Maryša

Smutné svedectvo o dôsledkoch javu, ktorý dodnes v mnohých ohľadoch pretrváva aj na Slovensku, totiž o rodičmi dohodnutých manželstvách, na základe čo najvýhodnejšieho spojenia majetkov alebo v záujme poskytnutia hmotnej výhody jednej z rodín budúcich manželov. A o ľudskom trápení a nešťastí, ktoré takéto umelé vzťahy často prinášajú. Miestami naivné, celkovo trochu smiešne spracované. Neviem si totiž predstaviť pobehovať dedinčanov okolo statku v krásnych, prevažne bielych krojoch, bez toho, aby bolo zafúľaní ani prasiatka. O ošípané, spoločne s koňmi, kravami a inými domácimi zvieratami sa totiž museli dennodenne starať. Na druhej strane historicky cenné, pretože bez takto krojovo a nárečovo rázovito sfilmovanej divadelnej hry, by sa mnohé z ľudových moravských zvyklostí každodenného života nedochovalo vo vizuálnej pamäti. Takže celkovo spokojnosť. (19.04.2022)

Naléhavý důraz na tíživost situací místy vyvolává až úsměv, nutno ale říci, že vzhledem k letopočtu jde o úsměv blahosklonný. Podobně to mám i s hereckými výstupy - ta příležitost, mě v noci zavilou Maryšou Jiřiny Štěpničkové vyděsit k smrti, by tady určitě byla, o to víc oku i uchu lahodí výborný Vojtův Vávra a samozřejmě, hojně vzpomínaný moravsko-slovácký folklór, ačkoli díky těm nádherným krojům herečky působí poněkud staticky. Při konečné davové scéně, která skutečně popírá idealizaci venkova, mě tak napadlo - běžela bych kdysi stejně, jako celá ves, k původci senzace až do jeho kuchyně? Toť otázka - v dobách, ve kterých mně je média naservírují až do té mojí... (12.01.2015)

Pro mě hodnotný a mimořádný filmový zážitek, spojující v sobě krásné záběry Moravského Slovácka, Uherského Brodu přesněji Vlčnova, pěkné kroje a písně. Režisér Josef Rovenský (i když je zajímavé že původně měl adaptaci tohoto známého dramatu od bratrů Mrštíků podle scénáře Otakara Vávry, režírovat Emil František Burian, který byl ale těsně před natáčením vyměněn zkušeným Josefem Rovenským). Nevím proč se tomu tak stalo? Ani jestli to byl případně něčí záměr či náhoda? Každopádně sám režisér Josef Rovenský obsadil do hlavních rolí herce, kteří se již dříve uplatnili v jevištním nastudování hry (např. Jaroslav Vojta jako mlynář Vávra, který se vždy do těchto a podobných filmů hodil, jak svou vizáží tak mluvou, dále to byl František Kovářík v roli sedláka Lízala-otec Maryši o něm platí to samé). Pro titulní postavu byla tenkrát vybrána a získána Jiřina Štěpničková, která se o něco málo později stala hlavní představitelkou všemožných mladých selských žen, třebaže její herecký naturel tomuto typu až tak neodpovídal. Jen si vzpomeňme na Vojnarku 36', tragické Boží mlýny 38' nebo Muzikantskou Lidušku 40'. Toto byla skutečná role, která ji proslavila a divákovi se vryla do paměti! Když se řekne Štěpničková automaticky se vybaví Maryša. Také jsem si všiml tehdy začínající čtyřiadvacetileté mladičké Marie Glázrové jako Rozárky-služebné ve mlýně. Už tehdy měla ty své krásné černé mandlové oči a pronikavě upřímný úsměv. Úvodní záběry, kdy se objeví česká krajina, byly tenkrát natočeny na barevný materiál: v českém hraném filmu se tak stalo úplně poprvé. (15.11.2006)

Cekal jsem zrovna tuhle verzi teda jeste temnejsi. Ale zloduch Vavra je zda spise za takoveho nasilneho troubu, nez za despotickeho vladce mlyna, pred nimz se ma vse trast... Mozna, ze Vojta na to nebyl ten spravny chlapik, nevim. Jinak je pribeh Marysi samozrejme takove pekne drama ala 19 stoleti na moravske (nebo ceske) vesnici. Nejvetsim zjevenim je Kovarik, ktery uz tehdy, v roce 1935 hral stareho chlapa, starostu... :O (08.02.2021)

Převedení Maryši je v podstatě konvenční, moravský dialekt zní v ústech některých herců docela vtipně. Jenom bych opravil Karlose80, na barvu se natáčela scéna svatby kvůli barevnosti krojů, taková kopie se dokonce promítala na premiéře (takže by v podstatě šlo o první český film s výrazným podílem barvy), bohužel běžné kopie byly z finančních důvodů černobílé a pokud vím, nikdo pokus o rekonstrukci neprovedl. (30.11.2007)