Nebe a dudy

Ukázka toho, že český film uměl být laskavý, naivní, ale prostě se na něj dobře koukalo. Hlavně díky výborným hercům, jakými byli Jindřich Plachta a Jaroslav Marvan. Jsou prostě výborní a ty jejich role jim věříte. Je to jen o tom, jak se má jeden člověk polepšit, ale je to takové pěkně lidské a dokáže to chytnout za srdce. (26.11.2014)

Myslela jsem, že se pod tou hřejivou tíhou sentimentu rozteču jako máslo. Kolikrát viděný příběh o nápravě mrzutého staříka pomocí lásky jedné chudé rodiny, ale tak nějak mě to dostihlo. Možná kvůli vynikajícím výkonům Marvana a Plachty, možná kvůli roku výroby, kdy lidé v kině potřebovali věřit tomu, že může být a bude líp. (14.10.2011)

Ak niekto považuje Pytlákovu schovanku za romantický film a Limonádového Joea za western, tak nebude mať problém považovať Nebe a dudy za vynikajúci film a prideliť mu zodpovedajúci počet hviezdičiek. To nie je môj prípad. Dve hviezdičky sú iba za tradične dobrý výkon Jindřicha Plachtu. Príbeh i ostatné herecké výkony (vrátane Marvanovho!) sú zúfalé. Film som vlastne už kedysi videl, ale zapamätal som si z neho iba vkladanie čiapky do nohavíc pri "exekúcii". Nakoniec, viac zapamätaniahodného tam ani nebolo. (02.02.2011)

Jeden z mála českých starých filmů, které si zaslouží monimálně tu jednu pozornost. Zde je dobrý příběh a především skvělé herecké výkony. To opravdu musím uznat. Divák se zde dost zasměje. K dokonalosti toho přeci dost chybí. Nejsem fanoušek starých českých filmů, ale přeci je tohle nadprůměrný snímek. Mé hodnocení je 73% = **** (31.12.2012)

Jindřich Plachta v roli prostého chalupníka Antonína Fábery je skutečně neodolatelný a až překvapivě autentický, v symbolickém podobenství o skutečných lidských hodnotách a sociálním rozměru lidství jako takovém, natočeným logicky právě v časech největší mravní i existenční zkázy českého národa, v pohnutém bezvýchodí roku 1941. V kontextu protektorátní tvorby je to dílo pochopitelné a logicky zapadající do jejího rámce, kam jinam měli lidé utíkat a posilovat svou víru a naději, než k nadčasovým hodnotám reprezentovaným právě postavou Antonína Fábery. Herecké výkony navzdory době vzniku jsou velmi civilní (obzvláště pana Plachty) a celkové vyznění skutečně až plakátově prosté - gró národa je v jeho prostých a nezkažených lidech, tady se protektorátní umění prolíná s obrozeneckým, zejména s větví Hálkovou. A vlastně je to trochu i jako v Babičce Boženy Němcové (která v té době byla snad nejvydávanější knihou), kde prostá žena z lidu předává svou přirozenou moudrost a zkušenost vrchnosti. Tady se náprava elit koná s až naivní samozřejmostí a idyličnost žití v chaloupce je také až barvotisková, to je také největší slabinou celého tak prvoplánového snímku. Poptávka po nápravě elit je tu ovšem dobře patrná - jejich selhání v době předválečné i pomnichovské se bude vinout naší historií ještě dlouho... (02.01.2011)