Obchodní dům

Sice souhlasím s kritikou délky hudebních čísel, ale řada z nich mi vadila méně než v jiných filmech bratrů Marxových – i tu exhibici na harfu dokázali tentokrát vylepšit fórkem se „zrcadly“. Na závěr je navíc další parádní honička (s na svou dobu docela slušnými triky), která mi potvrdila, že V cirkuse byl jejich nejslabší film, protože tohle vypadalo daleko cirkusověji. (17.08.2005)

S tímhle filmem něco není v pořádku. Zatímco ostatní marxovská díla mají nadevše propracované gagy zvukové, Obchodní dům je zábavný předně zásluhou gagů vizuálních. Posledních deset minut, napěchovaných tím nejztřeštěnějším fyzickým humorem (natolik nadsazeným, že ani nevadí zjevné užití triků a kaskadérů) bych bez okolků zařadil mezi to nejlepší ze zlatého období němé grotesky. Tím nejotravnějším jsou příznačně (opět) scény jako z prvních let filmu zvukového – zdlouhavá hudební čísla. Nepomáhá ani snaha o jejich smysluplnější zakomponování do příběhu, který je zas nemarxovsky konzistentní, někde začínající a jinde končící. Žádná vzpoura proti klasickému vyprávění. Jestli šlo o záměr, pojmout do obchoďáku situovanou komedii nejkomerčněji, pak sorry za ty ignorantské tři hvězdičky. Marxové dříve dokázali, že umí bavit víc. 65% (29.01.2010)

Nemůžu jinak. Na začátku všeho byl smutek a jednině bratři Marxové a pár dalších (Charlie Chaplin, Laurer a Hardy) se odvážili udělat z neuskutečnitelného uskutečnitelným. Dokázali pobavit lidstvo. To oni inspirovali Petera Sellerse a Rowana Atkinsona, díky nim vznilk humor jaký má být. A já jim za to srdečně děkuji. V každým z jejich filmů hrajou stále tu samou melodii, což by mi mělo připadat nudným, ale ne. Je to velmi originální a rytmické a po každý se těším kdy začnou hrát na klavír. V tomto filmu se více zpívalo, ale nevadí. Groucho, Chico a Harpo mi to vynahradili bezvadnýma skečema, při kterých jsem se válel smíchy. Výhoda je v tom, že běží humorná scéna za scénou a má pusa stále vydávala hlasité HAHAHA, až jsem dostával křeče do úst a snažil se na chvíli přestat. Díky. (06.01.2004)

Kdybych měla hodnotit jednotlivé kousky filmu zvlášť, šla bych určitě výš, ale jako celek mi tento snímek připadal slabší. Možná je to tím, že jsem zdaleka nepochytila všechny slovní hříčky, zato jsem pochytila hodně muziky. Ne že by byla špatná, ale měla jsem pocit, že se mi hlava rozskočí. Nicméně slibuji, že jsem to neviděla naposled! (01.06.2006)

Takový obchoďák poskytuje komedii téměř neomezené možnosti, se všemi možnými i nemožnými rekvizitami, prodavači a zákazníky, výtahem a kdoví čím vším. Marxové ovšem tento potenciál moc nevyužili a vsadili na trochu nepravděpodobnou detektivní zápletku. Groucho jako neschopný soukromý detektiv, Harpo jako jeho pomocník a Chico jako nejlepší kamarád a bodyguard zpěváka Tommyho Rogerse, hlavního hrdiny příběhu. Asi nejlepší byla v Obchodním domě klasická hudební vystoupení Chica (a skvělý gag hry jeho žáků) a Harpa (koncert spolu s jeho dvěma zrcadlovými obrazy), zcizující Grouchovy narážky („This is a bright-red dress, but Technicolor is so expensive.“ a „I told you in the first reel he was a crook.“) a hodně akční závěrečná honička, překvapivě trikově vymakaná. (27.11.2007)