Díra

Jako sorry, ale mě už ty antikapitalistický filmy trochu lezou krkem. I přestože snímek má poněkud zajímavý námět, který dobře udržuje divákovu pozornost, zabývá se těžce očividnou a poněkud lacinou metaforou, související s kritikou třídních rozdílů. Ti nahoře se mají jak prasata v žitě a ti dole bojují o holé přežití. No to je objev Ameriky, cywe. Do toho všeho se ještě film poněkud přehnaně snaží diváka šokovat některými krvavými a násilnými scénami, nicméně jejich implementace do samotného děje příliš věrohodná není. Navíc ještě film prudí velice otravnými (rádoby uměleckými) halucinogenními scénami hlavního hrdiny, které jsem obecně nesnášel snad úplně všude. Poslední třetina je ale celkem povedená, plus kdyby s jejím dějem tvůrci přišli o něco dřív, snad bych nebyl zas až tak kritický. Vlastně si říkám, zda by nebylo lepší, kdyby se ten film nebral zas až tolik vážně. Změna žánru k něčemu žoviálnějšímu by možná celému zážitku více prospěla, takhle to je jen další laciná káravá orwelovka, nad jejímž poselstvím člověk jen ledabyle protáčí oči v sloup. Slabší 3* (09.04.2020)

Úlet. Parádní úlet. Více netradiční prostředí už asi vymyslet nejde. Zajímavá myšlenka, tíživá a tísnivá atmosféra. Toto si prostě užíváte. Menší mínus za trochu nezvládnutý konec, nebo spíše jsem si ho představoval více údernější a že tam bude ta třešnička na dortu. To se bohužel nestalo. Ale jinak se jedná o takový ten film, který chci po čase vidět znova. 80% (16.10.2020)

Film přinesl za evidentně málo peněz docela hodně muziky. Co nemohl scénář nabídnout po dějové stránce, to více než dohnal výbornými dialogy. Na tak komorní záležitost jsem se až překvapivě dobře bavil, když to srovnám s téměř nekonečným utrpením u Nabarveného ptáčete... Milovník Dona Quijota, se pustí do boje s větrnými mlýny, aniž by mu došla marnost jeho snažení, to jsou paradoxy. Jinak ten švédský stůl byl úžasný, tak nějak to asi vypadá v nějakém hotelu u moře, když dorazí zájezd nenažraných hovádek, a to ani nepotřebují třistatřiatřicet podlaží. Ten silně nablblý závěr jsem musel chvíli vydýchávat. (20.05.2020)

Zajímavá myšlenka zpracovaná velmi novátorským způsobem. Tím vším je snímek El hoyo, který Vám tyto atributy nabídne v chladném prostředí futuristické věznice, v němž jeden člověk musí přesvědčit chamtivou většinu, že schopnost rozdělit se vážně platí i v tomto nelítostném prostředí. Jen škoda, že režisér Galder Gaztelu-Urrutia ani na stopáží čítající 94 minut nezodpoví ty nejpalčivější otázky. Ovšem až na tento detail se jedná o "must see" dílo, jež byste si za žádnou cenu neměli nechat ujít. Skvělá práce! (Netflix) (20.03.2020)

Naprosto geniální nápad na fungování věznice nového tisíciletí, kde bych snad jen pozměnil percentuální šance na lepší poschodí dle výše trestu a každého informoval o počtu poschodí. Potom bych to aplikoval po celém světě. Místo pohodového daňovými poplatníky hrazeného hotelu, kde se v některých zemích dočkáte i vlastního Playstationu, abyste se tam jako sériový vrah náhodou nenudil, by tak vzniklo místo, kde existuje jakási naděje na nápravu vězňů a zcela jistě by si každý uvědomil, že při počtu 333 poschodí a několika letém trestu si může být jistý, že pokud se nepolepší a nenaučí se solidaritě, tak vzhledem k faktu, že už ve 133 poschodí prokazatelně není co jíst, tak jejich pobyt nebude mít dlouhého trvání. Škoda naprosto dementního závěru, který celý nápad nakopl do prdele. Něco tak skvělého a originální si zasloužilo podstatně lepší závěr. [83 %] (08.01.2022)