Akira

AKIRA je vygradovaná zběsilá jízda ve futuristické motorce. Na začátku si trochu postěžuji. Myšlenka filmu mi nepřišla příliš dobře promyšlená, respektivě jsem nějakou hlavní myšlenku po shlédnutí filmu ani nedokázal extrahovat. Nic extra originálního. Volání společnosti po novém řádu. Přijde snad s Akirou? Co, nebo kdo je to vlastně Akira? Mytologie je vytvořená, ale není uspokojivě vysvětlená, prostě tohle není Matrix a na rozdíl třeba od Inceptions, zde nenajdeme novou funkční dimenzi (snění jako nový prostor k bytí).... Více než existenciální film je to prostý příběh o přátelství, které je nevyrovnané. Tetsuo je ten slabší jedinec a žárlí na věrného kamaráda Kanedu... V celku banální příběh, ale to nevadí! Teď už budu jenom chválit... Animace je možná vůbec nejlepší s jakou jsem se setkal a to jsem toho neviděl zrovna málo. Modernější anime bývají uhlazenější a barvy čistější a navíc jsou v nových anime nové prvky jakoby z počítačových her (různé odlesky a podobně), ale nové anime ztrácí život a více než vypracovanému obrazu, blíží se k počítačem renderované hře. Něco jako když dokonaleji animovaní Simpsonovci ztratili charisma původních postaviček. Film Akira má úžasné dílčí scény, především jsou vynikající motorkářské honičky a všechny přestřelky. Anime obecně mě baví také z důvodu, že je pro mě studnou nových a neobvyklých hudebních zážitků. Akira v tomto ohledu exceluje. Hudba samotná má pro mě až filozofickou hloubku, je nádherná, smutná a zcela originální. Zvedám ze čtyř na pět... Chtěl bych to vidět v kině (01.08.2011)

Jsem architekt, a někdy přemýšlím, co bych pustil svým kolegů za filmy... Akira by byl dobrý adept. Je to film o lidech. Film o vývoji. O úpadku i o naději. Film o městě a jeho architektuře. O nekonečném růstu a jeho následcích. Vlastně je to ten samý příběh, jaký Japonci recyklují od 50.let - od první Godzilly. Manipulace s přírodními zákony nás svádí na křižovatku. Možná už je pozdě, a možná máme šanci na záchranu... Akira je designově stylová podívaná, která má hlubší přesah, aktuální i dnes... (21.10.2013)

Vizuálna uspávanka pre náročnejšie deti. Nevidí sa až tak často, aby mal animovaný film tak prepracovaný dej ako Akira. Tento film mal potrebný potenciál, hĺbku, emotívnu stránku, bez ktorej by bol príliš chladný. Krásne farby (na tú dobu nevídané množstvo prevedených farieb), hudba bola potrebným aspektom filmu. Nie je divu, že najlepšie spracované animované filmy pochádzajú z krajiny vychádzajúceho Slnka. Aj Akira právom patrí medzi klenoti japonskej animovanej tvorby. Pre mňa zatiaľ po prvej projekcií len 4*. Druhá to určite znení na konečných 5*. 85% (21.07.2014)

Na to jak žeru anime pro mě tohle byla slátanina největšího kalibru. Nepochopila jsem nic z toho, co vysvětlovali, takže jsem si na chvíli připadala jako Natsu. Konec přehnaný, nechutný a hlavně ho vůbec nechápu. Nechápu ani pointu celého filmu. U NGE aspoň člověk trochu pochopí náznaky a propojení ke křesťanství, popř. to tam aspon trochu vysvětlí. Kdo byli ty děti? Kdese vzali? Proč oni? Jak skončili? Proč byli tak hnusné? Proč Tetsuo? Co se s ním stalo? Co měla znamenat ta nechutná hmota: A to světlo? A ty data co sledoval ten věděc? Ne ani náhodou. Kromě hnusné animace jsem dokázala ocenit jen vcelku dobrý popis nespokojeného města realisticky ukazujícího demonstrace. Na kvalitě nepřidá ani otřesný anglický dabing. Pro mě extrémní zklamání a jak napsal M.a.t.t údajná genialita pro mě zůstává záhadou (28.10.2012)

Dva keramické rotory pro každé kolo, počítačem ovládané nezablokované brzdy, 12 000 RPM, 200 koní… – Chtěl by ses na ní projet, Tetsuo? Zlo, násilí, korupce, beznaděj a skrytá síla v každém z nás. Nechápu, jak se mi podařilo ve stavu blízkém transu sledovat děj. Při pozitivním vizionářském závěru už jsem snad ani nedýchal. Filozofická stránka filmu mi ale pořádně začala docházet až když film skončil, a já na gauči ještě půl hodiny civěl na monitor. Při druhém shlédnutí jsem znal děj a poskládal jsem si dohromady další souvislosti, ale jsem si jistý, že mě Akira ještě má čím překvapit. Když jsem viděl Akiru podruhé, tak jsem vnímal skvělou hudbu, kterou jsem předtím jaksi podvědomě vstřebal. Možná bychom si neměli zahrávat s takovou silou. (29.05.2008)