Malířka a zloděj

Velmi netradiční příběh. Malířka i zloděj není o krádeži, ale o nalezení vztahu dvou na první pohled úplně odlišných lidí. Zloděje je vám po chvíli líto, jelikož vidíte, že má život dost nahnutý a vlastně neví, jak se svými vnitřními démony bojovat. U malířky je to také komplikované, jen vám to film neservíruje okamžitě, ale nechá vás velmi pomalu nasávat její příběh. Závěr filmu je skvělý a vlastně až překvapivě happyendový, tedy o to dojemnější. Nicméně bych měl jedinou výtku a to pomalejší tempo i na celkem krátkou stopáž. Je tu spoustu scén, které začínaly budovat očekávání v nový zvrat/posun, po kterých přijdou scény, které jsou vyplňující, ale nijak neposunují příběh. Jsem ale s dokumentem ve výsledku víc než spokojen, protože když si ho v hlavě zpětně celý prolítnu, je mi vnitřně dobře :) (27.10.2021)

Jakkoliv na mě některé bezeslovné scény působily zdlouhavě, je to dokument, který ve mně dlouho dozníval. Jako hyperrealistické obrazy hlavní protagonistky. Na obraze vidíš chcíplou labuť v rákosí, je namalovaná perfektně, přesně až doslovně, proč se tedy zjevnému obrázku vůbec věnovat a prohlížet si ho? Protože v divákovi probouzí mnohem víc, než co na první pohled vidí. Je krásná, trochu znepokojivá, ten obrázek v tobě začne propojovat nitky různých spojení a významů, zadře se ti pod kůži.... I hlavní hrdinové dokumentu jsou na první pohled jednoznační, až klišé - trochu šíblá a umanutá malířka bez peněz a zlodějská smažka. Jenomže nic není tak očividné, jak to vidíme. Pozvolný dokument nás provádí střípky jejich konverzace i bezeslovné komunikace, která se složí do mnohem pestřejšího obrazu, než se prvně jeví. ____ Nemám zájem pátrat, nakolik bylo jejich chování podřízeno dokumentu. I tak je jasné, že ze stovek hodin natočeného materiálu si autoři museli vybrat to, co vyhovovalo jejich záměrům a jiný autor by z toho složil zas jiný portrét. Ale to, co ve finále vidíme, mě uchvátilo. Je to portrét dvou lidí, jejich interakce, jejich snah a jejich traumat a má mnohem větší vypovídající hodnotu, než jen vyprávění o jedné krádeži a nezvyklém přátelství. Protože je to všeobecně platné, všichni máme nějaké rány a všichni bychom na ně chtěli najít lék. Zároveň jde o příběh o umění a jeho síle, o možnosti komunikovat se zdánlivě zcela odlišnými lidmi. A nadto je to neskutečně optimistické vyprávění. Kupodivu. (03.04.2021)

Kronika jednoho (zrodem) nepravděpodobného přátelství, u kterého do poslední chvíle není jasné, komu toto přátelství více prospívá, kdo z něj nemanipulativně(!) více těží, komu dává křídla - neblouzněte mi zde tedy něco o stockholmském syndromu, to fakt vypadá jinak! Nicméně, pominu-li, že mně The Painter and the Thief (2020) vrátilo víru v lidský rod (ryzímu přátelství mezi mužem a ženou a mezi příslušníky dvou národů nic nebrání, možnost druhé i třetí životní šance existuje), jedná se o výborně natočený dokument, Benjmanin Ree má fakt talent. Když si vezmeme, nakolik se mu povedlo vyhmátnout silný příběh a - neopouštěje konvence dokumentárního filmu - se formálně přiblížit standardům hraného filmu (dramatický oblouk, flashbacky, paralelní pohledy na tutéž situaci), zaslouží si pro svou tvorbu být dále sledován. A ano, přiznávám, pátou hvězdičku přihazuju za českou stopu, lhostejno, zda se Barbora Kysilková stále identifkuje jako Česka, stačí mně vědět, že z naší krajiny vycházejí talentovaní umělci, se srdcem na pravém místě! 85 % (09.02.2023)

Formálně by se snadno mohlo jednat o tradiční časosběrný dokument, v němž filmař v náhodných intervalech navštěvuje své hrdiny. Ree však má do sebraného materiálu propsal i zjevný cit pro dramatický oblouk, a tak se nebojí využít flashbacků či převyprávění týchž událostí z různých úhlů pohledu. Co se v první chvíli jeví jako nejasné a zkratkovité, se později většinou dočká smysluplného vysvětlení. Toto vyznění podtrhuje i silný konec, nabízející až nečekanou osudovost a optimismem prosycenou bázeň vůči životu. Více zde. (31.10.2021)

Snad nejlepší dokument, jaký jsem viděla. Velkou zásluhu na tom samozřejmě má život sám ve formě příběhu dvou lidí, který jim „život napsal“. Ovšem technicky i střihem výborné! A pro společnost v naší české kotlině bude určitě názorné vidět, že se problémy dají uchopit z různých stran, zejména a pro některé našince možná nepochopitelně jemně a pozitivně. Scény z norského vězení ve mě vyvolávaly klid a posléze až touhu po takovém téměř meditačním pobytu. Mají pravdu Norové, člověk, aby dokázal napravit své chyby, musí nejdřív najít sám sebe. (11.07.2022)