poster

Spiklenci slasti

  • anglický

    Conspirators of Pleasure

Animovaný / Komedie

Česko / Švýcarsko / Velká Británie, 1996, 85 min

  • easaque
    ****

    +4* v tomto surrealistickém díle se seznámíte se skupinkou lidí, kteří jsou pro svůj sexuální fetiš ochotni hodně udělat i obětovat. Rukopis Švankmajera je typický a situace jsou plné absurdního humoru. Originální film, který nemá obdoby a hezky dokumentuje dobu krátce po revoluci. Viděl jsem ho už několikrát a vždycky jsem si z něj odnesl přijemný pocit. [ PŘÍBĚH: 2 /// ATMOSFÉRA: 3 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 2 /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ](21.10.2016)

  • Adam Bernau
    *****

    Bezesporu nejskandálnější film v dějinách české kinematografie. Vždyť co Švankmajer provádí s ikonou serióznosti a korektnosti, jakou je hlasatelka ČST, to je rouhání svatokrádežnější, než kdyby předvedl porno papeže s Večerníčkem. Angažováním živé Anny Wetlinské (jejíž jméno můžeme číst i na balíčku od pošťačky Hrzánové) ustavuje Švankmajer ve svém filmu čtyřdimenzionální prostor. Co vlastně spojuje jeho spiklence? Především nutkavá potřeba cítit, pociťovat, fyzicky zakoušet. Zároveň potřeba (erotického) vztahu, jehož nezbytnou složkou je přesná homeostatická rovnice (o mnoha neznámých), u každého jiná. Tyto dvě potřeby a jejich naplňování, resp. ukájení, se ovšem vzájemně míjejí. Divné, že? Do hlubin symboliky jednotlivých akcí a jejich propriet se nehodlám pouštět, nejsa k tomu kompetentní. Všimněme si však alespoň protikladnosti toho, co „dostává“ Nového (ptačí chlupaté a škrábavé dráždění pokožky) a jeho manželku Wetlinskou (rybí studená, mokrá, mrtvá hladkost); v téže kádi Domina utopí Slepičáka, jenž je (coby pernatec) jejím vrahem a jejichž ne-vztah je podivuhodně komplementární. Dokonalá homeostáza rovná se smrti. Lábusův stroj na iluzi bohyně z obrazovky přesně odpovídá průrvě v realitě každého vztahu: vidíme bytost, o jejíž skutečnosti nic nevíme a vnímáme akce, které provádí stroj jejího těla, domnívajíce se, že "ji" milujeme a že "ona" miluje nás. Pošťačka to řeší přesně obráceně: sama spojovatelkou mezi všemi ostatními, žije jen ve své hlavě nabouchané chlebovými kuličkami - má jistotu pravdivosti, jíž disponuje jedině sen. Co ale ještě spojuje šest spiklenců slasti? Je to právě onen spiklenecký vztah ke světu; tajně, pokradmu, pološpiónsky, nedůvěřivě, dychtivě a opatrně „ukrádat“ z tohoto světa podivuhodné drobnosti, které se v něm nacházejí, s nimi nějak nakládat, tvořit, aranžovat. Tušit tajnou řeč fádních věcí, skryté významy banalit, svět jako schránku tajemství. Jsou to lidé vytahující věci ze zásuvek a zase je tam ukládající, lidé lezoucí do skříní – které skrývají nejen tajnosti jejich vlastního nevědomí. Taková skříň může být tajným vchodem do nitra zeměkoule. Například. Útěšný film. Proti pornošuntu, který nás všude obklopuje, bojuje tím, že ho bere až nábožně vážně. Dokud budou lidé, kteří se na svět dívají tak, jako se dívá Švankmajer, není tento svět ještě zcela ztracen. Komentáře: Flipper, dwi(15.9.2011)

  • kinej
    *****

    Tento film není jen český, ale i světový klenot. Jeho úchylné postavy si mohou oblíbit snad všichni filmoví fandové světa. S napětím jsme sledoval, co se který z charakterů chystá udělat a všechny ty jejich úchylky dávaly jakýsi zvrácený smysl. Vynikající je pointa, kdy se vlastně osudy všech odloučených postav protnou. V tomto filmu ustupuje Švankmajerovská animace trochu do pozadí a důraz je kladen na vskutku originální umělecké nápady, které se promítají do sexuálních praktik postav.(20.1.2007)

  • PfefferSalz
    *****

    Klasický Švankmajer, tentokrát o uspokojování potřeb člověka. Velmi rozmanitých potřeb člověka, aneb šňupali jste někdy kuličky z chleba? ¤¤¤ Švankmajer poukazuje na to, že každý člověk má svůj vlastní svět a s ním i vše, co miluje, co jej uspokojuje. To ale většinou před světem skrýváme, děláme vše potají, aby nás někdo nepovažoval za podivíny. Je to strach projevit svoji přirozenou povahu a vše, co se k ní váže. Neuzavírejme se do sebe!(15.4.2013)

  • Anderton
    ****

    Niekedy na prelome storočia sme išli okolo kina Nostalgia, videli, že hrajú nejakých Spiklencov slasti od režiséra, o ktorom sme v živote nepočuli a tak sme si povedali, že to skúsime. Prvú polovicu filmu sme na seba zazerali, že čo to akože má byť, nejaká časká pseudo avantgarda alebo čo. Po konci sme museli priznať, že nás film dostal do svojich úchylných drápov a ten pre nás neznámy režisér bude asi výrazná osobnosť. Dnes už o ňom vieme podstatne viac a som rád, že sme vtedy to kino navštívili.(10.8.2012)

  • - Úvodní slovo mistra Švankmajera při premiéře filmu:

    Dámy a pánové,
    je stále ještě mnoho lidí, a to i z tzv. odborných kruhů, kteří si pletou umění s rákoskou. Jsou totiž přesvědčeni o tom, že umění má vychovávat, že skutečné umění má dělat člověka lepším. Proto řada tvůrců, aby splnila tento v podstatě domestikační požadavek na umění, pěchuje svoje filmy tím, čemu se v českých zemích familiérně říká člověčina. Mohu vás ujistit, že nic podobného v mém filmu nenajdete. Jestli má totiž umění vůbec nějaký smysl, pak ten, že má dělat člověka svobodnějším, že nás má osvobozovat právě od oněch domestikačních návyků, které nám již od dětství vtlouká civilizační výchova. Výchova, jak víme od Sigmunda Freuda, je nástrojem principu reality, zatímco umění je plodem principu slasti. A tyto dva principy se mají vůči sobě jako pes a kočka, jako voda a oheň, jako represe a svoboda. A o tom je právě film, který za chvíli uvidíte. Spiklenci slasti, kromě toho, že jsou prvním erotickým filmem, ve kterém se nesouloží, jsou především filmem o svobodě. O absolutní svobodě, tak jak jí rozuměl například božský markýz de Sade. Téma svobody, jediné téma, pro které ještě stojí za to vzít do ruky pero, štětec nebo kameru, je v tomto filmu podáno formou černé grotesky. Domnívám se, že černý a objektivní humor, mystifikace a cynismus fantazie jsou adekvátnější prostředky k vyjádření pokleslosti doby než již zmíněný, pokrytecký, zato v českých filmech oblíbený, zápach člověčiny.

    (Předneseno v pražském kině U hradeb, říjen 1996). (charlosina)

  • - Za celý film herci nepovedia ani jedno slovo. (Jello Biafra)

  • - Poslední film pro herečku a hlasatelku Annu Wetlinskou. (M.B)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace