Cure

Kiyoshi Kurosawa mě zaujal už svým snímkem „Kairo“, který byl natočený v podobně depresivním duchu. „Cure“ má ale lepší, zajímavější příběh a skutečně je skvělý ve své gradaci, která je temnější a temnější, na diváka dopadá stále větší tíha, aby pak došlo k finále, které s ním teprve zahoupe. Kdyby se japonským filmům v Evropě více dalo, konečně bychom snad pochopili, že není proč se jich bát, ale spíš bychom si uvědomili, proč je obdivovat. (18.04.2014)

Ufff ... Tak tohle je skvost!!!! Geniální, téměř, geniální japonské dílko ... Má to ale dvě "ale". To první je, že tenhle film opravdu není pro každého a ne každý ho zcela pobere a tím pádem i procítí "uvnitř". Druhé ale je, že základní premisa - systém/technika - se kterou film pracuje, je nesmysl. Dobře, ale je to film, horor, zábava, tak jsem přistoupil na mírně naivní druhé "ale" a film mne doslova pozřel, vzal mi téměř půdu pod nohama, vyděsil, zdeptal, zadusil a vyplivnul do kouta ... Pokusím se podat obsah filmu trochu jinak, než asi většina uživatelů zde ... Představte si, že máte zabijáka, který osobně nikoho nezabije, navíc působí úplně vypatlaně, ale dokáže slovy, dialogem, vyptáváním a dalšími psychologickými technikami přimět každého, a tím myslím doslova každého (!!) člověka k následné vraždě. Na druhé straně máte detektiva, který pomalu, ale jistě zjišťuje, co je tenhle "parchant" zač a snaží se jej dostat. Ten film je vlastně takový "souboj titánů", trochu podobný v tomto směru řadě Jihokorejským filmům posledních let. Detektiv jedinný má jedinou výhodu oproti všem ostatním. Tím je skutečnost, že se stará o manželku, které silně progreduje roztroušená skleróza/demence. Proč je toto pro něj paradoxně výhoda v konfrontaci s "psychošílencem" je docela dobře vykresleno ... Záhadný zabiják je například schopen zmanipulovat policistu, aby ho pustil z vazby a zabil kolegu. Cokoliv, nikdo pro něj není překážkou. Navíc to dělá s TAKOVOU SAMOZŘEJMOSTÍ, že z toho jde opravdu strach!! Scény, kdy hlavní hrdina poprvé vyslýchá "psychošílence" na policejní stanici, kdy ho hledá v temném skladu, kdy jej navštíví v cele jsou doslova gigantickým-psychologickým soubojem neuvěřitelného kalibru. U toho jsem ani nedutal, přitom všechno se odehrává jen v rámci rozhovoru!!! Přitom je to víc, a mnohem napínavější, než sebešílenější akční scény!! Chvílemi film dosahuje tak tíživé atmosféry a na tlaku na psychiku diváka, že jsem z toho šel opravdu do kolen. Závěr je pak už jen totálním výstřelem děla mezi oči ... Nepředvídatelné, naúnosné, těžkotonážní, ultra-psychologické ... Nedoceněný SKVOST!!!! (zřejmě jen pro vyvolené ...). (02.07.2011)

Nejvíc tu působí stísňující prostředí. Neútulné nemocnice, zanedbané doby, oprýskané zdi. K tomu minimum hudby a podivný vývoj, kdy se nedá věřit ničemu, co postavy vidí a slyší. Postava policajta a jeho kamaráda psychologa tu funguje výborně, jak ta profesní, tak ta soukromá část. A na konci do sebe všechno brutálně zapadne. Dobrý, fakt dobrý. (26.09.2023)

Blazeovaná rybička Dory na cestě do vaší hlavy.. Tísnivé ruchy, znepokojivé zvuky a interiéry tak strohé, že vazební cela vypadá skoro stejně jako detektivova kuchyň. Kurosawa drží diváka od té chladné elipsy násilí a zmaru na distanc a když to chvílemi zkouší přes surrealismus, skoro jej ztratí. To Kódži Jakušo, postupně vtahovaný do víru událostí a na prázdno jedoucích praček, činí pravý opak. Asi nešla ta číšnice na konci krájet sushi, co..? (26.03.2024)

HOROROVÝ VÝBĚR, ZEMĚ Č.25 - JAPONSKO - Někam do hodiny se mi to ještě líbilo, protože to někam gradovalo, neustále se něco dělo a ještě tam byla naděje na závěr se silným a chytrým vysvětlením. Místo toho ale Kurosawa přišel s nejobyčejnější možnou pointou, ale podanou co nejsložitěji, takže mu na to někteří skočili a vnímají v tom víc, než ve skutečnosti je. Přitom ta závěrečná "myšlenka" je vlastně krátkozraká a asi ani žádná není. Je to škoda, protože Kurosawovova snaha o pomalou atmosféru je zabitá tím (a trpělo tím i Kairo), že ji ten film nemá z čeho budovat a jen servíruje samoúčelné dlouhé tiché záběry na prázdná a hnusná místa, která mají tvořit depku, ale jelikož jim chybí vnitřní hloubka, která by tu depku budovala, tak jsou hlavně nudné a zdlouhavé. Co výrazně chybí formě mohl dohnat scénář, který má tak skvělý hororový námět, že by z něj mohlo být opravdu něco, ale ne v takové podobě, do jaké se to pak dostane. Je to podobně Nenávisti, ale na rozdíl od ní je tohle na mnohem vyšším levelu, protože to celé dá smysl. A mohlo to být ještě lepší, kdyby to bylo dobře pojaté. Kurosawa sice věděl, co chce, dokonce i věděl, jak to chce podat, ale to nutně neznamená, že na to šel dobře. Jo, a nechápu, proč se to tak často zaměřuje na to, že vyšetřovatelova manželka je stejně divná jako ten tajemný chlápek. Celou dobu jsem čekal, že se ti dva střetnou, bude souboj myslí jak v Death Notu (i když ne doslova) nebo schopností jako ve Světlu (ale ne tak "lacině"), ale ono prd. Nakonec ta její psychická nemoc byla naprosto k ničemu a zbytečný detail ve scénáři. 3* (05.11.2023)