poster

Spiklenci slasti

  • anglický

    Conspirators of Pleasure

Animovaný / Komedie

Česko / Švýcarsko / Velká Británie, 1996, 85 min

  • Zoidberger
    ****

    Velmi pěkně a zároveň originálně natočený ( jak už je u Švankmajera zvykem) film o tom, že každý má nějakou tu svou úchylku. Celý problém je tu převeden na velmi bizarních příkladech. Myslím že je tento film velmi kvalitní a zaslouží si diváckou přízeň. Výhodou možná může být i to, že je film svým způsobem originální a to z toho důvodu, že v něm neuslyšíme ani jedno slovo (nepočítám-li ovšem kulisu televize kde se česky mluví).(15.12.2008)

  • Anderas
    *****

    Pokud se dostanete do situace, kdy po vás bude náhodný laik chtít doporučení na jakýkoliv Švankmajerův film, ujistěte se že Spiklenci slasti jsou tím posledním filmem, o kterém se mu zmíníte. Pochopitelně to neznamená, že je špatný, proti tomu ostatně svědčí i 5* v mém hodnocení, ale podle mě musí být na tento film divák být připraven dávno dopředu a to soustavným brainwashingem jiných jeho filmů. Jednoduše je to film nejméně stravitelný a to hned z nékolika důvodů. Zatímco jednu skupinu lidí odradí typická úchylnost, tentokrát navíc umocněná silnou sexualitou jako hlavním motivem, další skupina lidí začne ohrnovat rypáčky nad veskrze lacinou vizuální stránku (skutečně podobný obraz produkuje i moje amaterská kamera) a zbytek obecenstva ještě prořídne díky těm, co se nemohou vtěsnat do hereckých výkonů. U Švankmajera jsme zvyklí předevśím na jeho animace a když už se nějaké živé postavy v jeho fimech vyskytují, povětšínou rovněž v bizardních úlohách a málokdy skutečně mluví (výjimkou je např. Zahrada nebo Otrantský zámek), dalo by se proto říct, že režisér s herci patřičně pracovat neumí. To je však základní chyba, je tomu totiž právě naopak. Ano, herci působí naprosto neobyčejně a nepřirozeně především díky tomu, že nemluví když je to třeba, při veškerých stycích a možnostech komunikace jen jaksi mumlají a vydávají podivné zvuky, jenže i toho nejméně inteligentního člověka by to mělo navést na základní myšlenku filmu. Přiznám se, že i já jsem během sledování dost často měnil postoje, film odsuzoval, pak zase vychválil, pak nevěděl co si myslet, jenźe pak pŕišla pointa, poslední scéna, zatmívačka a já pŕestal dýchat. Ne proto, že by to bylo nějak šokující nebo překvapivé, nýbrž extrémně působivé. Zpětně do sebe celý film začne zapadat, chápete do detailu každičký prvek a chrochtáte blahem nad tak dokonalou kompozicí. Znám lidi, kteří Švankmajeru tvorbu pokládají především za interesantní vizuální počin, těm však, kdo mají potíže s odhalováním jejich point lze doporičit právě filmy jako tento. A rozhodně také těm, kdo tvrdí, že Švankmajer nemá na celovečeráky bez animací.(13.10.2006)

  • PfefferSalz
    *****

    Klasický Švankmajer, tentokrát o uspokojování potřeb člověka. Velmi rozmanitých potřeb člověka, aneb šňupali jste někdy kuličky z chleba? ¤¤¤ Švankmajer poukazuje na to, že každý člověk má svůj vlastní svět a s ním i vše, co miluje, co jej uspokojuje. To ale většinou před světem skrýváme, děláme vše potají, aby nás někdo nepovažoval za podivíny. Je to strach projevit svoji přirozenou povahu a vše, co se k ní váže. Neuzavírejme se do sebe!(15.4.2013)

  • AngelAngie
    *****

    Spiklence slasti jsem viděla před několika lety a dnes se k nim vrátila. Zážitek je to ještě o třídu vyšší. A to především kvůli tomu, že jsem si shlédla Švankmajerovy krátkometřážní počiny a v tomhle jeho filmu našla vše, co na něm tolik miluji. Jeho rukopis je tak zjevný jako u málo koho. Příběh tak výjimečný, že si dám film určitě někdy do třetice. Je libo koumáka Lábuse? Nebo koumáka Novýho? Či chlebovou Hrzánovou? Každá z postav, bizardních postav, je ztvárněna naprosto bezchybně. Bravo, pane Švankmajere!(4.3.2010)

  • Pepinec
    **

    Asi jsem oproti zdejším šestasedmdesáti procentům úchyl začátečník a prase junior. Můžete tady tuhle snůšku bizarnosti obhajovat jak chcete, ale já viděl jen hříčku filmového experimentu, jehož pointa je pro mě jako Lochnesská příšera. Podle spousty lidí prý existuje, ale já ji neviděl... (Litoměřice 2013, 5/14)(28.8.2013)

  • - Úvodní slovo mistra Švankmajera při premiéře filmu:

    Dámy a pánové,
    je stále ještě mnoho lidí, a to i z tzv. odborných kruhů, kteří si pletou umění s rákoskou. Jsou totiž přesvědčeni o tom, že umění má vychovávat, že skutečné umění má dělat člověka lepším. Proto řada tvůrců, aby splnila tento v podstatě domestikační požadavek na umění, pěchuje svoje filmy tím, čemu se v českých zemích familiérně říká člověčina. Mohu vás ujistit, že nic podobného v mém filmu nenajdete. Jestli má totiž umění vůbec nějaký smysl, pak ten, že má dělat člověka svobodnějším, že nás má osvobozovat právě od oněch domestikačních návyků, které nám již od dětství vtlouká civilizační výchova. Výchova, jak víme od Sigmunda Freuda, je nástrojem principu reality, zatímco umění je plodem principu slasti. A tyto dva principy se mají vůči sobě jako pes a kočka, jako voda a oheň, jako represe a svoboda. A o tom je právě film, který za chvíli uvidíte. Spiklenci slasti, kromě toho, že jsou prvním erotickým filmem, ve kterém se nesouloží, jsou především filmem o svobodě. O absolutní svobodě, tak jak jí rozuměl například božský markýz de Sade. Téma svobody, jediné téma, pro které ještě stojí za to vzít do ruky pero, štětec nebo kameru, je v tomto filmu podáno formou černé grotesky. Domnívám se, že černý a objektivní humor, mystifikace a cynismus fantazie jsou adekvátnější prostředky k vyjádření pokleslosti doby než již zmíněný, pokrytecký, zato v českých filmech oblíbený, zápach člověčiny.

    (Předneseno v pražském kině U hradeb, říjen 1996). (charlosina)

  • - Poslední film pro herečku a hlasatelku Annu Wetlinskou. (M.B)

  • - Za celý film herci nepovedia ani jedno slovo. (Jello Biafra)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace