poster

Woodstock

  • anglický

    Woodstock

  • anglický

    Woodstock: 25th Anniversary Edition

  • anglický

    Woodstock: 3 Days of Peace & Music

Dokumentární / Hudební

USA, 1970, 184 min (Director's cut: 228 min)

  • Morien
    *****

    (1001) (Hudební zážitek no. Uno: Arlo Guthrie - Coming to Los Angeles) Když jsem dala vale Rychlým šípům a začala si hledat jiné platonické lásky, hnutí hippies se mi zdálo jako "good way to go". Mír a lásku, komu by se to nelíbilo, taky jsem byla velká fanynka hudby 60. let (což tedy jsem stále). Nejvíc mě mrzelo, že jsem si tu "jejich" dobu nemohla prožít, omakat, odposlouchat na vlastní vlasy, ruce, uši. Teď tak nějak paradoxně čím víc toho o nich vím, tím míň bych to opravdu chtěla zažít a být jednou z půl milionu hlav v davu. To má být svoboda? --- A to mě ještě dovařily titulky na konci, kde k obvyklým heslům mír láska bla bla vyběhla i ekologie. Cha cha.(6.4.2009)

  • Matty
    *****

    „Why can't we have eternal life, And never die ... Never die?“ Někde mezi nebem a peklem se octli účastníci třídenní oslavy hodnot, které tehdy pobuřovaly a dnes přijdou mnohým k smíchu. Vytvořili si autonomní město uvnitř města, s vlastními pravidly, s vlastním pohledem na svět. Všichni na krátký čas všechny milovali a všem ochotně pomáhali. Nicotné hygienické podmínky nikoho netrápily. Všudypřítomné drogy také ne. Hnutí hippies mne odjakživa fascinuje a ačkoliv jej z nám jen z třetí (ale spíš ze čtvrté nebo páté) ruky, během sledování Woodstocku jsem měl velmi intenzivní pocit, že nic víc „hippie“ v životě neuvidím, neprožiju. Přítomní filmaři (mimo jiné také Martin Scorsese, Thelma Schoonmaker, George Lucas) odvedli skvělou práci. Z úsilí o co největší množství různých úhlů pohledu – ve smyslu názorovém i vizuálním – vznikl dokument dlouhý, ale přitom tak zábavný, že si přejete, aby byl ještě delší (viděl jsem DC). Aktérům monstrakce je vždy nadržováno v zájmu více ohromujícího zážitku. Vím, že to vyzní stejně naivně jako hesla tehdejší mládeže, ale po ty skoro čtyři hodiny jsem tam vážně BYL. Seděl na rozbahněné zemi, vdechoval marihuanový kouř, celým tělem vstřebával úžasnou, neskutečně procítěnou hudbu z pódia. Proč už dneska nikdo nehraje s podobným zápalem? Doba se změnila a já konečně vím, do které dekády bych cestoval, mít tu možnost. 90% Zajímavé komentáře: Karlos80, Morien, tangerine1(17.7.2009)

  • Marek1991
    ****

    Dokument o udalosti, ktorá sa vymykala všetkému dovtedajšiemu. Udalosť, ktorá bola vrcholom fenoménu kultúry "hippie" a zároveň oficiálne uzatvorila 60. roky, roky veľkých udalostí a prehupla históriu do ďalšej etapy. Kultúra "hippie" bola v samej podstate dosť fantastická, lebo hlásala zdieľanie tohto sveta nami všetkými. Zanechanie rozporov a zla a usilovala sa o spoločnú lásku medzi všetkými. Avšak bola totálnym úletom od reality a na ňu nakoniec narazila. Využívala na dosiahnutie svojich krásnych cieľov zlé prostriedky. Na jednej strane neviazaný sex každého s každým, dosiahnutie eufórie pomocou drog, žiadna hygiena, nikoho skoro nič nezaujímalo, len sa dostať do tranzu a tam to končilo. Ja však z istého uhlu túto kultúru uznávam, aj keď mnohí ju po rokoch považujú za úlet, najmä v spojení s týmto festivalom. Aj dnes v časoch krízy a zistenia, že kapitalizmus nám šťastie neprinesie, lebo je založený na sebeckosti a chamtivosti mi toto prináša odpoveď na to, ako sa zjednotiť. Ľudia totiž túžia po spoločnom dobre a aj vtedy ľudia prišli na túto obrovskú udalosť aj s tým, že hľadali odpovede v dobe, ktorá sa k nim nestavala dobre. Spoločnú eufóriu zažívame najmä na Slovensku pri veľkých športových úspechoch, ale potom akosi pominie. Môžem sa na to pozrieť aj tak, že uvediem príklad. Pred pár mesiacmi sme si ešte užívali jazier Košarísk blízko Bratislavy a včera, keď som tam zašiel, zistil som, že sú ohradené s nápismi ako súkromný pozemok, zákaz vstupu a voľne vypustené psy. Naša spoločnosť sa nezmenila k dobrému a preto tento fenomén aj dnes inšpiruje. Dokument ako taký, je dĺžkou prepálený, ale prináša neopakovateľnú atmosféru života detí kvetov. Zachytáva vystúpenia hudobných velikánov ako Jimmy Hendrix, The Who, Joe Cockera a podobne. Veľká masa ľudí si užíva spoločné kúpanie, váľanie sa v bahne, vylihovanie na tráve, či meditácie. Stretáva ich však aj realita, ako telefonáty domov, pôrody, zdravotné problémy, rôzne názory na ich pobyt tam od miestnych obyvateľov. Podporovali ich najmä odporcovia vojny vo Vietname. Udalosť z ktorej si spravili ľudia koncert zadarmo, ale zároveň si doň priniesli anarchiu a veľké zápchy. Dokument strieda hudbu, rozhovory a správanie ľudí, pracuje aj s obrazom, je to proste veľký relax, občas však aj nuda. Obraz a odraz jednej generácie a keď to s týmto vydržíte dokonca ako tých pár ľudí tam, dočkáte sa odmeny v podobe gitarového mága Jimmyho Hendixa. Úchvatné, nedokonalé, sporné, živelné, anarchistické, jednoduché a hlavne zmierujúce. Mier!(12.9.2012)

