Dívka světových parametrů

P. Dietl napsal inscenaci nejspíš p. Dvořákovi na tělo. Dobré využití dětských herců. Mezi plusy patří i p. Augusta v montérkách, který vždy přichází na scénu s bujarým "Nazdááár!". P. Dvořák však vypadal na svých reálných 37 let, fakt ne na 25 let jeho postavy. Přes nepochybnou zručnost p. Dietla a špičkové herce je pořad přeci jenom hodně zdlouhavý. Z dnešního pohledu je divná role dívky, která samozřejmě dře v domácnosti pro malého prince. (08.06.2017)

Dvořák a Janžurka výborní, fajn je i Eliška - všichni a všechno ostatní nestojí za řeč (nevěrohodnost a trapnost tu dost řve a speciálně Medřická je imho nesnesitelná). Apropos, sedmatřicetiletý Dvořák má pětiletého bráchu?? Ty velké věkové rozdíly představitelů rodičů a dětí atd. v českýcfh filmech mi už fakt lezou na nervy... (24.10.2012)

Nemohu si pomoct, ale Josef Dvořák vyprávějící svému malému braškovi pohádku o létajícím autě nemá chybu.... A vůbec jde o vcelku milý televizní snímek. Možná ta hlavní zápletka o radikální proměně hlavního hrdiny, pokud jde o vnímání ženské krásy, není úplně uvěřitelna, ale přesto jsem se přitom vcelku pobavil. Zvláště když partnerkou Dvořáka zde byla Iva Janžurova. Možná i kvůli scenáristovi Dietlovi se mi přitom vybavila tato dvojice v seriálu Nemocnice na kraji města (14.04.2019)

Na jednu stranu velmi příjemná rodinná komedie, na druhou stranu velký rozpor v tom, že asi 28letého synka hraje 37letý Pepa Dvořák, který ale na svůj věk vypadá a těžko věřit tomu, že se chová jako puberťák, aby se na konci filmu zalíbil do Janžurky, své šéfky. Jinak místy velmi vtipný, jindy přeci jen hluchý televizní projekt pana Dietla, který sice má k dokonalosti daleko, ale jako archivní jednohudba poslouží. Hudba: Ladislav Štaidl (25.10.2012)

Rodiče se bojí nechat děti na pár dní samotné doma, ačkoli jednomu je 37 let :-) Herectví Josefa Dvořáka nemám příliš v oblibě a nevybočuje ani v tomto filmu. Nevěřil jsem mu ani jeho vyjádření, že je tak ošklivý, až je krásný. Zápletka a děj filmu byly dost nevěrohodné, ale alespoň na mě dýchla atmosféra normalizačního šedivého Československa, takového jaké si pamatuji z mládí - především vybavení interiérů. Zároveň je zajímavé sledovat herecké počátky tehdy mladých Simony Stašové či Jany Švandové v menších rolích. (24.10.2012)