Spiklenci slasti

Pokud se dostanete do situace, kdy po vás bude náhodný laik chtít doporučení na jakýkoliv Švankmajerův film, ujistěte se že Spiklenci slasti jsou tím posledním filmem, o kterém se mu zmíníte. Pochopitelně to neznamená, že je špatný, proti tomu ostatně svědčí i 5* v mém hodnocení, ale podle mě musí být na tento film divák být připraven dávno dopředu a to soustavným brainwashingem jiných jeho filmů. Jednoduše je to film nejméně stravitelný a to hned z nékolika důvodů. Zatímco jednu skupinu lidí odradí typická úchylnost, tentokrát navíc umocněná silnou sexualitou jako hlavním motivem, další skupina lidí začne ohrnovat rypáčky nad veskrze lacinou vizuální stránku (skutečně podobný obraz produkuje i moje amaterská kamera) a zbytek obecenstva ještě prořídne díky těm, co se nemohou vtěsnat do hereckých výkonů. U Švankmajera jsme zvyklí předevśím na jeho animace a když už se nějaké živé postavy v jeho fimech vyskytují, povětšínou rovněž v bizardních úlohách a málokdy skutečně mluví (výjimkou je např. Zahrada nebo Otrantský zámek), dalo by se proto říct, že režisér s herci patřičně pracovat neumí. To je však základní chyba, je tomu totiž právě naopak. Ano, herci působí naprosto neobyčejně a nepřirozeně především díky tomu, že nemluví když je to třeba, při veškerých stycích a možnostech komunikace jen jaksi mumlají a vydávají podivné zvuky, jenže i toho nejméně inteligentního člověka by to mělo navést na základní myšlenku filmu. Přiznám se, že i já jsem během sledování dost často měnil postoje, film odsuzoval, pak zase vychválil, pak nevěděl co si myslet, jenźe pak pŕišla pointa, poslední scéna, zatmívačka a já pŕestal dýchat. Ne proto, že by to bylo nějak šokující nebo překvapivé, nýbrž extrémně působivé. Zpětně do sebe celý film začne zapadat, chápete do detailu každičký prvek a chrochtáte blahem nad tak dokonalou kompozicí. Znám lidi, kteří Švankmajeru tvorbu pokládají především za interesantní vizuální počin, těm však, kdo mají potíže s odhalováním jejich point lze doporičit právě filmy jako tento. A rozhodně také těm, kdo tvrdí, že Švankmajer nemá na celovečeráky bez animací. (13.10.2006)

Švankmajer je výnimočný umelec nielen na české, ale na celosvetové pomery a natočil film o sexuálnych deviáciách tak, že je všetko len nie zvrhlý, skôr roztomilý, klaňajúci sa ľudskej inakosti, nežný k svojím postavám a zároveň dráždiaci divákovu zvedavosť, gradujúci do grandiózneho surreal finále. Klenot. (21.09.2017)

Člověka tak nějak potěší, když se přesvědčí, že existují i úchylnější lidé, než je on sám... Navíc forma, jakou je tento fakt prezentován je bezpochyby výborná. Švankmajer nepotřebuje berličky v podobě slov. Dokáže perfektně zobrazit náladu a pohnutky postav tím, že ukazuje to, co chce, aby divák viděl (např. pouhé listonoščino cvaknutí propiskou v sobě má několik vět...). (05.02.2007)

Film bez jediného dialogu - to umí mistr Švankmajer. Spiklenci slasti jsou geniálním dílem plný různých bizarních úchylek, včetně jejich příprav na samotný akt. Hlavně slast Spiklence Jiřího Lábuse je fakt dokonalá, ostatně i dalších 5 Spiklenců je výborně vytříbená mozaika lidské svobodomyslnosti.To je prostě paráda a takhle to dokáže podat pouze božskej Švanky! A na konci filmu, jak si všichni svoje slasti prohodí - to je mistrovský surrealismus. Pan Švankmajer dokáže opravdu mnoho a jeho díla patří k nejlepším záležitostem, které jsem kdy viděl. Tvůrce světového formátu, který nemá žádného napodobitele. Znovu můžu tleskat a volat ze všech sil : BRAVO MISTŘE!!!! (09.06.2013)

Takhle pracovité úchyláčky jsem nečekala. Tolik námahy kvůli slasti. Woodoo s knedlikama mě pobavilo, ale nejvíc nechutné mě přišlo to kartáčování :-) Jednalo se sice o spiklence, ale samota je myslím to klíčové slovo. Jinak bych v tom nic hlubšího nehledala i přes vydatnou freudovskou symboliku. Určující je vizuální stránka, která buď vaše vnímání zasáhne nebo vás bude nudit. U mne zásah... (15.10.2012)