  • Maynard.
    *****

    3 days of Peace & music... Báječný dokument o nejprofláknutějším, největším, nejlegendárnějším fesťáku na Světě, kterej už nikdy nemůže být překonán. Při sledování se na mě z monitoru valil obrovský marihuanovaný oblak plný míru, lásky a přátelství... Jestli bych někdy měl možnost cestovat časem, tak by Woodstock byl jednou z mých zastávek. Přiznám se, že zdaleka ne všichni účinkující splňují moje hudební požadavky, i sem několik songů přetočil, ale ta atmosféra, to je krása! Něco podobného nabízí český Woodstock - Open Air Trunov, ze kterého je hippie poseltsví a tráva cítit na míle daleko, s tím rozdílem, že Trutnov jsou 4 days of Peace & music, 4 Stages! Jako dokument to není až tak úplně vypovídající a záživný, ale je to sakra Woodstock, tak dávám plnej počet! Absolutně právem v top 200!(26.8.2010)

  • MontyBrogan
    *****

    Director's cut... Aj Kryl to vravel, keď videl všetkých tých ľudí pod pódiom, ako začal veriť, že pesníčkou sa dá snáď niečo zmeniť. Asi najhromadnejšia podobná snaha v histórií sa sústredila na tomto najlegendárnejšom festivale, ktorý symbolizoval mier. Zatiaľ čo niekde ďaleko paralelne prebiehala vojna vo Vietname. Pre mňa bol tento improvizovane pôsobiaci dokument jeden z najľudskejších filmov, aké som videl. A napriek tomu, že sa odohrával v čase ďaleko pred mojím narodením (a viem, že je to klišé), mal som pocit ako keby som tam bol tiež. Určite pomohol aj fakt, že mám už pár festivalov za sebou a to je pocit, ktorý spozná človek len keď je na mieste uprostred tej nekonečnej atmosféry. Na druhej strane, zažiť Woodstock je pre mňa rovnako nedosiahnuteľné, ako vedieť si predstaviť akýkoľvek festival človeku, ktorý nikdy nebol ani len na koncerte. Janis Joplin pýtajúca sa divákov, či nie sú moc sfajčení a či majú dostatok tekutín, Hendrixove prevedenie americkej hymny,... To sú veci, ktoré zažila len jedna generácia. Je jasné, že nepoznala len dobro a krásu, akú vidíme tu, ale zažila toho veľa a nič podobné sa už nezopakuje.(10.2.2014)

  • - Píseň "Svoboda" Richieho Havense byla totálně improvizovaná. Diváci si na něm tolikrát vytleskali přídavek, že mu došly písničky, tak prostě vzal kytaru a začal zpívat "svoboda". (Morien)

  • - Nejzásadnějšími scénámi, které se objevili v o 40 minut delším režisérském sestřihu z roku 1994, byla vystoupení Janis Joplin a Jefferson Airplane. (Marek#33)

  • - Richie Havens několik let po Woodstocku v interview řekl: "Ten den jsem hrál dvě hodiny a čtyřicet pět minut. Pokaždé, když jsem dohrál soubor písní, v zákulisí mi řekli, že ostatní hudebníci mají zpoždění a poprosili mě, jestli bych nemohl zahrát dalších pár písní. A takhle se to stalo několikrát za sebou. Samozřejmě že jsem nemohl odmítnout, ani jsem nechtěl, bylo to naprosto úžasné hrát před tolika úžasnými lidmi... ale řeknu vám, ten den jsem zahrál naprosto všechny písničky co jsem znal." (Beckett51)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace