Kopfplatzen

Pravděpodobně nejtěžší role Maxe Riemelta v jeho dosavadní herecké kariéře. Zahrát člověka, kterého bohužel přitahují malí kluci, jistě vyžadovalo obrovskou odvahu. Film se vyhýbá klasickým klišé o pedofilech, a proto záměrně působí chladně a odtažitě. Minimum hudby a mnoho scén se obejde bez jakéhokoli dialogu. Díky tomu může divák o hlavní postavě přemýšlet. Netvrdím, že je Kopfplatzen jednoduché sledovat, ale rozhodně nabourává naše pohodlné názory o lidech, o kterých vědět raději ani nechceme. (25.11.2021)

-5* na světě jsou slušní a morální jedinci, stejně jako i egoističtí vychcánci - což lze ovlivnit výchovou. A na druhou stranu jsou nám do vínku dány sexuální preference, které "nejspíš" ovlivnit nejdou. Pedofilie je jedna z nejhorších, protože svůj chtíč si musí ukojit na nezletilých dětech, které nemají o sexu ani páru. Příběh tohoto filmu nám docela přesvědčivě předvádí jaké má pocity a čím prochází právě ten slušný. Není to jednostranně pojatý snímek, není manipulativní ani sentimentální a právě proto je depresivní, protože nenabízí žádné východisko z této situace. Přesto není špatné ho vidět, protože pak můžeme být rádi, že patříme mezi ty "normální s neubližujícími sexuálními pudy", Za tuhle sondu si 5 hvězd zaslouží [ PŘÍBĚH: 2 /// SMYSL: 3 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 0 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (20.10.2020)

Někdo má rád vdolky, a někdo zas holky. A co teprv dětský půlky, ty sráči! Hlavní hrdina, který už svým jménem provokuje policejní želíska, jménem Markus, si musí svůj tajný neutuchaný koníček schovávat pod nos. Markus žije v nekonzistentný době, kdy ani normální mužský heterák, nemůže klidně dýchat na dětském hřišti. Už si sáhnete na dítě, protože vám řekl "Uhni, ty čuráku", a vy mu chcete plesknout přes jeho drzý rypák, a na šťavnatou půlku pár bičích ran, ale doprdele, přijde matka s píšťalkou pro úchyly, a už vás kabelkou nahání k soudu, za pedofilní obtěžování. A kdo z toho vyjde jako ten nevinný, no jasně, že ten malý zmrd, který vás ještě vyzívavě škadlí svým malým prostředníčkem. Ta dnešní mládež. Z toho kluka jen vyroste hnusnej sexuální maniak, kterou každou růžovou pičku, hezky vymastí svým Chupa Chups lízátkem, a to soude, je už asi v pohodě, že? Evžen, jako můj kolega z práce, nemá ani na chvílu v kalhotech klid. Mravenci se mu každou chvíli rozžerou přes poklopec. Jednou se mi tak svěřil, že má zálusk na svýho syna, a vždycky když ho vidí, musí se sebeukájit a představovat si, jak mu solidně nakládá svého ztopořeného Šášulu, do jeho malé králíčí dírce. Tak jo, doufám že se panu Markusi jednou podaří svůj první zásun uskutečnit, a nenechá se přemluvit zlým soudním zákazem na 500 metrů. Film musí dostat plnou nálož, něco takového se těžce vidí! Hlavně něco, co bych čekal od Dánů, nikoliv od Nácků, ty vole! Bylo nás pět, musí být pro týpka, něco jako porno pro impotenty. My zoofilové, jen kýveme hlavou.. (27.02.2021)

Hodně nepříjemný film. Markus má problém, a to hodně velký. S malými dětmi. Celých 99 minut jsem v hrůze čekala, kdy dojde na nějaký explicitní záběr, protože Markusovo nutkání, co se roztomilých chlapečků týče, bylo opravdu silné. Ve chvíli, kdy se seznámil se sympatickou Jessicou a jejím synem, bylo mi jasné, že tohle nemůže dopadnout dobře. Jenže malý Arthur vidí v Markusovi otcovský vzor, který mu tolik chybí a jeho přítomnost si užívá. To ovšem Markus taky. Svůj problém se sice snaží řešit u psychologa (mimochodem, ten obvodní lékař byl pěkný ko…, protože ať chceme nebo ne, pedofilie je prostě nemoc), ale jeho druhé já se stále hlásí o slovo… Ponaučení na závěr, než někomu necháte na hlídání dítě, trošku si ho nejdřív proklepněte. I když je to šukézní soused, mohlo by se pak totiž stát, že s ním syna najdete ve vaně. Skvěle zahrané drama a Riemeltovi role vyloženě sedla. (01.05.2021)

Kopfplatzen přináší téma, o kterém se příliš nemluví a když už se na něj dostane, je z toho nepříjemné mrazení. I snímek samotný je takový. Chladné barvy, zpočátku nepřístupné vyprávění, které do popředí staví Markusovi emoce, i když není zřejmé, čím jsou vyvolány. Režisér Ceviz v prvních záběrech nepřináší děj, ale s pomalým střihem nabízí odosobněné střípky, které až postupem času začnou zapadat do celkového rámce. Příliš divákovi ani sobě nevypomáhá hudebním podkresem, což je pozitivní, protože takovou pomoc ani nepotřebuje. Nechává tohle drama o třech osobách mluvit samo o sobě. Problémem je, že v interakcích mezi postavami není tak silný jako v onom odosobněném vyprávění a scény, které mají vyjadřovat emoční rozpolcenost Markuse jsou zase hereckým oříškem pro Maxe Riemelta. Kopfplatzen je snímek, který je nejsilnější v částech, kde se nemluví, a které se soustředí jen na Markusovo balancování nad propastí. V těch momentech je jako onen pověstný kamínek v botě a dokáže být divácky velmi nepříjemný. K lacinosti sklouzává naštěstí jen se slabým podobenstvím ve formě vlka. (09.05.2020)