českých komedií odložím opětovně na neurčito. Říkám si, že je podobných kousků pro mne škoda a navíc narozdíl od některých nadšenců v tomhle nedokážu vnímat žádný hlubší smysl, natož kritiku společnosti. Nebavil jsem se a "vzbudil" se nakonec jenom díky polotrapnému travesty Jana Třísky na závěr. (09.01.2020)

Ondříčkovi je třicet, takže už neřeší nejisté vztahy rozvíjející se v pražských barech, nechodí už na pizzu do Kmotry a neposedává s cigaretou někde v ušpiněném parku se slunečními brýlemi a v myšlenkách o tom, co vlastně chce. Teď je jeho prostředí poskládáno z přezíravých psychologů, podezřelých vegetariánských restaurací, psychopatů, kteří už stihli rozšířit svá pole působnosti na úroveň celých rodin a hlavně tím nejhorším zločinem, který lze na někom spáchat - kombinací vykání a oslovování křestním jménem. Naštěstí v tom ještě pořád je bezpečně schopný najít ty podněty k ulítlým dobrodružstvím v těch krásně naivních světech, kdy si s kamarády přísaháme na svíčku, že vyřešíme tu záhadu zmizelých orlů. Jedna ruka netleská pak navíc disponuje jedním z mých nejoblbenějších typů humoru, totiž absolutní hovadskost realizovanou s překvapivou vehemencí. Film, který působí jako vědomé guilty pleasure  hlídající si pečlivě to, abyste se při každém zasmání tak trochu zastyděli. Překvapivou slabost mám pro Macháčkovu postavu smolařského dobráka s rukama v kapsách, jehož věrohodné slackerství, definované například tím, že za peníze, které má dostat za pobyt ve vězení, se "chce asi podívat třeba do Mexika. Na ty indiánský pyramidy.", je v současé éře neustálého seberozvoje, pragmatismu a investování připomínkou toho, co nám vzali. (14.04.2024)

Ani nevím, čím mě to ve výsledku zaujalo, ale má to skvělý absurdní humor. Vedle Vladimíra Dlouhého a jeho voyerovské reality show Načapám tě! filmu vévodí precizní Trojanova hitlerovská parodie. A výchova Kláry Pollertové - Trojanové v konfrontaci s ďábelskými plány nevinné dcerušky je odzbrojující, stejně jako naordinovaný chladný sex. (30.12.2008)