Oni sražalis za Rodinu
They Fought for Their Country
Bojovali za vlasť
Obsahy(1)
Nedostatečně vyzbrojená Rudá armáda ustupuje v roce 1943 před německými tanky k Donu. Hladoví vojáci, kteří fyzicky i duševně strádají, jsou decimováni při zoufalých obranných bojích. Je těžké nenechat se přemoci hrůzou a bezmocí. Civilisté z vesnic jim navíc spílají do zrádců, kteří zemi nedokázali ubránit… Film Bojovali za vlast byl natočen k 30. výročí konce války podle stejnojmenného nedokončeného románu Michaila Šolochova. Na rozdíl od většiny sovětských válečných filmů své doby se mu daří vyhýbat se přílišnému klišé a přepjatému patosu. Naopak disponuje dobře vykreslenými, uvěřitelnými charaktery, mezi nimiž vyniká hlavní postava, výřečný a chvástavý vojín Lopachin. Jeho představitel Vasilij Šukšin zemřel v pouhých 45 letech právě při natáčení tohoto snímku – zbývající scény tak musely být dotočeny s dublérem a předabovány. Mezi kvality Bondarčukovy vize sovětského ústupu patří i inovativní práce s kamerou od Tarkovského spolupracovníka Vadima Jusova. (Česká televize)
(více)Recenze (72)
Roku 1975 byl, natočen film: Bojovali za vlast. Dnes v květnu 2016 mohu popsat pocity z tohoto filmu. Dramatické a surové dílo, natočené scény jsou opravdové (výbuchy, pohyb tanků, nálety a exploze) a natočené filovou kamerou. Zajímavé jsou i scény ve kterých vojáci mluví a jednají. Zajímavé dílo v pohledu na válku a hrdiny. Také je film totálně pro Sovětský ale to je částečně důvod proč je tak vyjímečný. ()
Sovětská jednotka bojuje proti německé přesile v odlehlé oblasti donských stepí... Film nepostrádá napětí ani atmosféru a herci se velmi činí. Jenom toho patosu a době poplatných dialogů bylo až příliš. 65%. ()
Od sovietskych vojnových filmov mám isté očakávania a tento snímok z tohto pohľadu je dosť mimo. Veľmi ukecané, nudné a skôr psychologická sonda obyvateľstva ako vojnový film. ()
Poctivý sovětský příběh, který krásně reflektuje průběh jakékoliv války .. pocity vojáků, napětí, problémy všeho druhu. Ovšem stejně tak typické je tu sovětské filmové tempo. Jinak řečeno, zrychlíte-li snímek 2x, získáte stejný zážitek a 80 minut života k tomu. A to už stojí za zvážení! Navíc mimika a gesta některých postav? Tomu se v současné době může divák opravdu jen a pouze spát. Takže aspoň ta historická stránka! ()
Tento sovětský válečný opus jsem poprvé viděl v kině Moskva před čtyřiceti lety v rámci projekce pro žáky ZDŠ. Celý život mi zůstaly v hlavě dvě emočně vypjaté scény. V té první se ukryje mladý ruský voják před jedoucím německým tankem Tigrem do vykopané díry, aby po přejetí zaútočil zápalnou lahví na zadní část tanku. Ovšem německý tankista se na díře protočí a vojáka rozdrtí. Ten ovšem ještě stačí tank zapálit a poté zemře jako hrdina. Druhá scéna je herecký duel Bondarčuka a mladinké droboučké zdravotnice, která se zoufalá snaží na kabátu odtáhnout nemohoucí 94-kilové tělo těžce zraněného vojáku na ošetření do vzdáleného lazaretu, což se jí nějakým zázrakem podaří a zachrání tím jeho život. Film zcela právem patří do zlatého fondu světového válečného filmu. ()
Předlouhé, bitvy pěkné, ale nesmyslně nadržující Sovětům, jinak samý soudruh, kolchoz, kombajnista, horník, prostě socialistická cosi. 60%. ()
Vojnu a mír považuji za vynikající film, který je pro milovníky filmu povinnost vidět. Proto jsem se těšil na další počin režiséra j Bondarčuka. Bohužel Bojovali za vlast, je naprosto nezajímavý válečný film, kterých už tu byly mraky. Za zmínku stojí pouze scéna se zničení tanku. ()
S těmi Messerschmidty nás tu trošku Aelito mystifikuješ. Je sice fakt, že film není ještě u konce, ale už jsem viděl 4 letecké útoky a vždycky to byly české Zlín 526 akrobat. Až ke konci a z dálky se tam objevily Delfíny.A co se týče oněch bojových scén, co byste chtěli v roce 1975 za techniku od Rusů. V amerických v té době létaly i neskutečné stroje a patos byl o mnoho vyšší, než tady. Tam mne vždycky fascinovalo, jak jejich hrdinové běhali mezi kulkami a z jediného kvéru postříleli prapor nepřátel. Ruské jsou vždycky spíš na soucit a slzičku i když v tomhle postrádám oboje. Osud člověka, nebo Jitra jsou zde tichá to prostě není. ()
Jeden z najľudskejších filmov o vojne, aké som kedy videl. ()
Veľký autor Michail Šolochov. A ďalší veľmi dobrý film natočený podľa jeho románovej predlohy. ()
Na tomto filmu je nádherně vidět rozdíl mezi přístupem k válečnému tématu v kinematografii sovětské a americké. Muži v tomto filmu nejsou žádní superhrdinové, ale naopak obyčejní lidé, kteří do války vlastně jít ani nechtěli, ale byli k tomu přinuceni okolnostmi. Jsou to většinou staří chlapi, kteří by byli raději doma a starali se o rodinu, přesto museli bojovat. ()
Nebýt Rudé armády, nebylo by Evropy, jak ji známe. Čert ví, proč se na to dnes tak zapomíná. Dnešní mladý člověk vám klidně řekne, že jsme WWII vyhráli díky Američanovi. Z toho je krásně vidět, jak nám ta imperialistická propaganda pěkně vymývá mozky podobně, jako to před tím dělala ta komunistická. Ale to jsem odbočil. Ještě nikdy jsem neviděl válku očima vojáka v zákopech tak, jak to ukazují právě v tomhle filmu. Všechny ty úvahy a frustrace, emoce ořezané na kost a především válečné utrpení, které by se mělo dnes povinně ukazovat všem, kdo tak bezostyšně volají po nějaké nové válce jenom proto, že si myslí, že jich se to týkat nebude. Vždyť nějak takhle to začínalo i tenkrát v Německu. Sakra, zase odbočka. Film se samozřejmě nevyhnul těžkým propagandistickým zásahům, ale chytrý člověk je dokáže snadno identifikovat a přeložit. Také srdceryvné a nekonečné monology byly v té době asi populární, ale dnes jsou pro film jakousi brzdou, což je při jeho délce až na škodu. Ale to je OK. Prostě se mi to líbilo a samotné uvědomění, že takových jednotek a takových příběhů byly během jednoho stejného okamžiku tisíce, je strašlivé. ()