Falešná kočička

"Jak mi štěkne to přepychový balení?" Nemohu si pomoci, ale roztomilé slovní hrátky mezi panem doktorem a falešnou primitivečkou mě hrozně bavily. Zejména mě rozesmálo, když Míla převedla slovo "myje" do spisovné češtiny jako "mypsilonje". Vynikající byl rovněž rozbor slovního spojení "zahnu kramle", protože se neříká kramle, ale svorníky a zahýbat svorníky je těžká práce, tak ať si je zahne sám. A také jsem vděčný za poučení do života, protože největší zločin spáchaný na ženě je to, když ji muž nenechá domluvit. Na to si dám pozor. (24.12.2016)

Věra Ferbasová v průběhu partnerství s Vladimírem Slavinským dostávala role odpovídající jejímu hereckému profilu- ani tento film netvoří výjimku a tak Ferbasová odvádí jen svůj obvyklý výkon. Oldřich Nový ztvárnil obsah scénáře- a kde nic není, dokáže, alespoň místy, brát jen Oldřich Nový. Antonie Nedošinská se drží svého standardu a přítel František Krištof-Veselý také. Co tedy způsobilo, že je film dívatelný a hřejivý? Jára Kohout- fundovaný průvodce periférií, lidový lingvista, který by se dnes mohl etablovat jako textař formace Šlapeto A dále ještě jedna skutečnost: falešná kočička je vlastně zcela průzračná a jen milounce, drobně rafinovaná. Od současných přešlechtěných, perských, falešných kočiček vyškolených Cosmopolitanem, by sklidila pouze útrpný úsměv. A já mám k těm obyčejným Mickám přece jen blíž… (22.06.2010)

Ztřeštěná Věra Ferbasová ve ztřeštěné předválečné komedii. Podobenství o tom, že když si žena něco usmyslí, tak není překážek, které by ji od toho odradily. A muž nemá sebemenší ponětí, jak je manipulován. Tedy, až do určité chvíle, že. Teatrální kartářka s rukama na čele mně směšná, ale kdo kartám věří - platí to i dnes, není liž pravda. A má oblíbená babičkovsko-tetičkovská Antonie Nedošínská, zde tedy tetičkou milující, chápající a spikleneckou. Kaňkou je pro mne Jára Kohout, ne jen v tomto filmu. Vždy mi připadal takový laciný, lascivní. Film je ukázkou toho, jak čistou a libozvučnou češtinou mluvila tehdejší řekněme inteligence. Kam se na ni hrabou i současní rádobyumělci s mizernou dikcí a širokou pražskou češtinou a e-, e-, e- před každou větou. Parodie lidové mluvy je snad až přílišná, ale budiž. „Tak co mám vlastně dělat dřív, učit se nebo odnaučovat?“ Láska ovšem hory přenáší a ti, co se milují, se opět potkají. I když se Nový dopustil největšího hříchu na ženě, dle Antonie Nedošínské: „Nenechal ji totiž domluvit. (16.05.2008)

Ano, Ferbasová, Kohout, Nedošinská, Krištof Veselý velmi přehrávají, ovšem není to přehrávání nedomrlé, profesionální, bez energie, naopak, je z něj cítit, jak moc to všechny zúčastněné baví, připomíná mi to výkony herců v pohádkách. A tím pádem se maximálně bavím i já. Ferbasové a Veselého osobnost vyzařuje z každé molekuly, a dost možná i z každého kvarku, neuvěřitelnou energii, kterou jsme my, mrtvolní týpci, co kolikrát sami nevíme, jestli už jsme po smrti nebo ne, natož aby to na nás poznalo okolí, neodolatelně přitahováni. No a tím jsem právě krásně vysvětlil, proč i Nový nalezl ve Ferbasové takové zalíbení. (04.04.2015)

Šálit se nebude, uzavírá kategoricky Oldřich Nový alias MUDr. Přelouč vyčerpávající jasnovidné zření náhodně se objevivší kartářky a odevzdává se plně svému předurčenému osudu. Román tehdy nadmíru populárního spisovatele Josefa Skružného (1871 – 1948) se poprvé na plátně objevil již v dobách, kdy film byl ještě němý, ve třicátých letech se k němu vrátil režisér Vladimír Slavínský, tušíc v jemně satirickém příběhu o převýchově ženského primitivečka velký komediální potenciál. Nemýlil se. Věra Ferbasová v jednom ze svých nejzdařilejších převlekových skečů již poněkolikáté dokazuje, jak hluboce se mýlila tehdejší kritika, když tvrdila, že je pouhou loutkou v rukách svého objevitele. Její proměna v zanedbanou prodavačku tkaniček, dívenku písmenky nepolíbenou, zato s jazýčkem ostrým jak břitva, není jen výborně zinscenovanou manipulací s city důvěřivého doktůrka, ale především vskutku osobitou hereckou kreací, v níž rezonuje ohlas dobového evropského ženského klaunství. Slavínského výběr hereckých partnerů, od nonšalantního Oldřicha Nového až po báječnou Antonii Nedošinskou, se v žádném případě neminul účinkem a jistě i díky jejich přítomnosti se film dodnes těší zasloužené popularitě. Ostatně, tehdejší zábava pro masy měla, jak vidno, nepochybně vyšší úroveň. Ani proslulý irský dramatik by nedokázal být originálnější a zábavnější než jeho pražští kolegové. (03.10.2008)