Lagaan - tenkrát v Indii

Ať muslim či hind, ať z té či oné kasty, jsme jeden tým a bojujeme za nás všechny. Lagaan poutavým i vtipným způsobem spojuje odpor Indů proti britské koloniální nadvládě se vznikem jejich (paradoxně britského) národního sportu. A jestliže nerozumíte kriketu, vůbec nevadí, máte tak polovinu filmu k pochopení jeho pravidel přímo během hry. Ukázkové hry podle bollywoodských pravidel a s opravdu krásnými tanečními čísly. (02.01.2008)

Lagaan je podíl z celkové úrody, kterou vesničané museli odvést svému rádžovi, který si z toho jen malou část ponechal a většinu musel odvést britským kolonizátorům na údajnou ochranu. Tady v období, kdy vůbec nepršelo hrozil po zdojnásobení lagaanu hlad. Od toho se celá zápletka odvíjí. Naprosto nezasvěcený těžko sestavený tým vesničanů musí zvítězit nad vytrénovaným družstvem anglických vojáků v jejich oblíbeném sportu kriketu, aby byli na 3 roky od lagaanu úplně osvobozeni, pokud prohrají lagaan se ztrojnásobí. Jak to nakonec musí dopadnout je jasné. Do toho lovestory se dvěmi krásnými dívkami....nechte se unést na vlnách Bollywoodu. (21.09.2008)

Něco tak dobrého jsem dlouho neviděl, ale je mi jasné, že je to otázka momentální nálady a vkusu. Kombinace sportu, muzikálu a romantické komedie se nevidí často a v této skoro čtyřhodinové stopáži představuje opravdu mistrovský kus. Film totiž ani chvilku nenudí, čas vám krásně plyne, NESKUTEČNĚ chytlavé písničky!!! a exotika. Skvělý film, pokud hledáte vyplnění deštivého odpoledne. I Pán prstenů je kratší! :) (30.10.2009)

Natočit historicko-sportovní-muzikálový film může napadnout jenom Indy. Film se odvíjí přesně podle pravidel žánru (vesničané pomalu nabírají členy, musí překousnout nedůvěru ostatních, jeden z týmu je zrádce, Indové jsou všichni bodří a Angláni nafoukaní), přesto jsem se ani při téměř čtyř hodinové stopáži nenudil a písničky jsou fakt chytlavé. (25.09.2003)

Lagaan patří k filmům které mi změnily život. Sice ne nijak zasádně, ale když jde o život, tak se počítá všechno. A o jaké změny že jde? Nu, přesvědčil jsem se, že i takřka čtyřhodinový film mi může subjektivně připadat krátký, překousnul jsem dřívější nesympatie k Aamiru Khanovi, konečně trochu pochopil, o co jde v kriketu a propadl se do silné závislosti na písni / tanci Radha Kaise Na Jale. Po Jodhaa Akbar a Lagaanu směle prohlašuji, že Ashutosh Gowariker je skvělý režisér i scénárista, mající schopnost i přes neodmyslitelnou bollywoodskou schematičnost zaujmout každou sekundou vyprávění, a už se nemůžu dočkat, až od něj uvidím další film. (14.07.2009)