Woodstock

Paradoxně mě na tom vůbec nezajímala ta muzika, ač to je asi největší koncentrace kvalitních umělců na jednom v jeden čas, co kdy byla a co kdy bude, ale spíš mě bavily ty věci kolem, když lidi popisovali, co vidí, jak se jim festival líbí a tak. Ty tři hodiny ale byly úmorné, což se nakonec podepsalo na hodnocení. 50% (13.07.2017)

Jako filmový dokument to bylo kvalitní, líbilo se mi rozdělení obrazu na dvě půlky, ale míra zábavnosti při sledování se blížila bodu mrazu. Mělo to hrozně přepálenou STOPÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁŽ a zastaralý VIZUÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁL. Schválně jsem tu zdůraznil dvě nejčastěji používaná a tudíž i nejotravnější slova na ČSFD. (24.02.2019)

"Three hundred plus thousand people have lived together peacefully."     Zaujalo ma, ako sa tu táto myšlienka opakovane zdôrazňuje. "These people are communicating with each other. That rarely happens anywhere, anymore." To sa v USA akože automaticky očakáva, že keď sa zíde veľká masa ľudí, tak sa medzi sebou začnú vraždiť? Ale to len tak na okraj. Woodstock bol monumentálny hudobný festival, ktorý mal veľký kultúrny, ale aj politický a dokonca až filozofický význam. Tento mimoriadne obsažný dokument sa ho snaží zachytiť zo všetkým možných uhlov pohľadu, čo sa mu veľmi úspešne darí. Hudba je predstavená ako vyššia forma komunikácie. Zišli sa tu špičkoví umelci svojej doby (The Who, Crosby, Stills & Nash, Jefferson Airplane, Santana, Janis Joplin, Jimmy Hendrix), tí sú ale, žiaľ, premiešaní s fádnymi predstaviteľmi domácej scény, hrajúcimi nejaké banálne country, či hudbu už zopár dekád prekonanú. A to je aj moja najväčšia výhrada, hlavný dôvod, prečo nemôžem dať plný počet hviezdičiek. Druhou výhradou je potom postoj danej generácie k životu, ktorý nebezpečne balansuje medzi pokrokovým a dekadentným (drogy, neviazaný sex). Názory niektorých indivíduí boli pritom obzvlášť tupé. Zaradené v zozname 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete.     "I got something to say. I want to know how come the fascist pigs have been seeding the clouds?" (11.04.2022)

Co mě osobně hodně bolelo a mrzelo, že jsem neměl možnost vidět v tomto dokumentu legendární skladbu White Rabbit od Jefferson Airplane. Naopak ve mě úžasný dojem nezanechala ani Joplin nebo Hendrix, ale pro mě do této doby zcela neznámý zpěvák Arlo Guthrie - Coming to Los Angeles a Country Joe. Z jeho písně mi šel mráz po zádech po tom, co se diváci postavili a zpívali jako jeden člověk jeho protivietnamský song. Bylo fantastické shlédnout jak bylo pro všechny důležité, že se toho mohli zúčastnit. 8/10 (25.10.2010)

Woodstock 1969. Nejlepší, nejvelkolepější a zároveň nejúžasnější živý hudební koncert jaký jsem kdy viděl a zároveň jedna velká výpoveď lidí celé jedné tehdejší generace. Bohužel jen na videu, ale i tak mi to stačilo vytvořit si alespoň malý obrázek o tehdejší době. Koncert se konal na farmě Maxe Yasgara v newyorském Bethelu! Tři dny a tři noci míru, hudby, lásky všech těch mladých lidiček kteří si tenkrát říkali "květinový děti", prostě Hippies. Návštěvnost mluvila taky sama za sebe, téměř na půl milionu lidí, se utábořilo v co největší blízkosti jeviště, jež na pozemku vybudovali organizátoři akce. Mezi ty úplně nejúspěšnější interpreti či skupiny, se tenkrát v tom nejlepším světle ukázali zejména J. Hendrix, který vystupoval až skoro jako jeden z posledních, kdy už se tam váleli jen ty nejotrlejší a přeživší, omámení všemi těmi tehdejšími halucinogeny, a vedle nich jen tuny odhozených odpadků. Dále pak skupina "Ten Years After" údajně s nejrychlejším kytarystou na světě A. Leem. Nakonec bych nemohl opomenout britskou skupinu "Who", s ďábelským zpěvákem S. Townshendem. Nejlepší skladba koncertu jednoznačně "I' AM Gonna Home" od Ten Years After. Jedinečnost festivalu spočívala právě v ojedinělé a obecné atmosféře a v možnosti osvobození kterou divákům tehdy poskytl. Koupání na ostro v rybníku, dětinské klouzání v bahně, společné sdílení společných dek, láhví, jointů, sex, to vše přispělo k neopakovatelnému zážitku a jistému pocitu sounáležitosti. (20.05.2006)