Vinobraní

Macháček s Kemrem jsou chvíli nejlepší kamarádi, pak se zase nemohou vystát. Kemrovi hrozny sežrali špačci a nemá do čeho píchnout. Nabídne tedy pomoc Macháčkovi. Ten ho vyžene, ani mu nepoděkuje a ještě mu vynadá. Kemr odchází naštvaně pryč, otočí se a vytáhne koštýř. Macháček: jé koštýř, vždyť já ho nedávno rozbil a nový né a né sehnat. Kemr mu ho ale před očima rozláme vejpůl. Na vteřinu jsem zbystřil a přál si: dej mu ten koštýř - zvítězíš. Nepochopil jsem tu zapálenou konzumaci rumu u vinařů. 60 % (20.10.2020)

Vztah děda-vnuk je v celku dobře popsán, ale podobných filmů už byla celá řada, komedií, rodinných dramat apod. Zde je pouze originální prostředí, kde se odehrává. I tak ale přechod staré a nové doby zcela nevidím. Má-li to být v tom, že děda nerozumí nevěře Ivana Vyskočila, prosím. Také dost mluví do problémů rodičů a výchovy Janka. Ale pořád je to vše postavené na osobnosti Josefa Kemra, prostředí vinohradu, které nikdy neurazí a sem tam lidové hudbě. Jinak se ale jedná o banální příběh stárnoucího muže, který není nijak složitě rozpracován a domyšlen. (28.06.2022)

Marně jsem hledala ve filmu nějakou poetiku a nějakou hloubku, která by mě donutila přemýšlet nad tím, co vlastně sleduju. Ani jedno jsem tam nenašla. Pan Kemr se vždycky zatvářil tak moudře, jako by z něho měla promluvit staletí, ale nic takového se nestalo. Všechno plynulo moc poklidně, až mě to prostě přestalo zajímat. raději jsem šla připravovat večeři. To bylo daleko zajímavější. (26.09.2012)

"Málo čerstvého česneku je v této jihomoravské jitrničce", tak bych charakterizoval chuť tohoto filmového snímku ze smutného období nesmyslné likvidace chovu koní v Jednotných zemědělských družstvech na jižní Moravě. Snaha režiséra vyjádřit všechny možné obecné problémy tehdejšího venkova v 94 minutách dovedla finální výsledek do podivné nesourodé směsi krátkých dějů zbavených jakéhokoliv náznaku životního optimismu. Spisovatel Jan Kostrhun, dle jehož předlohy byl tento film natočen, pravděpodobně pro tentokrát překročil svůj stín a popsal problémy socialistického venkova 70. tých let sice více pesimisticky než by bylo zdrávo, ale zato bez zbytečných oslav naší "vyspělé socialistické společnosti", tak jak mu to občas z pera ujelo. Nedejte se mýlit názvem filmu. O vínu a vinobraní je ve filmu velmi málo, zato konfliktů v mladé rodině, úniků malého chlapce k dědovi, konfliktů a smiřování dvou starých dědků si užijete dost. Nemyslím, že Hynek Bočan dokázal tímto snímkem dobře vyjádřit obsah a poselství knižní předlohy tak, aby bylo divákem přijato s otevřenou náručí. Bylo by jistě zajímavé znát názor samotného autora předlohy... (11.09.2010)

Těch vztahů děda-vnuk jsme v našich filmech mohli vidět už několik, ať už v nich byli herci Kemr, Menšík nebo Deyl ml., vždycky šlo převážně o totéž. Josef Kemr tyto všecky vesměs bodré samorosty rozdávající své učení a životní moudrost uměl vždycky velmi přirozeně zahrát, ale jako celek je film krajně únavný, nezáživný a dost rozštěpený (nejspíš všemi těmi postupně navazujícími epizodami), nějaké oživení téměř nečekejte, jen všední řeči, které moc dobře každý zná, které vás navíc časem unudí k smrti.. Reliastický obraz jihomoravské vesnice je dneska také jaksi už minulostí.. (05.12.2009)