I Am Not Okay with This

Seriál vám nabídne naprosto hloupý a zbytečný děj, který je vlastně o hovně. Nesympatická hlavní postava, jež trpí úzkostmi, paranoiou a záchvaty vzteku zjistí, že má jakési nadpřirozené schopnosti, které nedokáže plně ovládat. Jenže tohle je samozřejmě málo, a tak se tvůrci rozhodli, že tam začnou motat vztahy, které jsou vlastně taky o hovně. Nakonec se z hlavní postavy, která po celou dobu seriálu čumí jak chleba z tašky, vyklube lesbička, která je zamilovaná do své nejlepší čoko kámošky. Nemám nic proti homosexuálům a nejsem ani rasista, ale cpát to pomalu do každého seriálu? Opravdu? Přijde mi to už ohrané a trapné. Samozřejmě nesmí chybět závěr v podobě školního plesu, který se zvrhl v menší zabíjačku, aby byl seriál aspoň něčím zajímavý. Bohužel neúspěšně... Celkově mi to přišlo jako ztráta času. Scénář byl hrozně profláknutý, ale myslím si, že lidi v mém věku tohle prosté dílko asi ocení. Jediné, co na seriálu můžu pochválit je hudba, která dost vyzdvihuje mé hodnocení... (29.02.2020)

Výborný seriál, ale jak někdo tohle může srovnávat se Stranger Things? Proboha vždyť to nemá absolutně nic společného, je dobré se občas zamyslet než vypustíte něco do světa. Teď ale k věci, má to chytlavý styl vyprávění, příjemnou hlavní hrdinku, první polovina série je seznamování a ta druhá? Začíná se vše vysvětlovat, trocha napětí a fantastické finále! Takhle to má v seriálech přesně gradovat a o to větší zážitek, že se to vše vešlo do 7x20 minut. Právě kvůli tomu stopáž nemá šanci začít nudit. Náběh na druhou řadu povedený a o co vlastně půjde? To se snad brzy dozvíme v druhé řadě. (26.02.2020)

Na jednu stranu super vystižené momenty dospívání, hledání sama sebe a navigování minovým polem střední školy a rodiny. Jenže současně "IANOWT" představuje až esenciálně schematický seriál vzniklý podle algoritmických výsledků. Netflix přesně ví, co lidi chtějí, a vůbec mu není blbé to okázale dávat najevo do té míry, až s tím diváky fackuje do ksichtů. Všechno od postav a stylizace po konflikty i způsoby vyprávění a vrstvení jednotlivých dílů jede podle odškrtávacího seznamu. Není v tom ani špetka kreativity či osobitosti, jen naplňování šablony, kterou Netflixu vyplivly algoritmy o diváckých preferencích a návycích. Je absurdní a současně nevyhnutelně výmluvné, jak Netflix svou dlouhodobě propagačně hlásanou progresivnost a tvůrčí svobodu transformoval do zcela schematizovaných a odosobněných škatulek, které bezchybně cílí na dokonale vyprofilované divácké niky. "IANOWT" mohlo být výtečným originálním seriálem, ale to by algoritmy nesměly vyhodnotit, že diváci milují 80s retro a "Stranger Things" víc než třeba "Ghost World". Takže onen současný příběh z indie komiksu je co nejvíc natlačený do 80s aluzí a stylizace, jejichž vrchol představuje vyloženě samoúčelná epizoda kopírující "Breakfast Club", která ale navzdory provolávaným přednostem údajné quality TV nesahá originálu s jeho komplexně vyprofilovanými figurami ani po kotníky. Zůstává jen manýra, která degraduje tu spoustu výtečně odpozorovaných úzkostí dospívání. "IANOWT" je esencí toho, co mám rád. Jenž ona esence nevychází z empatie a kreativity, jako tomu bylo v případě jeho filmových vzorů v čele s Johnem Hughesem, nýbrž ze statistik a analýz proporcí oblíbených děl. Kultura opustila své reprodukční cykly remaků a retra, které měly pořád něco osobitého a sympatického, a postoupila do éry algoritmického inženýrství, jež produkuje dokonale líbivé replikanty. Je na čase zavést pojem uncanny valley do kultury. (02.04.2020)

Tenhle styl mi vážně nesedl. Pět prvních dílů má vypravěčské tempo tak pomalé, že skoro couvá, a ve dvou zbývajících, kdy se konečně narazí na něco chytlavého a zajímavého, to skončí. Problém pro mě tkví v naprosto nepodstatných kydech po dobu 17 minut a závěrečné jaw-dropping scéně na 2 minuty. Tak je to v každé epizodě a nejenže se tenhle systém rychle okouká, ale o to víc je nezajímavá ta cesta naplněná prázdnými rozhovory. (18.03.2020)

Carrie ponetflixovsku? Tak trochu, ano, ale hlavně dobrý příběh o dospívání, kde nadpřirozeno (zpočátku ne úplně jasně definované) slouží jako metafora. A potom je tu Sophia Lillis v hlavní roli. Je skvělá a málem bych nevěřil, že to je ta samá dívka, která v To zahrála suverénní Beverly. Klobouk dolů. (11.04.2020)