Režie:
Paolo CavaraKamera:
Franco Di GiacomoHudba:
Daniele PatucchiHrají:
Michele Placido, Corinne Cléry, Tom Skerritt, John Steiner, Eli Wallach, Jacques Herlin, Enrico Oldoini, Enzo Robutti, Ennio Antonelli, Marcello Meconizzi (více)Obsahy(1)
Ve městě Miláně v Itálii dochází k vraždám. V jednom bytě je prostitutkou uškrcen postarší masochista. K další vraždě dojde v prázdném nočním autobuse. Vraždy pokračují a na místě každého zločinu policie nachází obrázek z ilustrované knížky pro děti. Komisař, který vyšetřuje vraždy, zjistil, že všechny oběti byly členy podivného klubu Přátel fauny. Po nějaké době pozná fotomodelku, která se jmenuje Jeanne a o klubu hodně ví... (duklak2)
(více)Videa (1)
Recenze (21)
Vydařené italské krimi není horrorem, ale ve svém důsledku sociálním dramatem. Dokonce se nejedná ani o klasické giallo, spíše o jakési prolínání žánrů, mezi nimiž samozřejmě nechybí thriller. Některé z vražd jsou drsnější - upálení či mrtvola na háku, jiné běžnější - třeba přejetí autem. Motiv se dlouho nedaří odhalit, nakonec se ukáže být úplně jiný, než si policie původně myslela. Placido si zahrál komisaře několikrát, včetně asi nejslavnější Chobotnice, postelové scény však připomenou i jeho další filmy, např. Bože, jak hluboko jsem klesla. Osobně mě velmi potěšila přítomnost Johna Steinera, padoucha z Bílého tesáka. Škoda, že nedostal ještě větší prostor. A opět krásné dívky, něco nahoty, svět modelingu a dobová italská hudba. ()
Velice slušné giallo, které jako jedno z prvních naturalisticky zobrazovalo násilí. Režisér Paolo Cavara tímto filmem roztrhl pytel s krvavými giallo-thrillery. Snímek jako takový, pak obsahuje mé oblíbené ingredience giallo filmů jako krvavé vraždy, nahé dívky či šokující pointu. Atmosféru toho gialla pak dokresluje depresivní elektronická hudba. Největší zápory Velkého strachu jsem viděl v místy děravém scénáři, zbytečných vedlejších linií a až na Eliho Wallacha průměrných hereckých výkonů. Za 3,5*. ()
Zpočátku až fraška plná podivností ne nepodobných filmovým hrátkám Luise Buñuela. Nechybí nahota a sex či násilí, ale postupy klasického gialla jsou tu spíš jen v náznacích. Horor pak v žádném případě. V závěru se pak překvapivě překulíme do klasické kriminálky s geniálními dedukcemi do té doby trochu natvrdlého komisaře a samotný závěr s jak jinak než vynikajícím Eli Wallachem mě opět vrátil k náznakům surrealismu. Pustit se jednoznačněji na pole nejednoznačnosti nebo zvolit přímočařejší "žlutý" tah na branku, šel bych dál než jen na půl cesty. ()
....no pozrel som ešte raz a moje prvonadšenie vyprchalo...M.P. mi sympatocký nikdy nebol aj tu vyzerá ako nejaký "pičús"...dej je komplikovaný,pátranie nijaké,nelogické,nejako to samé sa odhaľuje....prekvapenie,zvraty nie sú....možno na tú dobu to bolo i erotické-z dnešného pohľadu také dietne ako nátierka humuss...v podstate nuda.... ()
Len priemerné, pomerne svižne nakrútené giallo, s prekvapivou viacnásobnou pointou. Kedže už patrí do tzv. druhej vlny giall koncom 70rokov, mysterióznosť výrazne absentuje a nastupuje akčnejšie vyšetrovanie a vtipnejšie repliky niektorých postáv. Celé je to inak nakrútené dosť remeselnícky, až rutinne, absentujú nejaké zvláštnejšie hrátky s kamerou a zapamätovatelné scény. Z tejto doby odporúčam skôr klasickejšie giallo Enigma Rosso (1978). Až na pár podľa mňa zbytočných scén si však film udržuje slušné tempo až do konca. ()
Galerie (5)
Photo © Centro Produzioni Cinematografiche Città di Milano
Reklama