Milda

Zábavný dokument v hlavní roli vetchý stařík, který je rád za pozornost vychvalující přednosti socialismu. Spíše než zlo vnímáme omezenou utopistickou víru. Nic nového se nedozvíme, kromě postřehů jako plačící Brežněv nebo barevná televize, kterou dával každému Gorbačov. Vypovídající je mladá servírka, která se na sešlosti soudruhů důchodců kouzelně nudí. (27.06.2018)

Můj pohled na soudruha jsem po shlédnutí tohohle dokumentu lehce zrevidoval a přiznám se, že je mi z něj teď o trochu méně blivno než bylo dříve. On je totiž opravdu pravověrný komunista bezmezně věřící v socialistické uspořádání, kolektivní vlastnictví výrobních prostředků i další absurdity, které tenhle myšlenkový proud definují. Není to žádná myslivna, což asi tolik nepřekvapí a naopak je to i určitý požadavek, který o to více ulehčí cestu kultivace prázdného ducha k potřebám strany. K fatálním věcem doby minulé se Milda staví vesměs vlažně nebo tak, že se vlastně uplně nedá říct jak to bylo, případně tak, že se nějaké chyby udělaly, ale že to zkrátka k budování socialismu patří a těch dobrých věcí, které nám přinesl a z kterých žijeme do dneška (haha) je přeci mnohem více. Tak jo soudruhu, žijte si dál ve své komunistické bublině, jezděte na srazy kde si dáte párek s rohlíkem a vzpomínejte na doby dávno minulé. Tenhle váš lepší svět sobě ani dalším generacím znovu nepřeju. (02.12.2019)

Jakeš si môže kľudne doma zabiť pavúka, lebo jemu sa v podstate nemôže nič stať. Doteraz žiadnu smolu nemal, takže žiadna povera sa na neho nechytá, asi ani tá o tej vode, čo sa varí. Aj dnes si môže zájsť na nejaké zhromaždenie tých „svojich“, kde mu potľapkajú po pleci, vyžiadajú autogram a zaspievajú si pieseň práce. Podľa neho za socializmu bola väčšina ľudí zdrcujúco šťastných a pri zásadných otázkach o zločinoch komunistickej strany znervóznie a rozhovor končí. Malú podpásovku schytal aj Karel Gott, od ktorého má Jakeš srdečné súdružské blahoželanie k narodeninám. V závere dokument trochu prepína z vtipnej nálady do jemnej konfrontácie, ale stále v rámci mantinelov, ktoré si dal asi hlavný hrdina. PRÁCI ČEST! –––– Víte, že zabít povouka znamená smůlu? – To já neuznávám. –––– Každej smrad si myslí, že bude policii určovat, co bude dělat. –––– Já nevěřím, že by Sovětský svaz a jeho armáda vstupovali do Československa se zlými úmysly. (01.05.2018)

Zcela průměrný dokument o přesvědčeném komunistovi, který si stále stojí za svým (staly se chyby, ale společnost byla ve větším pořádku, než je dnes). Režisér si s ním příliš nevěděl rady. Co jsem si z toho odnesl? Že je Miloš Jakeš na svůj věk v obdivuhodné fyzické i duševní kondici, a že to vlastně byl v mnoha důležitých ohledech lepší politik, než ti dva, co nám vládnou dnes. (26.11.2019)

Co k Mildovy dodat?: Místy sympatický, na svůj věk fyzicky i duševně vitální společník. Většinou však na ránu věk, nevěk. Bezesporu už samotný fakt, že někdejší čelní představitel KSČ povolil natáčet podobný materiál, je samo osobě pecka na druhou. Každopádně, celkový dojem působí rozpačitě. Většinu minut je Jakeš uměle kamsi tlačen…..například konfrontace Jakeš vs. Čuňas vypadá na papíře jako terno roku, ovšem tady vyznívá jaksi do ztracena. Kvituji představení Jakeše i jako „obyčejného“ důchodce, ale celková práce režiséra s ním mi přijde, a asi je to dáno věkem, nevyzrálá. Když se podařilo ulovit takovou rybu, tak to chtělo dokument, o kterém se ještě za deset let bude mluvit….tady se povedlo pouze natočit dokument. (04.05.2018)