Někdo musí zemřít

Klerofašistický Francův režim 50. let je asi to nejméně vhodné prostředí na to mít svá tajemství. A tady jich má každý více než dost. Na tohle dílko jsem narazil naprostou náhodou a jsem za to rád, protože mě nadchlo nejen scénářem a hereckými výkony, ale také výpravou. Koncert na pokrytectví a předsudky. (30.11.2020)

Minisérie Někdo musí zemřít mě na první pohled oslovila svým tématem a prostředím, v němž se odehrává. Nicméně po zhlédnutí mám z této mexické "jednohubky" smíšené pocity: Tvůrci rozehráli na poli tří epizod několik problematik (rodinné/partnerské vztahy, postavení vůči sexuálním menšinám, pomluvy vs. pravda) a dokázali mě zpočátku vtáhnout do děje, v němž mi častokrát nejedna postava neuvěřitelně pila krev svým arogantním, pokryteckým či psychopatickým chováním (zde to na plné čáře vyhrály "bábinka" a Cayetana), takže o emoce nebyla fakt nouze. Líbilo se mi vizuální pojetí "ostřílených" intermezz s jednotlivými postavami a zaujala mě kriminalistická rovina minisérie, byť byla předvídatelná. Během třetí epizody jsem však měl pocit, že tvůrcům poněkud zvlčel scénář a samotný závěr mi přišel jako nějaká telenovela říznutá libovolným filmem od Tarantina (míněno bez urážky vůči němu). Slibný námět a rozehraný děj nakonec tak nějak vyšuměly. (12.09.2023)

Možná že někdo musí zemřít, ale tady těch mrtvých bylo nezdravě dost v té části filmu, kde to spíš působilo jako snaha o rychlé ukončení. Kruté podmínky pro homosexuály ve Francově Španělsku sice není špatné téma, ale skrze zaujatost dnešní doby může působit mírně prvoplánově. Jistě, všichni víme, že je homosexualita v pořádku, ale dělat nutně kruté záporáky z dobových homofobů, kteří byli ovlivněni dobovým vnímáním této "choroby" mi přijde krapet levné. Víc než striktní rozdělení na hodné homosexuály a špatné homofoby bych v případě dramatu podobného formátu ocenil hledání kompromisu, které jsem v tomto případě nejvíce pocítil u postavy Gregoria, Gabinova otce, kterému se dostalo těžké volby, zda odsoudit vlastního syna k vězení. Další zajímavou postavou byl jistě Alonso, opět postava, která podléhala kompromisu. Nechci tím říkat, že ostatní postavy nejsou zajímavé, každá měla nějaké vnitřní dilema, jen mnohem víc tíhli k oné nechutné redukci na hodné a zlé. V konečném důsledku tak toto mexické drama odehrávající se ve Španělsku sice je zajímavé, ale oproti povedenějším kouskům může nabídnout jen snesitelnou délku. (08.03.2021)

Veď sa tam skoro nič nestalo. Chlapec príde domov z Mexika do Španielska, donesie so sebou baleťáka, španielski homofóbi a xenofóbi sú z toho celí húúúúú na sračky a schopní hneď tasiť zbrane. Zastrelené holuby, chúďatá, museli riadne smrdieť na kope. Zopár psychopatov, čo sa vyžíva v šikanovaní a týraní je všade. SPOILER: A nakoniec sa svorne skoro všetci vystrieľajú. A rozprávky je koniec. Najviac ma pobavilo, keď ten typ so škaredým ksichtom začal baletiť uprostred noci v homofóbnom domčeku. Inak nič. (29.10.2020)

Someone Has To Die je fakt super minisérie, ale ten závěr to doslova zabil. Naštěstí oněch několik podle mě absurdních minut mi celou sérii nezkazí. Názorný vhled do dvou bohatých rodin fašistického poválečného Španělska, kde život vašich nejbližších nikoho nezajímá jenom proto, že milujete člověka vašeho pohlaví. Hlavně si zachovat pochybnou "čest". (19.03.2023)