K2 vlastní cestou

Snímek dokázal naprosto výtečně zachytit úzkost, s jakou se při takovém výstupu na Everest člověk musí potýkat - už jen v kinosále se mi místy těžce dýchalo a pomalu jsem si ani nedokázal představit, jak hrozná zima musí v takových výškách být. A samozřejmě nejvíc napjala část, kde se vlastně ani nevědělo, jestli hrdinka dojde až vrcholu, nebo to celé raději pro dobro sebe a své rodiny vzdá. Body snižuju leda za pomalý rozjezd a příliš protahované pohledy do osobního života - raději bych přidal detaily samotného výstupu, sem tam se dostavil až moc velký skok v čase. Jinak opravdu působivý dokument, u kterého si člověk uvědomí, že takový výstup do 6 kilometrů rozhodně nebude žádná psina. (A ano, souhlasím, že hlavní představitelka i na můj vkus brečela příliš často, až to bylo trochu otravné - emoce být můžou, ale nemusí být pokaždé zachycené na kameře a tvořit tak vstup do každé nové části výpravy.) (01.08.2020)

Nijak nezpochybňuju fyzický úsilí, který to paní Kolouchovou muselo i tak stát. Ale ono je něco jinýho zapotit se cestou do kopce, a něco úplně jinýho je hodnota samotnýho výstupu. Paní Kolouchová hodinu a půl v kuse brečí, během toho vyleze po připravenejch lanech a na konci nám zamává z Ká dvojky v kyslíkový masce; tohle, alespoň pro mě, moc velkou hodnotu nemá. Podstata horolezectví je v něčem jiným, stejně jako jinak podle mě vypadá i dokument, kterej má co říct. Každýho věc, co dělá. A moje zas, jakej na to mám názor. Jana Počtová uplácala film, kterej je řídkej jako kyslík v osmi kilometrech. (12.02.2021)

Mě hrozně fascinuje ten dvojí metr. Když leze chlap, otec od dětí, tak je to sice sobec, ale vlastně borec a musíme to chápat, protože boys will be boys, ale jakmile to stejný dělá ženská, tak je to soudě podle reakce většiny populace krkavčí matka a sobecká pí... To mě vždycky zvedne ze židle. Kláře obrovský obdiv za to, jak tyhle reakce okolí zvládá a že si jde za svými sny a nepřestává si je plnit. Film je krásnou ukázkou toho, jak těžký to pořád, i v dnešní době, ženy mají. Velký plus dostává Klářin manžel, vypadá to, že aspoň ten je normální fajn chlap. Jako dokument zajímavý, z jedné stránky mapuje vlastní expedici, z druhé stránky mapuje stav české společnosti. (03.09.2022)

Tak trochu sociologický a trochu horolezecký dokument – byť v obou kategoriích autorka na rozdíl od protagonistky skončila v posledním táboře pod vrcholem, jako celek se obě složky doplňují a posilují. Tematicky je to opravdu hodně podobné hranému filmu Proxima (který přišel do českých kin shodou okolností tentýž den). I matky od rodiny mají své sny. Proč by si je nemohly splnit? Protože život „správné“ mámy se točí v první řadě kolem dětí? A nemáme už náhodou 21. století? Pořádný dokument by měl položit řadu podnětných otázek. Splněno (90%). (01.08.2020)

Druhá nejvyšší hora světa, pákistánská K2 a proti ní drobná Češka, odhodlaná ji napotřetí zdolat. Stále jsem nevěřila, že se jí to podaří, protože podmínky těchto horolezeckých výstupů jsou nesmírně náročné. Ve filmu je vidět i část výcviku ještě doma, rok před odletem a dále směrem k odletu. Kdo má rád Himáláye, určitě tento dokument doporučuji. (11.12.2021)