Woodstock

Hudba byla parádní! Mám rád tohle hudební období a celkem často si i něco poslechnu. Nejvíc ale oceňuji Santanu a Hendrixe, to byla vystoupení s energií. Občas totiž začalo být to hippícké brnkání na kytary dost monotónní (John Sebastian). Hodně mě zajímaly ty záběry mezi lidma a ze zákulisí festu. Je neuvěřitelný, že takovou obří masu zvládli jen s jednou stage a s minimem toitoiek a stánků s jídlem a pitím. Ale i když se člověk při sledování cítil dobře, některý ty hippíci mi přišli prostě směšný. Mám rád hudbu, nemám rád ty tehdejší posluchače. Ale respekt maximum si zaslouží ty dva organizátoři, kteří sehnali 2 mega, rozběhli to a pak solidárně s fans nechali volné vstupné a prodělali na tom, co se dalo. Takových srdcařů je málo. (08.12.2009)

Neuvěřitelný a neopakovatelný koncert, který probíhal tři dny a hipíci zde ve stylu svého přesvědčení pomocí hudby protestovali proti válce. Sešlo se neuvěřitelného půl milionu lidí! Tento dokument Vám naservíruje atmosféru tohoto představení. Lidi se zde počínali, rodili, brali i umírali. World in the world. Neměli kam jít na záchod, nenávratně zničili farmu a přilehlé pozemky, neměli co jíst, smrděli, váleli se v bahně a produkovali tuny odpadků. Ale zcela ve stylu volnomyšlenkářského hnutí nekontrolovaně obcovali a hulili co se dalo. A k tomu ta hudba! Zcela bez starosti, neřešili včerejšek ani zítřek, prostě jen žili! Na tři a půl hodiny jsem si připadal, že jsem o čtyřicet let zpět. Kdo by řekl, že tihle mladíci už jsou v dnešní době zasloužilí důchodci nebo se již před lety ufetovali k smrti. (10.05.2009)

Kdyby se natočené materiály sestříhaly o pár let později, celý film by vyzněl úplně jinak. Roku 1970 se naštěstí za přispění Mihaela Wadleigha, Thelmy Schoonmaker a půl miliónu lidí povedlo zachytit atmosféru let šedesátých tak, jak nikdy předtím. Jeden z nejslavnějších finančních festivalových průserů se tak přetavil v dokonalou generační výpověď obohacenou krátkou exkurzí do světa chemických záchodků. (29.09.2009)

Co mě osobně hodně bolelo a mrzelo, že jsem neměl možnost vidět v tomto dokumentu legendární skladbu White Rabbit od Jefferson Airplane. Naopak ve mě úžasný dojem nezanechala ani Joplin nebo Hendrix, ale pro mě do této doby zcela neznámý zpěvák Arlo Guthrie - Coming to Los Angeles a Country Joe. Z jeho písně mi šel mráz po zádech po tom, co se diváci postavili a zpívali jako jeden člověk jeho protivietnamský song. Bylo fantastické shlédnout jak bylo pro všechny důležité, že se toho mohli zúčastnit. 8/10 (25.10.2010)

Woodstock 1969 je presne moja krvná skupina. Niekedy si dávam otázku či som sa nenarodil príliš neskoro. Toľko vynikajúcej hudby behom troch dní už nikdy nespatrilo svetlo sveta. Dokument je zaujímavo zostrihaný je tam mnoho skladieb , ale aj dosť točenia v publiku. Nechýba tam chľast ani drogy.Director's cut bol fakt necenzúrovaný (12.02.2013)