V paprscích slunce

V životodarných lúčoch žiarivého Slnka sa zohrievajú milióny severných Kórejcov a Kórejok. Popri teple sa nádejajú. Veď onedlho azda vypukne ten donekonečna sľubovaný komunizmus. Pre budúce generácie ten najdokonalejší a najoptimistickejší režim. Čo na tom, že všetky predstavenia a tančeky slúžia okrem ideového výplachu más najmä zahraničným návštevám. Ide o dokonalé potemkinovské obrazy falošnej reality. Nedokonale prekrývajú absurdnú prázdnotu verejných priestorov všade navôkol. Okná príbytkov sú pozakrývané - dovnútra nevidieť, tmavo oblečená masa rútiaca sa preplnenými vagónmi metra a autobusov sa vyznačuje vážnymi, mlčiacimi tvárami. Ústa majú plné len ideostrážcovia dialógov a učiteľky, vysvetľujúce podľa pokynov strany ten jediný čučche správny prístup monokraticky vládnuceho rodu Kimovcov.  Podmienky nakrúcania boli limitované, no autorom sa podarilo dokonale predstaviť typický štátny totalitný režim. Nepodarilo sa tak celkom vyhnúť nude opakovaných klaňaní mamutím sochám zbožštených vládcov, či hocičomu s nimi spojeného. (02.04.2022)

Celé to působí jako děsně vtipná parodie či satira. Nejsmutnější na tom však je, že je to realita.Je to realita každého všedního dne každé obyčejné rodiny a jednotlivce, kteří v této příšerné zemi (rozuměj příšerném diktátu klanu Kimů) žijí. Závěrečný záběr je jedním z nejsilnějších momentů, které jsem kdy na filmovém plátně viděl. Tento dokument doporučuji kokotům jako je basketbalista Rodman a snad jeho kámoš Un a jemu podobní nebudou u vlády příliš dlouho. I když si bohužel myslím, že v této zemi budou. (07.11.2016)

I trochu sofistikovanější software by dokázal vytvořit inteligentnější dialogy, než jaké zaznívají ve filmu. Tentokrát ovšem záměr tvůrců funguje. Při opakujících se proklamacích můžeme přemýšlet, co si skutečně ti lidé myslí. Ani sám režisér to netuší. Manskij říká, že vůbec neměl možnost s rodinou mluvit, i když o ní točil film. Severní Korea je země, kde se lidé smějí, jen když musí. Klanění se Kimům a pěstování nenávisti. Kam se hrabe náš komunistický režim, takový výplach mozků jsme tady niky nezažili. (29.04.2016)

Jediné, co mě v tomto dokumentu obtěžovalo byly časté výstupy korejského režiséra, který usměrňoval dění a upravoval skutečnost. Jednotlivé záběry působily tak šíleně strojeně, že snad ani nebylo třeba zdůrazňovat, že se scény odehrávají podle předem připraveného scénáře. Moc milá zemička. Nejsilnějším momentem pro mě rozhodně byla korejská hodina dějepisu v úvodu. To bylo opravdu něco odporného. Jednalo se o nepřetržitou manipulaci dětské mysli. O nepřetržité vtloukání do hlav dětí, že KLDR je jedinou oázou klidu a dobra ve světě plném zla a že všechny, kdo nepodporují tamní režim je nutné vyhladit. Netuším, jak dlouho probíhá v KLDR školní výuka, ale stačil by rok takového duševního teroru a vypěstovali byste si dokonalé přívržence tohoto odporného režimu. Moc hezky to tam mají vymyšlené. Každý, kdo žije kdekoli jinde na světě by měl každodenně děkovat za tohle štěstí Bohu. (09.07.2018)

Hnus. Stále ma fascinuje, že Severná Kórea žije v takej izolácií, kedy jej samotná vláda doteraz používa príliš archaické a naivné metódy propagandy. Tie však, pre západného človeka ako tak vyšlachteného progresívnejším zmýšlaním plynúcim z vybudovanej slobody, vyzerajú ako paródia a nechcene demonštrujú celospoločenskú degradáciu ľudskej duše. Len samotný záver vystihuje tragédiu tejto dystopickej spoločnosti. Je mi ľúto všetkých ľudí, ktorí tam bohužiaľ musia "žiť". (25.11.2021)