Maryša

Klasické dílo české literatury převedlï do filmové podoby dva mistři svého řemesla - Otakar Vávra a Josef Rovenský. Ve své době to bylo jedno z vrcholných děl českého filmu a zůstalo jím trvale. V zásadě se drží divadelní předlohy bratří Mrštíků, ale exteriéry a některé vedlejší scény jej dobře oživily. Ukazuje se, jaká škoda vznikla naší kinematografii, že režisér a herec Josef Rovenský zemřel předčasně v tak mladém věku. Na rozdíl od mnoha salónních a jiných odlehčujících filmů té doby jsme se dostali na slováckou vesnici 19. století, kde vládly pořádky, jaké skvěle popisovali naši mistři vesnické prózy i divadla. Hluboce sociální drama má trvalou hodnotu. Vladimír Borský, který si jinde počíná rozpačitě až amatérsky, zde tyto své slabosti v roli Francka zastřel, přidáme-li k tomu vyzrálé herectví Vojtovo a Kováříkovo, přičemž pozadu nezůstali ani další protagonisté, snad jen Maryša v podání Štěpničkové trochu přehrávala, musím dát filmu pět hvězdiček. Snad jen závěrečná pasáž s vraždou (kafe od žida je tu vynecháno), bla zbytečně zdlouhavá. (03.03.2017)

Maryša bratří Mrštíků snese srovnání se soudobou evropskou dramatikou a je pádnou odpovědí všem, co by si chtěli idealizovat venkovské poměry. Zároveň je dramatem dívky, která by se chtěla emancipovat - jaké to má důsledky, to je samozřejmě jasné. Filmová adaptace Rovenského bohužel mírně ztrácí obsazením Francka V. Borským (jinak sourozenci Vojtovi i Kovářík jsou fakt klasa), ale mám dojem, že dneska by se čeští filmaři s tímto námětem těžko popasovali. Bohužel. (23.05.2011)

Smutné svedectvo o dôsledkoch javu, ktorý dodnes v mnohých ohľadoch pretrváva aj na Slovensku, totiž o rodičmi dohodnutých manželstvách, na základe čo najvýhodnejšieho spojenia majetkov alebo v záujme poskytnutia hmotnej výhody jednej z rodín budúcich manželov. A o ľudskom trápení a nešťastí, ktoré takéto umelé vzťahy často prinášajú. Miestami naivné, celkovo trochu smiešne spracované. Neviem si totiž predstaviť pobehovať dedinčanov okolo statku v krásnych, prevažne bielych krojoch, bez toho, aby bolo zafúľaní ani prasiatka. O ošípané, spoločne s koňmi, kravami a inými domácimi zvieratami sa totiž museli dennodenne starať. Na druhej strane historicky cenné, pretože bez takto krojovo a nárečovo rázovito sfilmovanej divadelnej hry, by sa mnohé z ľudových moravských zvyklostí každodenného života nedochovalo vo vizuálnej pamäti. Takže celkovo spokojnosť. (19.04.2022)

Naléhavý důraz na tíživost situací místy vyvolává až úsměv, nutno ale říci, že vzhledem k letopočtu jde o úsměv blahosklonný. Podobně to mám i s hereckými výstupy - ta příležitost, mě v noci zavilou Maryšou Jiřiny Štěpničkové vyděsit k smrti, by tady určitě byla, o to víc oku i uchu lahodí výborný Vojtův Vávra a samozřejmě, hojně vzpomínaný moravsko-slovácký folklór, ačkoli díky těm nádherným krojům herečky působí poněkud staticky. Při konečné davové scéně, která skutečně popírá idealizaci venkova, mě tak napadlo - běžela bych kdysi stejně, jako celá ves, k původci senzace až do jeho kuchyně? Toť otázka - v dobách, ve kterých mně je média naservírují až do té mojí... (12.01.2015)

Čas už se na této Maryše režiséra Rovenského podepsal, ale přesto se jedná o pozoruhodný snímek. Scénář se většinou poměrně přesně drží výchozího textu, což je jedině dobře - proč měnit něco tak dokonalého? Rovenského režijní vedení také není nijak nekonvenční, ale přesto tu najdeme moc pěkné nápady: například podbarvení slavného finále Rozářiným zpěvem písně Okolo Hradišča je velice působivé. Ve chvíli, kdy Vávra pije otrávené kafe, zní verš "nevěděl šohajek, že falešná jsem." Vhodně zvolení herci napomáhají velice příznivému celkovému dojmu - obzvlášť Štěpničková a Vojta jsou ve svých rolích famózní. (19.05.2009)