Řeka

Indie, viděná ve vzpomínkách na první lásku - tedy barvitá, bájná, podmanivá a snivá (a to i navzdory smrti v ní skryté). Věru, takhle nějak si našinec Indii maloval, když čítával příběhy páně Kiplingovy. Renoir byl kouzelník, jinak si nedovedu vysvětlit, že jsem sledoval příběh, jehož synopse mohla sloužit i jako podklad pro příběh z červené knihovny. Dokonce i té dle běžných měřítel neatraktivní hlavní hrdince vdechl kouzlo. Více než film je to sen. (02.06.2012)

Indie pro věčně nepokročilé... Nádherný film, po výtvarné stránce nekonečně pestrý s jakousi blíže nespecifikovatelnou živelností a optimismem navzdory. V profilu visící plakát krajně mate, z několika důvodů ani náznakem nekoresponduje s Renoirovým chápavým líčením. Předně, snímek není exkurzí po jednotlivých kulturních zvycích daleké entity, podobá se Ejzenštejnově přístupu při jeho filmování v Mexiku – subjektivně posbírané informace, zjednodušení, ale taky nadšení a úcta k nepoznanému. Vizuálně Řeka rozhodně nepůsobí asketicky, v občasných intencích upomíná na barvitý styl Douglase Sirka či Vincence Minelliho (autorů té doby za oceánem), možná je to mírně usedlá režie prostá experimentů, ovšem staré Renoirovy zásluhy ve vývoji stylu přenesl i sem (hloubka pole, další aktivní mizanscéna ukrytá za rámem hlavního plánu v úchvatném poslední záběru). Ten vhled do cizí kultury je výhradně pro naši obec, vypravěčka až intimním způsobem popisuje prosté dojmy, čímž připomene křehkou vazbu Karen Blixen ze Vzpomínek na Afriku. Vzpomíná však výhradně na dívčí léta, trampoty rodinou a láskou motivované. Není dvakrát atraktivní a ani za mák příjemná (zlé dvojče Shirley Temple), přesto v ní Renoir rozeznal takové vnitřní fluidum, že jsem z ní nespustil oči. Indie její optikou se nepodobá bollywodskému běsnění, tanců pomálu, zpěv dokonce jen asynchronní. Je příznačné, že „nejindičtější“ moment celého filmu je vyprávění příběhu, který si malá Harriet vymyslela. Mě to nevadí, melodramatičnost a nepochopení už napáchaly velké škody, ale Řeka netrpí dvojakými úmysly, okouzlení prostředím je zjevné. (01.11.2011)

Ani nie tak štandartný film s uceleným príbehom ako skôr polodokumentárny pohľad na život v Indii blízko rieky so svojskou a nezameniteľnou atmosférou. Samozrejme, dominuje línia dospievania dievčat očarených prvou platonickou láskou. Ďalej sa dotýka hinduistickej kultúry a filozofie, stavu prispôsobovania sa okolnostiam, ako je aj záverečná tragédia, z ktorej sa nerobí divadlo so histerickými scénami. Z tohoto pohľadu pekný film, aj keď celkovo ma hlbšie nezasiahol a občas trošku nudil. (24.05.2023)

Film oplývá krásnými barvami a exotické prostředí Indie má své nepopiratelné kouzlo. Napoprvé jsem byl trochu zklamaný z dost prostého děje, napodruhé už mohu hodnotit celkem kladně. Možná mi pomohlo, že jsem v mezičase zkouknul dva Rájovy filmy. Z pamětí Jeana Renoira cituji, jak vybíral herce pro roli kapitána Johna : "Zkoušel jsem několik hollywoodských herců a jejich kulhání mi připadalo moc přehnané. Měl jsem dokonce schůzku s Marlonem Brandem. U něho šlo o něco jiného. Jeho umělecká síla tenkrát už právě propukala, změnil by film svou pouhou přítomností. Spolupráce s tímto velkým hercem jsem se s lítostí vzdal a rozhodl jsem se pro Toma Breena, který skutečně přišel o nohu ve válce." A závěrem slova André Bazina, který film nazval "nanejvýš vytříbeným, nadčasovým dílem. Příběhem, v němž hrdinové podvědomě a sotva postřehnutelně podléhají zákonům věčnosti." (04.01.2019)

Romantický snímek z prostředí Indie, o kterém se dá se říci, že takových je skutečně jako šafránu. Indická exotika, britská dospívající dívka a její příběh první lásky, který sama vypráví. Názvosloví -řeka- je použito ve smyslu prožitku života lidí. Ano, řeka života je tažným lanem objektivní myšlenky lásky spojené z představivostí, nedosažitelnosti svého snu a slz. Řeka jako symbol nekonečnosti plynoucího života a nástrah. Postavy příběhu zažívají trvalost řeky v kontrastu povahy své existence. Bolest a radost tří žen, které jsou odlišné a ve svém smyslu přesto podobné. Podobné touhy, zmatené emoce, nedosažitelnosti svých snů a zklamání. Avšak stejně jako plyne řeka, i dál plyne lidský život. Cyklus života pokračuje. Sedět u břehu a dívat se se slzou v oku jak voda v řece proudí dál naznačuje, že i život proudí dál a že nic není ztraceno. Prostředí indického venkova jen z části poukazuje na indickou kulturu, ale to je jen jako takový menší doplněk místa dění. Klasický film o lásce tří dívek k jednomu muži s hlubokou filozofickou myšlenkou, který má co říct i dnes. (08.09.2017)