poster

Spiklenci slasti

Komedie

Česko / Švýcarsko / Velká Británie, 1996, 85 min

  • Pepinec
    **

    Asi jsem oproti zdejším šestasedmdesáti procentům úchyl začátečník a prase junior. Můžete tady tuhle snůšku bizarnosti obhajovat jak chcete, ale já viděl jen hříčku filmového experimentu, jehož pointa je pro mě jako Lochnesská příšera. Podle spousty lidí prý existuje, ale já ji neviděl... (Litoměřice 2013, 5/14)(28.8.2013)

  • PfefferSalz
    *****

    Klasický Švankmajer, tentokrát o uspokojování potřeb člověka. Velmi rozmanitých potřeb člověka, aneb šňupali jste někdy kuličky z chleba? ¤¤¤ Švankmajer poukazuje na to, že každý člověk má svůj vlastní svět a s ním i vše, co miluje, co jej uspokojuje. To ale většinou před světem skrýváme, děláme vše potají, aby nás někdo nepovažoval za podivíny. Je to strach projevit svoji přirozenou povahu a vše, co se k ní váže. Neuzavírejme se do sebe!(15.4.2013)

  • Bozvav
    ***

    Prý se jedná o mozaiku, která je unikátním průhledem do lidského podvědomí a také o jízlivou satirou o současném světě plném erotických fetišů. Tak to nevím, za mne divně, leč svým zvráceným způsobem azjímavě udělaný příběh ( zvláště animace) o tom, že každý je nějak divný, ale většinou to nikde nevytrubuje, neb co je komu do toho. Vidět jednou a zapomenout, i tak asi to pro mne zatím nejlepší, co jsem od Švankmajera viděla. 60%.(24.3.2019)

  • Henry Morgan
    ****

    To se mi nelíbilo zdaleka tak jako šílení, ale uznávám, že i tohle je dost podivné. Sice asi ne tolik, ale přeci. Rozhodně zajímavé téma o sexuálních deviacích, značně kreativně ztvárněné a úžasně přetvořené a vymyšlené jakousi poloanimací. Dějově je to sice jednoduché, ale v podstatě to opět poukazuje na skryté sexuální touhy, které v konformní,konvenční a puritánské společnosti nemůžou probublat na povrch. Sigmund Freud by byl nadšen.(6.1.2011)

  • dainio
    *****

    Ojedinělý filmový projekt, jenž s glancem sobě vlastním názorně ukazuje, že každý člověk má svá tajemství a slastné 13.komnaty. Bůh ví, jak by celý tento film dopadl, kdyby ho natočil někdo jiný, to fakt nevím. Čím jsem si ale jist, že pan Švankmajer znovu potvrdil, že je naše režisérská a světová špička. Takovou míru zvráceností, úchylných představ a sexuálních praktik, jsem tedy viděl poprvé. Očekával jsem opravdu něco neotřelého ale že to bude až tak ... no prostě, Švankmajer mě posadil na prdel. Všechny ty postavičky jsem se zaujetím pozoroval od samého začátku až po vynikající konec, kde se jejich osudy protnou. Petr Meissel, jenž si vyrábí kohoutí masku s kterou poté vykoná drastickou pomstu na sousedce. Bára Hrzanová, která vydlubává chléb a vytváří z něj kuličky, které pak vdechuje do všech tělních dutin. Jiří Lábus, jako beznadějně zamilovaný trafikant do moderátorky zpráv, vytvoří složitý stroj na ukájení skrze televizní obrazovku. Pavel Nový, milujíc všechny kartáče, hřebíky, poklice. Gabriela Wilhelmová týrajíc slaměného panáka ... atakdále atakdále. No musí se to prostě vidět. Dokonale odvedená práce.(24.11.2010)

  • - Úvodní slovo mistra Švankmajera při premiéře filmu:

    Dámy a pánové,
    je stále ještě mnoho lidí, a to i z tzv. odborných kruhů, kteří si pletou umění s rákoskou. Jsou totiž přesvědčeni o tom, že umění má vychovávat, že skutečné umění má dělat člověka lepším. Proto řada tvůrců, aby splnila tento v podstatě domestikační požadavek na umění, pěchuje svoje filmy tím, čemu se v českých zemích familiérně říká člověčina. Mohu vás ujistit, že nic podobného v mém filmu nenajdete. Jestli má totiž umění vůbec nějaký smysl, pak ten, že má dělat člověka svobodnějším, že nás má osvobozovat právě od oněch domestikačních návyků, které nám již od dětství vtlouká civilizační výchova. Výchova, jak víme od Sigmunda Freuda, je nástrojem principu reality, zatímco umění je plodem principu slasti. A tyto dva principy se mají vůči sobě jako pes a kočka, jako voda a oheň, jako represe a svoboda. A o tom je právě film, který za chvíli uvidíte. Spiklenci slasti, kromě toho, že jsou prvním erotickým filmem, ve kterém se nesouloží, jsou především filmem o svobodě. O absolutní svobodě, tak jak jí rozuměl například božský markýz de Sade. Téma svobody, jediné téma, pro které ještě stojí za to vzít do ruky pero, štětec nebo kameru, je v tomto filmu podáno formou černé grotesky. Domnívám se, že černý a objektivní humor, mystifikace a cynismus fantazie jsou adekvátnější prostředky k vyjádření pokleslosti doby než již zmíněný, pokrytecký, zato v českých filmech oblíbený, zápach člověčiny.

    (Předneseno v pražském kině U hradeb, říjen 1996). (charlosina)

  • - Za celý film herci nepovedia ani jedno slovo. (Jello Biafra)

  • - Poslední film pro herečku a hlasatelku Annu Wetlinskou. (M.B)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace