Le Meilleur reste à venir
Le Meilleur reste à venir
The Best Is Yet To Come
To najlepšie ešte len príde
Kamera:
Guillaume SchiffmanHudba:
Jérôme RebotierHrají:
Fabrice Luchini, Patrick Bruel, Martina García, Thierry Godard, Zineb Triki, Lilou Fogli, Pascale Arbillot, André Marcon, Jean-Marie Winling (více)Obsahy(1)
Vlivem jednoho velkého nedorozumění jsou dva kamarádi z dětství (Fabrice Luchini a Patrick Bruel) přesvědčeni, že tomu druhému zbývá jen pár měsíců života. Rozhodnou se proto dát všechno stranou, dohnat ztracený čas a strávit poslední dny společně, bláznivě a nezapomenutelně. (HBO Europe)
Videa (4)
Recenze (35)
Patrick už sice není takový fešák, jako býval, ale ten neopakovatelný úsměv mu stále zůstal. Film je jemnou černou komedií, dala bych přednost větší drsnosti, ale na druhou stranu musím uznat, že tvůrčí duo sází spíše na lidskost, pochopení a snahu odhalit podstatu přátelství. To nejzásadnější sděluje Randa. Jen doufám, že se jedná o zajímavě uchopený kontrast k francouzskému šarmu, kterým je film prodchnut, nikoliv úlitbu současnému trendu multikulturalismu, že hlavní ženská postava je muslimka. ()
Proč je někdy tak těžké hodnotit filmy s touhle tématikou? Tedy alespoň pro mě. Nedokáži si na to odpovědět, ale tenhle příběh dvou kamarádů u mě vyloudil na konci nejednu slzu a to se počítá. Jen je škoda, že jsem to viděla dabované, originál by ty emoce zcela jistě podtrhnul ještě víc. "Pravé přátelství nerozloučí ani naděje, ani strach, ani starost o vlastní prospěch. Přátelství umírá s člověkem a člověk umírá za přátelství.“ ()
Jestli se dá použít přívlastek roztomilý k muži, pak mě napadá jediný chlap. Patrick Bruel. Krásný, charismatický, ve všech rolích autentický, často trochu bláznivý, podmanivý, láskyplný a pro mě ROZTOMILÝ. Zde opět v roli, za níž máte chuť ho obejmout. Ano, film s umírajícím vždy více či méně manipuluje s city diváka a ano, já jsem manipulovatelná. Navíc ta klišé o mnohých nedorozuměních, o snech, jež si musíme před smrtí splnit... Nojo, je to slaďáček. Ale s Patrickem, s krásnou hudbou, s krásným songem v závěru (Lay It On). ()
S filmy o umírajících a nevyléčitelně nemocných jako by se roztrhl pytel v posledním desetiletí. Tento francouzský se chce tvářit jako tragikomedie. Místy tomu tak i je, že tu komedii zde hledám, ale spíše mi to místy přijde jako satira současné společnosti. Třeba když dvojice přijde do restaurace, kde obsluze vadí, že by dva domnělí gayové měli k sobě mít nějaké intimnosti. Na druhé straně pokládá řadu otázek. Jedna z těch hlavních je, zda člověk má vědět o svém konci nebo ne. Řadu věcí by si možná vyřešil a přestal je odkládat, ale říká se, že člověk má žít každý den, jako by byl poslední. Najednou, když hlavní hrdina ví, že přijde jeho konec usmíří se s otcem, což by asi jinak neudělal. Snímek může přispět k zamyšlení, ale jinak asi nepřináší nic jiného, co by filmy obdobné kategorie už na stůl nepostavily. ()
Tohle komediální drama má jednu obrovskou přednost a tou jsou herci v hlavních rolích, pánové Fabrice Luchini a Patrick Bruel to rozehráli fantasticky a já se nechala vtáhnout, podmanili si mě.. Příběh dvou celoživotních kamarádů je moc pěkný a fungovalo jim to skvěle.. Bohužel jsem celý film doufala v jiný závěr (dle názvu), takže mě tvůrci ve finále doběhli, prostě jsem si myslela, že to bude víc komedie než drama a ono to bylo obráceně... ()
Reklama