Čest a sláva

Geniální komplexní reflexe českých dějin prováděná na pozadí jejich ústřední katastrofy (Bílá hora – Vestfálský mír). Celkové vyznění je poněkud oslabeno přílišnou snahou nechat postavy co nejexplicitněji vyslovit co nejvíce dějinných a životních mouder a nadčasových ideí (obvyklá nemoc českých historických her). Přesto je Rynda na jedné straně typickým synem své doby, na druhé straně možná dokonalým dějinným typovým zprůměrováním Čechů ze všech dob a stavů. Ve finále se celý film jeví jako tragikomická předehra k pohledu na vidláckého rytíře Hrušínského, probuzeného dědice a posledního zastánce české cti a slávy, táhnoucího v čele nevojska do neboje ve jménu nenaděje. Hořká pachuť, kteoru tento obraz (oč tragikomičtější, o to velkolepější) zanechává, působí neblaze na pokojný český spánek. Doporučuji pozornosti hippymanovu poznámku v sekci "zajímavosti". (13.09.2011)

Hynek Bočan, podporován jedním z nejlepších chorálů, jaký mistr Liška napsal, se tímto staví těsně vedle Františka Vláčila. Jde o podchycení autenticity doby, kterou dokázal Vláčil zobrazit hned ve třech snímcích. I když má Bočan jednu tvrz a pár výletů do přírody, atmosféra doby je úžasná. Pochopitelně i díky hereckému koncertu, založeném hlavně na dialozích. Krom klasické, bezchybné elity, mě zde poprvé velmi mile překvapuje paní Bohdanová. Její cynická a přetvařující se šlechtična, která umí vždy nalézt ta správná slova, je v páru s Högerem prakticky bezchybná. Tento film jako první absolutně změnil můj pohled na její herectví. Základem vše je ovšem Rudla. Poslední český rytíř táhne do svého boje. Je opatrný, sebevědomý, odhodlaný, směšný i děsivý. Netýká se ho nic, co je tam venku a náhle plní svou povinnost. Vlastenecká hrdost vede k zoufalým činům - rytíř zapaluje pochodně. Jeden ze zásadních, známějších filmů, který potvrzuje nadprůměrnou kvalitu československé kinematografie. (01.11.2011)

Myslím, že mezi všemi těmi rychlokvašenými historickými filmy, který se u nás točily v 60. letech jak na běžícím páse, ční Čest a sláva kvalitativně nebývale vysoko. Hlavně Hrušínský a Kemr hrají jako o život; oproti tomu takovej Lipský nebo Hanzlik zase byli skutečným zklamáním (zvlášť u Hanzlika, ztvárňujícího miniroli zlýho vojáka, nemohli tvůrci při obsazování postav zvolit míň vhodnej ksicht). Přestože je dílko vynikající a velmi mě potěšilo důvěryhodný zobrazení poměrů, který je třeba ocenit třeba ve vztahu rytíř - poddaní sedláci, samotná dějová linka je poněkud podivná a vůbec nepochopitelně na mě působí, proč se zemitý rytíř Randa nechá zfanfrnět k buntu od tradičně přemoudřelýho Högera. A když pak vytáhne se svými pěti sedláky do sebedestruktivní války s císařem pánem, působí to na mě už tak nějak debilně a parodicky. No a kdyby mi do tvrze přikodrcala sympatická Blanka Bohdanová, bičem bych jí hnal a ne jí vykrmoval celou zimu. (27.09.2012)

Film zachycuje nižšího šlechtice na sklonku třicetileté války. Na lesk zapomeňte, přišla bída nejen na sedláky... Děj nijak netlačí na pilu, jsou zde ovšem chytré dialogy a geniální herecké výkony. Hrušínský je vždycky, to nemá cenu ani psát. Po boku mu je Blanka Bohdanová, Karel Höger či Iva Janžurová. Sílu filmu však vidím v jeho věrohodnosti, takhle si raný novověk představuju a podobné filmy mám moc rád. Škoda jen, že jich není mnoho a takto kvalitních už vůbec ne. (11.07.2011)

"Jste ovce a svět patří řezníkům!" Soukromá hodina filosofie, v níž se korálky cynismu, pragmatismu a zpozdilých ideálů spojí ve šperk drsné a neopracované, ale nevídané krásy. I s korunovačním klenotem po dvě desetiletí v trezoru je zřejmé, že český herecký trůn náleží R. Hrušínskému jednou a provždy. (12.03.2021)