Dědečkem proti své vůli
Dědečkem proti své vůli
The Reluctant Grandfather
Režie:
Vladimír SlavínskýKamera:
Jan StallichHudba:
Roman BlahníkHrají:
Oldřich Nový, Raoul Schránil, Ferenc Futurista, František Paul, Antonie Nedošinská, Věra Ferbasová, František Krištof-Veselý, Běla Tringlerová (více)Obsahy(1)
Továrník Richard Osten (O. Nový), který se ke svému postavení vypracoval od píky díky své pracovitosti a podnikavosti, si zásadně odmítá přiznat, že už přichází do let. Nejhorší chvíle prožívá, když pomyslí na to, že jeho syn Jiří (R. Schránil) z něj jednou udělá dědečka. A tak se Jiřímu snaží bránit v jeho milostných dobrodružstvích, a hlavně v navazování vážných známostí. Stejně tak odmítá přenechat Jiřímu vládu nad svými továrnami; sám si své bohatství totiž musel tvrdě zasloužit. Aby Jiří dokázal, že je stejně schopný jako tatínek, nechá se pod změněným jménem zaměstnat v konkurenční továrně jako obyčejný dělník. Díky pracovitosti a organizačnímu talentu to časem dotáhne až na jednoho z ředitelů. A dokonce pozná sympatickou švadlenku Toničku (V. Ferbasová), která se ve volném čase vzdělává, protože má taktéž své ambice… (Česká televize)
(více)Recenze (55)
Oldřich Nový a Raoul Schránil si tady docela dobře sedli a jsou to ty správné tvrdohlavé palice, které byly pro takový příběh potřeba. Věra Ferasová je dětinsky výborná a celé je to takové roztomilé. Jenže pak najednou zjistíte, že je to trochu natahované a že v závěru už to v podstatě nemá co říct a vy jste rádi, že už to skončilo. ()
Další z řady protektorátních pozitivních filmů, které oslavují práci a tvrdí kapitalisté jsou hodní a citliví. Průměrný snímek tradičně zvedá hlavně bezprostřední, živelná a energií sršící Ferbasová, aby ho vzápětí trochu srazila svým "človíčku", při kterém človíčkovi naskočí husí kůže i tam, kde žádnou kůži nemá. Schránil sice hraje vynikajícího kreativního konstruktéra, pro kterého není problém stvořit z revolverů soustruh, ale obyčejnou gumičku se používat nenaučil. ()
Film nabízí složitější zápletku, než jenom jak dostat k sobě dvě hrdličky. Zábavné hlavně bylo, jak se synek snaží dostrkat svého padesátiletého otce do důchodu. Dneska by si toho mrňouska pořídil pan podnikatel. :-) Prostě na rozdíl od jiných "propamětníků" mi přišlo, že se tam i něco řeší. Beru film jako oslavu kapitalistických úspěchů dosažených vlastní pílí. Věra Ferbasová by se nestala sekretářkou, kdyby nechodila do večerního kurzu, synáček by nedostal továrny, kdybych chodil akorát po barech. Na tohle by se měli povinně dívat pobírači dávek. ()
Slabší Slavínského dílo. Na první pohled rozvláčnost dialogů ukázala, že jde o adaptaci divadelní hry. Bylo to alespoň do dvou třetin nudné a táhlo se to jako lepidlo... A i pak dál ovšem průhledné, přitom s několika nelogičnostmi v ději. Idea filmu jasná: Kterak se vlastní pílí člověk může dopracovat k vysokým cílům. Ale ve skutečnosti zas jeden bohatý a jedná chudá, klasická červená knihovna. A pak ovšem i druhé motto - stáří se nikdo nevyhneme, pokud do té doby nezemřeme - a je marné ze sebe dělat mladíky. Ani jeden herec nevybočil nadprůměr, ani Nový či Nedošinská neměli prostor k nějakému osobnímu hereckému vyjádření. Dvě hvězdičky postačují. ()
Příliš mnoho frivolnosti, příliš málo psychologického propracování postav. Šišlání Ferbasové mi bude znít v uších ještě dlouho. Dokonce ani Oldřich Nový to moc nezachránil. Ale sympatická je tu úcta k práci, myšlenka vypracování se od píky na vyšší post, z nejnižších pozic doslova holýma rukama a víra, že je něco takového vůbec možné - prostě pozitivní myšlení, které bylo v pohnuté době vzniku filmu velmi zapotřebí a které nám dnes všeobecně chybí. ()
Reklama