K2 vlastní cestou

Dokument nejvíce působí vysoko nahoře pod vrcholem. Skalnatá hora vypadá děsivě. Dokument dělí Jana Počtová na třetiny, první rodinná, druhá turistická a ve třetí vynikne Kolouchová jako vrcholová sportovkyně. „Nic s tím nenaděláme, je prostě střelená,“ říká o Kolouchové její sestra. Napadlo mě jak je horolezkyně financována. Říká, že na rozdíl od ní , se tím její mužští lezečtí kolegové živí. V druhé části jde Kolouchová pěšky sedm dní 140 km, pak následuje základní kemp, kde čeká na počasí, balí a trénuje. Mluví o dřině a radosti z této adrenalinové "návykové" zábavy na hraně smrti. Kamera točící hodně zblízka působí dojmem přímého přenosu. Historka Kolouchové a mrtvém horolezci, který při poslední neúspěšné expedici prosvištěl kolem ní, je opravdu hrůzostrašná. proto málo viditelnými hrdiny dokumentu jsou šerpové, kteří si vydělávají fixováním cesty před horolezci jsouce občas zavaleni lavinami. Některé obrazy výhledů jsou krásné, jiné jako scény z ledového stanu hrozivé. Když už se zdál vrchol dosažitelný, najednou všechny námaha znovu. Počtová umí skvěle udržet pozornost kombinaci odstupu, kdy jsem si mohl dělat vlastní názor a důvěrností jako při volání Kolouchové domů. (26.11.2020)

Tak trochu sociologický a trochu horolezecký dokument – byť v obou kategoriích autorka na rozdíl od protagonistky skončila v posledním táboře pod vrcholem, jako celek se obě složky doplňují a posilují. Tematicky je to opravdu hodně podobné hranému filmu Proxima (který přišel do českých kin shodou okolností tentýž den). I matky od rodiny mají své sny. Proč by si je nemohly splnit? Protože život „správné“ mámy se točí v první řadě kolem dětí? A nemáme už náhodou 21. století? Pořádný dokument by měl položit řadu podnětných otázek. Splněno (90%). (01.08.2020)

Ja tieto samovražedné pokusy nepodporujem a tak v dokumentoch tohto typu si chcem vychutnať aspoň radosť z prírody, ktorú zrejme na vlastné oči nikdy neuvidím. Tu sa to v druhej polovici podarilo, mali sme tu vizuálne pekne obrázky. Ale inak túto profesiu nikdy nepochopím, nechápem, čo tá ženská akože dokázala a čo to dalo svetu. Alebo minimálne jej rodine. Zabudnuteľný a nepotrebný počin. (22.11.2020)

Třetí hvězdu dávám spíše za záběry z hor a za to, že je tu vidět, jak plánují expedice výpravy a podle čeho. Samotná Klára mi vadila jako osoba, chápu, že je to pro ni droga, ale víceméně mi přišlo, že je dost sobecká, což mi ubíralo na zážitku. Ale za zdolání ma mé uznání, i protože jde o dvacátou ženu a první Češku na vrcholu. (27.01.2022)

Klára Kolouchová si rozhodně zaslouží velký obdiv a respekt za svoji houževnatost, cílevědomost, skvělou fyzickou kondici i mentální sílu. Nemám žádný problém s rozčleněním dokumentu na dvě poloviny. Jen bych uvítala, kdyby bylo věnováno alespoň deset minut z celkového času na sestup z K2, který je prý nebezpečnější než samotný výstup. Na to jsem byla dost zvědavá, tak mě pak zklamalo, že o tom nepadla obrazem ani zmínka. (65%) (03.02.2021)