To nejlepší teprve přijde

Jestli se dá použít přívlastek roztomilý k muži, pak mě napadá jediný chlap. Patrick Bruel. Krásný, charismatický, ve všech rolích autentický, často trochu bláznivý, podmanivý, láskyplný a pro mě ROZTOMILÝ. Zde opět v roli, za níž máte chuť ho obejmout. Ano, film s umírajícím vždy více či méně manipuluje s city diváka a ano, já jsem manipulovatelná. Navíc ta klišé o mnohých nedorozuměních, o snech, jež si musíme před smrtí splnit... Nojo, je to slaďáček. Ale s Patrickem, s krásnou hudbou, s krásným songem v závěru (Lay It On). (23.04.2024)

Príjemný film, ktorý by som charakterizoval ako komédia so smutným koncom. Vtipnú dvojicu priateľov namiešanú z roztržitého vedca a bláznivého vetroplacha postihne smutná správa o smrteľnej chorobe. Tu však dôjde ku komickej zápletke, pretože túto informáciu dostane ten nesprávny. Zvyšok filmu vypĺňa snaha jedného odovzdať túto informáciu a snaha oboch postarať sa jeden o druhého. To prináša množstvo úsmevných situácií, ale salvy smiechu nečakajte. Film končí smutne nie však tragicky ale s vtipom a optimisticky. (10.11.2023)

Proč je někdy tak těžké hodnotit filmy s touhle tématikou? Tedy alespoň pro mě. Nedokáži si na to odpovědět, ale tenhle příběh dvou kamarádů u mě vyloudil na konci nejednu slzu a to se počítá. Jen je škoda, že jsem to viděla dabované, originál by ty emoce zcela jistě podtrhnul ještě víc. "Pravé přátelství nerozloučí ani naděje, ani strach, ani starost o vlastní prospěch. Přátelství umírá s člověkem a člověk umírá za přátelství.“ (18.11.2020)

S filmy o umírajících a nevyléčitelně nemocných jako by se roztrhl pytel v posledním desetiletí. Tento francouzský se chce tvářit jako tragikomedie. Místy tomu tak i je, že tu komedii zde hledám, ale spíše mi to místy přijde jako satira současné společnosti. Třeba když dvojice přijde do restaurace, kde obsluze vadí, že by dva domnělí gayové měli k sobě mít nějaké intimnosti. Na druhé straně pokládá řadu otázek. Jedna z těch hlavních je, zda člověk má vědět o svém konci nebo ne. Řadu věcí by si možná vyřešil a přestal je odkládat, ale říká se, že člověk má žít každý den, jako by byl poslední. Najednou, když hlavní hrdina ví, že přijde jeho konec usmíří se s otcem, což by asi jinak neudělal. Snímek může přispět k zamyšlení, ale jinak asi nepřináší nic jiného, co by filmy obdobné kategorie už na stůl nepostavily. (26.04.2024)

Neviem ako to ti Francúzi robia, ale napriek tomu, že nehrajú prvoplanovo na city vždy sa im podarí zanechať silný dojem. Ich komédie ako v tomto prípade nie sú vnucujuce, ale pomaly si plynu svojim životom bez dramatických zvratov, tak aby vyrozprávali príbeh o ktorom budete aj po záverečných titulkoch rozmýšľať. Sila priateľstva a hra života, kedy je len tenká čiara medzi životom a smrťou, no napriek tomu tu neplačete, ale usmievate sa. Ako to len ti Francúzi robia. Toto je film na ktorý sa rozhodne oplatí nájsť si čas a pozrieť si ho s odstupom času aj viackrát. (20.11.2020)