Poručík Alexander Rjepkin

"Nenávidím ho." "No jo, protože ho milujete." Tohle mohlo být zdrcující drama hrdosti a žárlivosti. Pracuje ale s přemírou dalších motivů, od švejkovství po lásku k vlasti, hrdinství legionářů a slovanskou vzájemnost. To ho sice činí na první pohled vrstevnatějším, ale bohužel velmi rozostřuje výsledný dojem. O emocionálním dopadu si možná nechám v noci zdát. (15.02.2010)

Jak je vidět, za první republiky se točily i filmy se složitějšími náměty, které dávaly hercům možnost ze sebe vydat víc, než jen ten povinný základ. Tento film k nim bezesporu patří. Krásně nastíněná atmosféra doby i zmatku, ve kterém se nacházel náš národ před koncem první světové války, milující Rusko, nenávidící Rakousko, přebíhající do ruské armády (aby proti ní posléze bojoval), posléze zbavený nenáviděného Rakouska budující Československo, aby ho nakonec slavně začlenil do té (sovětské) všeslovanské říše. Výborný film..skvělá Adina, Plachta, Smolík i Pištěk...90% (26.06.2011)

V brněnském lazaretu se za první světové války odehrává drama, které sice nehne mapou Evropy, přesto velmi barvitě dokumentuje, oč v celé válce šlo. Adina Mandlová je zde v netypické roli, ovšem právě takové role dokazují, že byla nejen krásná, ale i výtečná herečka. Ve zcela typické roli je zde naopak František Smolík, opět skvělý. Nepříliš známý film, ovšem neprávem opomíjený. (15.02.2010)

Hraje zde mnoho znamenitých herců. Svůj debut zde měla ve svých 36 letech! Marie Rosůlková. Skvělý výkon podala Adina Mandlová v pro ní dost netypické roli. Mistrovsky zahrála těžký vnitřní boj, kdy se musí jako jediný vhodný dárce rozhodnout, zda zpočátku nenáviděnému Rjepkinovi poskytne svou krev k záchraně, nebo zda ho nechá zemřít. Přes dobře vykreslenou tísnivou atmosféru první světové války, zde probleskují zrnka humoru, zvláště při vzájemném povzbuzování mezi pacienty při odchodu ze špitálu zpět na bojiště. V závěru použité krátké dokumentární záběry z bojů na frontě a pochodujících legionářů v slavnostním průvodu po skončení války, vyvedou diváka z nemocničního prostředí a umocní tak jeho zážitek. Film byl uveden do kin v létě roku 1937 a jeho stáří prozrazuje jen černobílá barva a pochopitelně lehce snížená kvalita záznamu. Svojí úrovní ale svoji dobu předběhl o pořádný kus. Možná i proto rychle zapadl a byl dlouhá léta opomíjen. Německá propaganda ho v našich kinech pochopitelně nemohla tolerovat. Samotný rešisér byl po válce souzen za vlastizradu a díla takových měla u nás vždycky problematickou cestu na výsluní. I v porovnání s dnešní tvorbou patří Rjepkin mezi to nejlepší s válečnou tematikou co se kdy natočilo (26.02.2011)

Bínovcovi filmy se Zdenou Sulivanovou, jakožto Lízou, která zpívá Evropě na mě působily strašně. A nejvíc mě na nich udivilo, ze přes urputně červenoknihovní zápletku a pěvecké výstupy jsem se cítil po skončení jako po shlédnutí ponurých týdeníků z válečného období. Jestli za to může Bínovcovo vedení herců, nasvícení, scénář.. nevím. U Poručíka Rjepkina, který je dramatem (ovšem rozhodně ne romantickým) jsem proto jistou ponurost očekával. A taky tam je! Ponuře působí i špílce a veselé komentáře, pronášené Pištěkem, Kreuzmannem nebo pisklavým Plachtou a zvláštním způsobem dotvářejí atmosféru kolem hlavní zápletky. Bínovcovi se podařilo obsadit dobée herce do typově nezvyklých rolí (Marvan, Mandlová, Plachta), výborný je Smolík, Borskýy trochu divadelně přehrává. Ačkoliv film působí místy nudně, chování postav nutí k zamyšlení, morální otázky jsou nastoleny, klíčové scény jsou dramatické, katarze jde proti vkusu většinového diváka. Binovec tenhle film, ktery se da označit přívlastkem humánní, natočil v roce 1937. Za dva roky nato se stal členem Vlajky a jako dlouholetý člen Národní obce fašistické se postavil do řad těch, kteři měli z nových pořádků prospeěh. Po válce byl souzen a byla mu sebrána část majetku. Ovšem třeba Vlastovi Burianovi byl za jeho jediný poklesek, rozhlasovou parodii na Jana Masaryka Hvězdy nad Baltimorem, sebrán majetek celý. Ty dějiny.. (18.02.2010)