Malá rybka

Emma a Jude, dva mladí, do sebe hrozně zamilovaní lidé. Všechno je tak jak má, život je hezký. Co špatného se může stát? Little Fish je krásný, melancholický a hodně citově založený snímek, jež se zamýšlí nad otázkou, zda je lepší paměť ztratit uplně a smířit se s tím, nebo sledovat, jak vaši nejbližší pomalu ale jistě zapomínají, kdo vlastně jste. Příběh Emmy a Judea se odehrává uprostřed pandemie, kde každého bez ohledu na věk nebo zdravotní stav může postihnout nemoc NIA (trvalá ztráta paměti). Zpočátku je nám nabídnuta pěkná introdukce, kde Emma vypráví o všech následcích této nemoci a také některých lidech, kteří si tímto museli projít. Ovšem tou dobou ještě netušila, že brzy bude mít možnost poznat na vlastní kůži jaké to doopravdy je. Když totiž NIA postihne i lásku jejího života Judea, pomalu si začíná připoustět onu smutnou a nenávratnou realitu; že to co bylo a zatím je, se pomalu ale jistě blíží ke konci. Režisér zde hezky míchá časové linie, skáče z jednoho momentu na druhý. Jde na to jemně a prostřednictvím impresionistického našeptávání, kdy nás za pomoci nádherné hudby na pozadí provádí těmi nejkrásnějšími momenty a vzpomínkami, které spolu hlavní protagonisté zažili. Vrháme se tak do vodního parku, napříč padáčkům padajícími k zemi až po zakázané polibky v nočním klubu a malé rybce v městském akváriu. Tyto okamžiky, které se na první pohled nemohou zdát prachobyčejnějšími, tak získávají v průběhu filmu důležitý význam. Kinematografie je moc krásná, stejně tak jako hudba. Chemie mezi hlavními postavami je nenucená a tak hezky přirozená. Film je jemný, plný emocí, pocitů, a je inspirativní. Příběh těchto dvou lidí zdůrazňuje, že skutečný svět kolem nás je vlastně jen výtvorem naší vlastní mysli, kterou tvoří převážně vzpomínky. A co bychom byli bez vzpomínek? Tento snímek se bude v mém srdci určitě ozývat ještě dlouho. - "They say you can't forget the feelings and I still believe that." (12.03.2021)

Otázka je, ako k filmu pristupovať. Či ako k sci-fi z blízkej budúcnosti, v ktorej nás zmetá netradičný vírus, alebo ako smutnú (a možno čiastočne aj satirickú) metaforu dlhodobého vzťahu, respektíve manželstva. V prvom prípade ide o priemer (svet by bol asi úplne hore nohami a na relax v bytíku a na chate by protagonisti asi mohli zabudnúť) s výbornou Oliviou, v tom druhom ide o artový film schovaný pod žánrovým kabátikom. Vyššie hodnotenie si dielko zaslúži aj za položené otázky všeobecnejšieho charakteru, napr. čo robí človeka človekom a konkrétne na ňu aj odpovedá, je to pamäť a basta. V nej sa totiž ukrývajú aj samotné city. Námet až tak originálny nie je, stále vás budú napadať názvy filmov zaoberajúcich sa alzheimerom, ako aj mindfucky typu Memento alebo Večný svit nepoškvrnenej mysle. 70% (11.05.2021)

Snaha o originálnejšie poňatie najkrajšieho filmu, aký som kedy videl: Vzpomínky na lásku sa rozhodne uprieť nedá. "Malá rybka" je taká scifi romanca pre nenáročných, ktorá sa opiera o moderné prvky terajšej doby, pričom všemožnými silami robí všetko preto, aby emocionálne zasiahla. Je to pekný film, miestami celkom smutný, čiže asi taký, aký by z pohľadu drámy mohol byť. Neviem, či to mnohí docenia, mne osobne sa páčil, no od záveru som očakával väčší zásah do srdiečka .. (10.12.2021)

Waw! Úprimne, po skončení filmu som zostal sedieť s otvorenými ústami, bez slov a s hlavou plnou myšlienok. Čo ak by amnézia bolo úplne bežné globálne ochorenie, ktoré by postihovalo ľudí bez ohľadu na vek či viazanosť na traumatickú udalosť? Vyzeralo by to asi takto... Čistá bezmocnosť, beznádej a zúfalstvo. Potenciál námetu obrovský, a našťastie ho tvorcovia filmu uchopili týmto štýlom, ktorý sa mne osobne nadmieru pozdával. Pôsobilo to takým prirodzeným dojmom, žiadne tlačenie na pílu, dodržaná logika, bez väčších zaváhaní pri dejovej línii. K tomu vyvážené dialógy, kvalitná hra s kontrastom spomienky vs. predstava, výborná kamera aj vizuál, a napokon je z toho vynikajúci film, ktorému dám s pokojným svedomím 5* (a to u mňa nebýva až tak často). Jeden z TOP filmov roku 2020! (18.02.2021)

Pamätám si svojho času, keď vyšiel tématicky spriaznený Perfect Sense a bol som nadšený. Lenže od tej doby ubehlo viac než 10 rokov a dnes už všadeprítomný voiceover, do smutnej hudby, neletí. Zvlášť potom, jak sme na vlastnej koži prežili pandémiu. Ale dobrý film. Dokonca som dokázal sledovať Oliviu Cooke a nemyslieť na Alicent (a všetky tie memečka à la “Keby sexuálna frustrácia mala tvár”, lol). Nie som cynik, len už skrátka existuje Moment to remember a tak vôbec. (15.10.2022)