Oni sražalis za Rodinu
They Fought for Their Country
Bojovali za vlasť
Obsahy(1)
Nedostatečně vyzbrojená Rudá armáda ustupuje v roce 1943 před německými tanky k Donu. Hladoví vojáci, kteří fyzicky i duševně strádají, jsou decimováni při zoufalých obranných bojích. Je těžké nenechat se přemoci hrůzou a bezmocí. Civilisté z vesnic jim navíc spílají do zrádců, kteří zemi nedokázali ubránit… Film Bojovali za vlast byl natočen k 30. výročí konce války podle stejnojmenného nedokončeného románu Michaila Šolochova. Na rozdíl od většiny sovětských válečných filmů své doby se mu daří vyhýbat se přílišnému klišé a přepjatému patosu. Naopak disponuje dobře vykreslenými, uvěřitelnými charaktery, mezi nimiž vyniká hlavní postava, výřečný a chvástavý vojín Lopachin. Jeho představitel Vasilij Šukšin zemřel v pouhých 45 letech právě při natáčení tohoto snímku – zbývající scény tak musely být dotočeny s dublérem a předabovány. Mezi kvality Bondarčukovy vize sovětského ústupu patří i inovativní práce s kamerou od Tarkovského spolupracovníka Vadima Jusova. (Česká televize)
(více)Recenze (72)
ČESKOSLOVENSKÁ TELEVÍZNA PREMIÉRA: ČST 1 = 9.11.1977+ČESKÁ TELEVÍZNA PREMIÉRA: ČT 2 = 8.5.2016, réžia českého znenia (ÚPF 1976) = RADOVAN KALINA (8.2.2009) ()
Atmosféra bezvýchodného tíživého snu, surreálné blouznivé výjevy raněných vojáků plné ohně a tmy, dlouhé záběry nekonečných donských stepí podbarvené žalozpěvy a zvuky bombardování... Tohle není žádný naturalismus Bratrsva neohrožených, tohle je Jobova noc. - Mírně mi ve filmu nesedí snad jenom závěrečná čtvrtina, která víceméně upouští od kouzelné lyriky dosavadního děje a dominují v ní dialogy a monology, nezřídka nasycené přehnaným patosem (který k tomuto filmu jinak patří). ()
Tak trochu som očakával, že sa Bondarčuk pokúsil nejako uzavrieť Šolochovov nedokončený román (či skôr zdá sa epopeju). Nestalo sa a z filmu mám teda presne ten istý pocit, ako kedysi dávno z knihy - namlsaný a kruto opustený. Hlboko ľudské postavy, s rozvahou rozvíjaná téma a naraz BUM!!! - koniec. Keby to aspoň posunuli z prozaickej roviny do ešte reflexívnejších odtieňov, ale oni skrátka iba natočili tých cirka 300 Šolochovových strán. Dokonale natočili, ale čo z toho, sakra!! ()
"Jak by ses, prosím tě, Lopachine, chtěl tý ženský zavděčit, aby ti dala jídlo pro sedmadvacet krků ?? To bys musel podat výkon nejmíň jako horník na šachtě.." - "Já se práce nikdy nebál.." ;) ()
Vasili Shukshin (Piotr Lopakhin) ve své poslední roli. ()
Skoro za 5 rudých.. Ve filmu se asi 3x plká něco o vlasti..a to je popravdě asi 2x více než jsem schopnej tolerovat.. A taky to občas zaškytalo v uvěřitelnosti průběhu bitev... Ale na druhou stranu, když se bojuje, je to pompézní a syrově šílené jako coppolova Apocalypsa ..A když se nebojuje, tak jsou vztahy mezi charaktery natolik nosné, že jsem se vlastně ani na okamžik nenudil. ()
Ti Rusové samej filozof....bože těch blbejch keců....Tak vyčpělou sračku by člověk pohledal....Bojove scény super, než otevřou hubu.... Propaganda co byla trapná už když to natočili..... ()
Opět skvělý film dle románu M.Šolochova a vynikajícím způsobem natočen Sergejem Bondarčukem. Otázka : proč Tv nedává tyto filmy ? To je přece vojenská historie a s komunistickým režimem to nemá nic společného !! A i kdyby - vždyť to je pravda ! Tehdy to byl Sovětský svaz, který napadnul Hitler se svým Wehrmachtem a v řadách Sovětů to byl sám komisář a komunista ! Ale to je pryč - zůstává jenom historie a fakt, že tam dostal Hitler stejně jako Napoleon na prdel. P.S. Konečně jsem si tento film koupila a dnes 24.6.2008 si jej znovu promítnu ! Těším se !! ()
Co si budu namlouvat, Sověti/Rusové prostě uměli a možná ještě pořád umějí natočit válečný film. Není to ale jen v tom, že zvládají dobře bojové scény, kdy tady vás nezklamou, ale ještě lépe zvládají vztahová dramata a hlavně vykreslení postav, které je místy až krásně poetické, díky jemné kameře, která zde vyniká. ()
