Cesta po Itálii

#675 The Criterion Collection - http://www.criterion.com/films/28081-journey-to-italy (07.12.2013)

Téma manželské krize je zpracované, tak, že diváka neirituje ani nenudí, protože přemíru děje nebo snad nějaké akčnosti bychom v tomto snímku nenašli. Na plný počet to není, ale slušných 80% si film zaslouží. (10.09.2011)

Co na tom, že "Cesta do Itálie" postrádá příběh - i lyrický film dokáže nadchnout. Že ústí v nepravděpodobný a překotný happyend ? - Budiž, byla-li to vůle Boží.... Ale strávit víc než půldruhé hodiny s dvojicí tak nudnou a protivnou mi bylo zatěžko, přestože ji obklopovala všemožná lákadla Neapole a okolí, včetně hřbitova U Pramínků a písní v tónině sladkého nicnedělání. Řekl bych, že Rossellini ve snaze uniknout jak neorealismu, tak Hollywoodu zůstal trčet v jakémsi tvůrčím bezvětří, načichlém osobní krizí a zbožným přáním z ní vybřednout, tak jako se to (snad) podařilo jeho postavám. Mnoho kritiků spatřilo v "Cestě do Itálie" jeden z nejkrásnějších filmů všech dob, první skutečně moderní film, vášnivý romantický příběh, montaigneovskou esej.... Jen tomu poslednímu rozumím ; Montaigne je ovšem zábavný a nadčasový. Tady se už předpovídají Antonioniho záznamy odcizení, které mi - nejen pro svoji "modernost", jinak řečeno dobovost - nikdy nepřirostly k srdci. (10.01.2016)