Vinobraní

"Málo čerstvého česneku je v této jihomoravské jitrničce", tak bych charakterizoval chuť tohoto filmového snímku ze smutného období nesmyslné likvidace chovu koní v Jednotných zemědělských družstvech na jižní Moravě. Snaha režiséra vyjádřit všechny možné obecné problémy tehdejšího venkova v 94 minutách dovedla finální výsledek do podivné nesourodé směsi krátkých dějů zbavených jakéhokoliv náznaku životního optimismu. Spisovatel Jan Kostrhun, dle jehož předlohy byl tento film natočen, pravděpodobně pro tentokrát překročil svůj stín a popsal problémy socialistického venkova 70. tých let sice více pesimisticky než by bylo zdrávo, ale zato bez zbytečných oslav naší "vyspělé socialistické společnosti", tak jak mu to občas z pera ujelo. Nedejte se mýlit názvem filmu. O vínu a vinobraní je ve filmu velmi málo, zato konfliktů v mladé rodině, úniků malého chlapce k dědovi, konfliktů a smiřování dvou starých dědků si užijete dost. Nemyslím, že Hynek Bočan dokázal tímto snímkem dobře vyjádřit obsah a poselství knižní předlohy tak, aby bylo divákem přijato s otevřenou náručí. Bylo by jistě zajímavé znát názor samotného autora předlohy... (11.09.2010)

Bočan zaštítil svůj pokus o ztvárnění generační výměny na prahu normalizace odzbrojující tváří Josefa Kemra. Ta také jediná v celé té polozhroucené stavbičce rozmarně vybraných společenskokritických epizod zpřítomňuje život – život chybujícího, zodpovědného, milujícího, odepírajícího si i přesycujícího se… Vše ostatní kolem míjí, ne však plynule a zvolna a mučivě dusivě, jak tomu ve skutečnosti bývá, ale nevyváženě, právě tak nahodile, jak se ty pokyny vyřinuly z dýchavičného scénáře. Dokládá to již zvuková rovina filmu: Bočan se ji pokusil co nejúčelněji využít, ale v těch nejvypjatějších scénách, kdy se nová doba konfrontuje s tou předcházející novou dobou, až ohlušuje, jak nic nezní, jen vše – to minulé i přítomné – řve. Sama pointa filmu je pak více než vražedná – jako by si nebyl režisér nebyl dost jistý, že všechno dojetí z diváků ještě nevyždímal, a tak sahá po lopatě. Normalizace... (23.12.2019)

Proč někdo tohle vůbec točí? Stojí jim za to čas na tyhle "odnikud nikam" filmy? Jako chápu režiséra, že se musí nějak živit, tak natočí scénář, co mu dají. Proč ale někdo píše takový scénář? To prostě jako týpek sedí za psacím strojem a říká si: "Tak tam mám dědu, co se stará o vnuka, protože se jeho rodiče rozvádí, tak dáme tomu trochu psychodrámu, tak třeba před koncem tam bude pohřeb a děda Kemr vezme vnuka poprvé do školy místo jeho matky... jo a třeba slíbí vnukovi, že pro něho po škole příjde, ale Jožka Kemrů už nepříjde, protože to s koňem a vozem rozfofruje s kopce, narazí do stromu a umře. A kluk před školou čeká a vejrá... a pak tam někdo předčasně pokácí majku... a pak klučina pustí všechny holuby... a pak... já nevím, konec... už mě nic nenapadá, ale lidi půjdou z kina spokojení." (15.06.2014)

Vztah děda-vnuk je v celku dobře popsán, ale podobných filmů už byla celá řada, komedií, rodinných dramat apod. Zde je pouze originální prostředí, kde se odehrává. I tak ale přechod staré a nové doby zcela nevidím. Má-li to být v tom, že děda nerozumí nevěře Ivana Vyskočila, prosím. Také dost mluví do problémů rodičů a výchovy Janka. Ale pořád je to vše postavené na osobnosti Josefa Kemra, prostředí vinohradu, které nikdy neurazí a sem tam lidové hudbě. Jinak se ale jedná o banální příběh stárnoucího muže, který není nijak složitě rozpracován a domyšlen. (28.06.2022)

Aj mne dedko sľúbil že pre mňa príde na koni do mesta. Zvolal som všetkých kamarátov sa na to pozrieť. Len ten dedko sa na mňa vykašlal. Pamätám si na to dodnes a bol som naňho hrozne nasraný... A prizvukované BAAAA v podaní malého Janka na znak súhlasu ma po každý raz pobavilo. Film žiadna veľká sláva ale tá nostalgia je tam veľmi príjemne vykreslená. (23.04.2010)