*** za skutečné Ruské vojáky ve II. světové válce a za poslední půl hodinu filmu. Jinak mne ,,filozofování" prostých vojáků , kterého bylo přespříliš, unavovalo. ()
Film, který se vymyká a liší od všech ostatních, které v tomto období a možná i v dlouhé historii sovětské kinematografie vznikly. Není vůbec poznamenaný v té době tolik typickou propagandou, jedná se o pouze o příběh sovětského vojáka, který roku 1942 ustupuje před německým blitzkriegem. Divák tak nevidí Sověty jako geroje, ale jako skutečné lidi plné strachu v demoralizující době, která na ně doléhá ze všech stran. Bitevní scény jsou o třídu výše jak u jiných filmů, je zde také až neuvěřitelně dost dialogů o životě, což jsem taky nikde neviděl. Ano, někdy těch dialogů je až moc, že to může sklouznout k nudě, ale vždy se to nějak vykompenzuje. Proto se jedná o film, který jakoby nepůsobil vůbec rusky. A proto také stojí za vidění. ()
ocenenia : MFF Cannes 1975 - Nominácia na 1. cenu ()
V starověku byl takový významný velitel pluku, Alexandr... ehm... zatracená paměť. Suvorov? Žádný Suvorov, ten .. Makedonckov. -//- A jaké byl národnosti? On? No.. měl nějakou vlastní národnost, po ptákách. Nevěřil jsem vlastním očím a uším, ale ve filmu Sergeje Bondarčuka byl tentokrát i náznak humoru, což v tom umírání ruských gerojů byla velice příjemná změna. Na tehdejší dobu skutečně velkolepé bitvy, o výbuchy nebylo nouze, jen toho filosofování by mohlo být míň.. paradoxně nejmíň zajímavou postavou byl Ivan Zvyagintsev samotného Bondarčuka, jehož sténání na úvodu druhé části filmu a chvíli na to v lazaretu bylo úmorný. Naštěstí film podrželi ostatní herci, především pak staršina Poprischenko (Ivan Latikov) a kníratý důstojník se Streltsovem (dokud žili). ()
Sovietsky reziser Sergej Bondarcuk bol hodne tolerovany oficialnou vladnou mocou a dost protezovany, na rozdiel od napriklad Tarkovskeho. Do dejin filmu sa zapisal hlavne opusom Vojna i Mir, a v roku 1975 sa rozhodol natocit dalsi snimok s menom Oni Srazalis za Vlast. Film je vlastne len sledovanim ustupu Cervenej Armady z ruskych stepi pred utociacim Wehrmachtom. Vykreslene psychologicke profily su fajn, ale film ma dost rozvlacne tempo a tych par vojnovych scenok smrdi az samoucelnostou - len aby sa nieco dialo. Pre mna je Jurij Ozerov stale vyssie ako hodne sudruhmi tolerovany Bondarcuk. 60 % ()
Válečný velkofilm není naštěstí jen pouhou sovětskou propagandou, jak jsem původně očekával. Bondarčuk výstižně zvolil střídání tvrdých bojů s chytře napsanými postavami. Filmu nechybí kromě válečných bitev a napětí ani humor a pohled do nitra obyčejných vojáků.V jaké situaci se ocitli skvělě dokazuje scéna, kdy je Piotr Lopachin "peskován" stařenou za to, že kvůli nim musí opustit svůj domov. ()
Výborná atmosféra, herci, kamera a český dabing. Slabšie natočené bojové scény. ()
typickaaa bondarčukovskaa šolochovovska epopeja .. oslava sovietskeho cloveka ... v troška az nezvycajne ludskejšej podobe. Šuškin bol sqelyyyyy Tichonov klasika !!!! fakt dobryy vojnovyy film !!!! ()
Ruská, hluboká, zraněná, duše... ()
Válečný film, v němž se sice víc mluví než bojuje, je velmi rozvleklý a první část určitě není příliš záživná, ale nakonec jsem z něj měl dobrý pocit. Některé budovatelské řeči sice budí úsměv na tváři, ale zase člověk trochu začne chápat pojem "Matka Rus", když vidí ty chlapíky, jak pochodují hladoví s pytlem na zádech přes půl světadílu. Když Němcům došel benzín a přišla zima, tak to obrátili a šli zase směrem na Berlín. 70% ()
