To nejlepší teprve přijde

Patrick Bruel i oba režiséři a scénáristi figurujou v mojí oblíbený konverzačce Jméno (2012), takže jsem čekal něco podobnýho. Ale tohle je taková hořko-sladká komedie o smrtelný nemoci, kterejch se natočily mraky, a nepřináší to nic moc originálního. Aspoň se teda film neplácá vyloženě v nějakym patosu a dalo se to celkem v pohodě dokoukat, ale zároveň jsem tam ani nenašel nic, kvůli čemu bych se na to chtěl podívat někdy znovu. 60% (22.05.2023)

Príjemný film, ktorý by som charakterizoval ako komédia so smutným koncom. Vtipnú dvojicu priateľov namiešanú z roztržitého vedca a bláznivého vetroplacha postihne smutná správa o smrteľnej chorobe. Tu však dôjde ku komickej zápletke, pretože túto informáciu dostane ten nesprávny. Zvyšok filmu vypĺňa snaha jedného odovzdať túto informáciu a snaha oboch postarať sa jeden o druhého. To prináša množstvo úsmevných situácií, ale salvy smiechu nečakajte. Film končí smutne nie však tragicky ale s vtipom a optimisticky. (10.11.2023)

Smutné Dramedy, které není téměř vůbec vtipné a je to bohužel celkem nuda. Líbil se mi sice nápad, kde jednomu z přátel diagnostikují rakovinu a díky nedorozumění si ten nemocný myslí, že onemocněl jeho kamarád, což je celkem fajn, ale Francouzi se vyhýbali komickým situacím a spíše spoléhali na příběh a postavy a to ja příliš nemusím. Je sice očividné, že nejsem cílovou skupinou, film by spíše bavil mé rodiče a možná dokonce prarodiče. Přesto nechci zacházet do dvou hvězd, protože i přesto, že mě film příliš nebavil, tak musím uznat, že své kvality má. Příběh, herecké výkony, vizuál je v pořádku a dokonce mě překvapil jeden zajímavý zvrat. Film o silném přátelství a nemoci, takže kdo podobné filmy může směle do toho. Já utíkám pryč. Příběh****, Akce>Ne, Humor**, Násilí>Ne, Zábavnost**, Hudba***, Vizuál***, Atmosféra***, Napětí*. 5/10. (27.11.2020)

Patrick už sice není takový fešák, jako býval, ale ten neopakovatelný úsměv mu stále zůstal. Film je jemnou černou komedií, dala bych přednost větší drsnosti, ale na druhou stranu musím uznat, že tvůrčí duo sází spíše na lidskost, pochopení a snahu odhalit podstatu přátelství. To nejzásadnější sděluje Randa. Jen doufám, že se jedná o zajímavě uchopený kontrast k francouzskému šarmu, kterým je film prodchnut, nikoliv úlitbu současnému trendu multikulturalismu, že hlavní ženská postava je muslimka. (26.04.2024)

S filmy o umírajících a nevyléčitelně nemocných jako by se roztrhl pytel v posledním desetiletí. Tento francouzský se chce tvářit jako tragikomedie. Místy tomu tak i je, že tu komedii zde hledám, ale spíše mi to místy přijde jako satira současné společnosti. Třeba když dvojice přijde do restaurace, kde obsluze vadí, že by dva domnělí gayové měli k sobě mít nějaké intimnosti. Na druhé straně pokládá řadu otázek. Jedna z těch hlavních je, zda člověk má vědět o svém konci nebo ne. Řadu věcí by si možná vyřešil a přestal je odkládat, ale říká se, že člověk má žít každý den, jako by byl poslední. Najednou, když hlavní hrdina ví, že přijde jeho konec usmíří se s otcem, což by asi jinak neudělal. Snímek může přispět k zamyšlení, ale jinak asi nepřináší nic jiného, co by filmy obdobné kategorie už na stůl nepostavily. (26.04.2024)