Peklo v Pacifiku

Peklo v Pacifiku je v zásadě veliké zklamání. Příběh o novodobých robinsonech, které dělí nejen jazyk, ale také válečný stav, je až neuvěřitelně schématický. Kromě závěru, který ovšem působí spíše jako podivná "z nouze ctnost", nepřekvapí naprosto ničím. Herecké výkony Marvina i Mifuneho jsou ovšem skvělé a velmi slušná je i kamera, která dosytosti využívá původního širokoúhlého formátu (raděj ovšem snad ani nechci vědět, jak vypadá film v ořezu, v němž zřejmě běžel v televizích). Režie je žel krajně rozpačitá. Některé scény a situace jsou režírovány velmi obstojně, jiné naprosto hloupě. Především všechny zvraty ve vzájemném zápase obou hrdinů působí naprosto pitomě a nepravděpodobně. Ani jeden z nich nelze rozumně vysvětlit, a také se je nikdo vysvětlit nepokouší. Vrcholem všeho je ostatně pouhý střih, při němž si oba herci jednoduše prohodí role. Bez sebemenší snahy po logice nebo vysvětlení. A jedeme dál, močálem černým, podél bílých skal... Podobně nepřesvědčivý je i závěr. Těžko věřit, že by dotyční naprosto nereagovali na blížící se výbuchy a střelbu, navíc opět nesmyslnou a zbytečnou. Alternativní závěr je mimochodem o dost lepší. Naopak pěkná je scéna s japonskou zahradou, celá pasáž plavby (byť i tady je těch schematismů až hanba), stavba voru, prohlížení oné rozstřílené budovy atp. Občas potěší roztomilý vtípek. Škoda, že tahle komediální linka nebyla výrazněji využita... Celkový dojem: 65% (08.11.2011)

Dva muži, ze dvou odlišných kultur, se potkávají na opuštěném ostrově, aby čelili strachu jeden z druhého a souboji o vlastní život. Minimum dialogů, maximum hereckých schopností. Více než téma trosečníků mě zaujal vlastní vnitřní souboj mužů, jejich kultur, jejich rozdílů, které musí potlačit a překonat vzájemný strach. Tento motiv byl dříve použit v Robinson Crusoe on Mars a také ve sci-fi Enemy Mind, ale zde nedosáhl podobné jednoduché působivosti. Jejich souboji pomáhá i fakt, že oba herci jsou v podstatě filmovými ikonami své doby a vysloužilými vojáky. Mezi válečnými filmy jednoznačně výjimečný film, který není o odvaze a hrdinství, ale o strachu obyčejných vojáků (setkání s klacky na pláži) a boji o to jediné, co má smysl, život samotný (příznačně připomíná i časopis na konci filmu). Právě konec filmu je často diskutovaný. (Spoiler) Původní britská verze končí výbuchem, který je podle mě možná mrazivý a šokující, ale nesedí do logiky příběhu. Druhý konec, americký, naopak ano. Dva muži čelí strachu, díky kterému se spojí, aby žili a jsou následně svými skutečnými rozdíly opět odděleni a jdou každý svou cestou. Tak to má být. (16.05.2011)

Meduna a Zounar, zoufalý první dabing dvou nehodících se hlasů. Oba splácány do češtiny, takže ta hlavní myšlenka, že na sebe řvou a později si povídají dvěma jazyky a tím si vůbec nerozumí, se vytrácí. Koukat se hodinu a půl na dva polonahé borce, jak se snaží zabít na pláži kdesi v Pacifiku (i když jedním z těch borců je Lee Marvin) je leda pekelná nuda. Bez ohledu na to, jak silné protiválečné poselství snímek nese. (19.08.2023)

Drama vypráví příběh dvou nedobrovolných obyvatel pustého ostrova (vojáků znepřátelených stran) v období americko-japonské války. Sami na ostrově bez vody, jídla a bez pochopení, že přežít mohou pouze když spojí své síly. Pro jazykovou bariéru mezi trosečníky je ve snímku minimum dialogů, což ale v žádném případě nic neubírá na dramatičnosti. Závěr filmu je nečekaný a překvapující. (09.06.2008)

Jasně, válka je svinstvo, ale tenhle herecký koncert Lee Marvina a Toshirô Mifunea je pro mně až přespříliš naturalistický/realistický a (omlouvám se za to slovo) utahaný. Koncept je ale vpravdě skvělý, stejně jako závěr snímku. Z příručky americké armády:"Pokud sám zajmete zajatce, radši se ho rychle zbavte, neboť je velmi obtížné na něj dohlížet bez pomoci". (16.05.2011)