Čeho se bojí ruská elita? – " V polovině minulého století už bylo jasné, že se rozpadnou koloniální říše s mateřskými zeměmi v Evropě. Současně s tímto procesem vznikaly v USA první geopolitické studie, které v několika alternativách rozpracovávaly následnou dominanci Spojených států na planetě. Samozřejmě, že centrem všech variant Americké světovlády muselo být eliminování geopolitického vlivu Sovětského svazu. Jedna z verzí byla zajímavá, alespoň pro mne, protože mi připomínala Hitlerovu hypotézu o nutnosti hledání nového životního prostoru. Ta se dala shrnout do následujících vět. Sovětský svaz, kterému Američané z propagandistických důvodů tehdy neřekli jinak než sovětské Rusko, obývá rozlohou největší světové, surovinami neobvykle bohaté území, zdaleka neodpovídající počtu jeho obyvatel. Jde fakticky o světové přírodní bohatství, na které nemají Rusové žádný přirozený nárok jenom proto, že se v těch prostorách narodili. Pokud Rusko světovému obchodu nedovolí, aby se na tomto, převážně neobnovitelném bohatství, mohl podílet, je svět oprávněn Rusko k tomu donutit třeba i silou. Nebyla to samozřejmě jediná platforma antisovětské politiky, ba řekl bych, že byla jednou z nejutajovanějších, protože skutečně až příliš připomínala jeden z původů nedávné světové katastrofy." (http://blisty.cz/art/72485.html) ___ Čeho se bojí americká elita? – Noam Chomsky vysvětluje skupině studentů, proč v Americe vládne kultura strachu, takto: "Předpokládám, že tato situace odráží strach a zoufalost. Žijeme v zemi, která se bojí. V USA je strach nezvykle silný. A proto se lidé smyšlenými strachy snaží nějak rozptýlit a zklidnit se. Americký strach je vlastně velmi zajímavý kulturní fenomén, který vychází ještě z koloniálních dob. (...) Velmi zajímavou knihu napsal literární kritik Bruce Franklin. Kniha se jmenuje War Stars a zabývá se vývojem populární literatury, čili literatury pro široké masy čtenářů, pro lid. Při popisu dneška se Franklin zaměřuje i na televizi atp. V jeho knize se stále navrací některé pozoruhodné motivy. Například v populární literatuře je to tato idea – hrůzostrašný a nelítostný nepřítel nás málem zničí, ale na poslední chvíli se objeví nějaký superhrdina nebo superzbraň, nebo skupina studentů, která v horách bojuje s Rusy, nebo něco podobného, a zachrání nás. Přičemž toto téma má jeden společný podtón – hrůzostrašný nepřítel, který se nás chystá zničit, se často ukazuje být tím, koho my utlačujeme. (...) Předpokládám, že takový strach je část všeobecné tendence. Nejspíše je tomu tak, že v hloubi duše víme, že když šlápneme někomu na krk, je to nesprávné. Že pokud jednou vykořisťovaní a potlačení povstanou a začnou se bránit, pak se octneme v nebezpečí. To je možná i půda pro různé vymyšlené hrozby. Takový paranoidní strach je v kultuře velmi neobvyklý." (http://www.alternet.org/noam-chomsky-why-americans-are-paranoid-about-everything-including-zombies?paging=off¤t_page=1#bookmark) ___ "«Nevládní» organizace NED (která u nás dlouhodobě spolupracuje s Člověkem v tísni) s celkovým rozpočtem 100 milionů dolarů na rok je financována především americkým Kongresem a vládou USA, což kredibilitě této instituce příliš nesvědčí. NED zahájila činnost v roce 1983, kdy v Bílém domě úřadoval prezident Ronald Reagan, aby «prosazovala demokracii». Přeloženo z řeči americké vlády a Pentagonu – šlo a zároveň jde o klíčovou instituci participující na destabilizaci, převratech a svrhávání cizích vlád, jejichž představitelé mají tu smůlu, že jsou na kordy s Washingtonem. (http://blisty.cz/art/72493.html) ___ Italský časopis Politico odpovídá na otázku, proč se Rusko rozhodlo riskovat své miliardové obchodní vztahy se Západem: "To proto, že Rusko si již neváží Evropanů tak, jak si jich vážilo po skončení studené války. Rusko si myslí, že vše, co dnes zajímá Západ – to jsou peníze." (http://www.politico.com/magazine/story/2014/03/russia-vladimir-putin-the-west-104134.html?ml=m_t1_2h#.UxQ30JiJTgy) ___ Toto není film o válce, ale o lidech, kteří MUSELI bojovat. I proto je to více soubor jednotlivých lidských portrétů než jeden ucelený příběh, což si uvědomoval i sám autor literární předlohy Michail Šolochov, který psal knihu několik let a nakonec údajně rukopis před svou smrtí spálil. Portréty vykreslují proměnu mírných lidí, když válka krystalizuje charakter každého z nich. () (méně) (více)