Reklama

Reklama

VOD (1)

Obsahy(1)

Jednou z hlavních postav slavné alegorie Jana Švankmajera je utrápená listonoška (Bára Hrzánová). Surrealistická koláž začíná v trafice, kde si další z podivínských hrdinů koupí obscénní časopis. Z vystříhaných nahotin vyrábí pomůcky pro sadomasochistickou seanci. Také další dva spiklenci slasti se projevují jako vášniví kutilové. Upocený trafikant (Jiří Lábus) sestavuje neobvyklý aparát, tajnůstkářský frotér (Pavel Nový) si vytváří dráždidla pro autoerotické masáže. Velmi zvláštní jsou rovněž sexuální praktiky žen, mezi nimiž figuruje také půvabná televizní hlasatelka (Anna Wetlinská)... Mistrně zaranžovaný kaleidoskop vypráví o novodobých vášních a perverzích. Mozaika, v jejímž finále někteří zemřou a jiní si prohodí své role, je unikátním průhledem do lidského podvědomí. Je také jízlivou satirou o současném světě plném erotických fetišů. (MFF Karlovy Vary)

(více)

Recenze (91)

ledzepfan 

všechny recenze uživatele

Poprvé jsem to viděl asi před více než deseti lety a dojem to ve mě nezanechalo něják zvlášť valný.. Asi, že moc nemusím Hrzánovou, Lábuse a celý ten motiv ujetých slastí mi tenkrát -jako náctiletému klukovi- asi nic moc neříkal. Dneska jsem to teda zopáknul a nevím, buď jsem do toho dorostl, nebo prostě k Janově tvorbě neumím (a nechci) být zbytečně přísný (jen ten Faust mi závažněji nesedl). Dnes jsem viděl film, který byl nápaditý, chytrý i vtipný.... Odborní poradci: L.S. Masoch, D.A.F.de Sade, S. Freud, L. Buňuel, M.Ernst a B.Brouk :D ()

kinej 

všechny recenze uživatele

Tento film není jen český, ale i světový klenot. Jeho úchylné postavy si mohou oblíbit snad všichni filmoví fandové světa. S napětím jsme sledoval, co se který z charakterů chystá udělat a všechny ty jejich úchylky dávaly jakýsi zvrácený smysl. Vynikající je pointa, kdy se vlastně osudy všech odloučených postav protnou. V tomto filmu ustupuje Švankmajerovská animace trochu do pozadí a důraz je kladen na vskutku originální umělecké nápady, které se promítají do sexuálních praktik postav. ()

Reklama

Vančura 

všechny recenze uživatele

Pozoruhodný filmový počin z 90. let, k němuž je možno přistupovat mnoha způsoby - osobně jsem se na Spiklence slasti díval především jako na neuvěřitelný bizar, který je velkolepě zábavnou a promyšlenou zprávou ze své doby (na poštovních známkách Václav Havel, v ulicích staré škodovky 120, v televizi hlasatelka Anna Wetlinská...), ale nejen to - ten film je i jakousi znepokojivou vizí o světě, kde je každý tak trochu perverzní a kde lidé upřednostňují autoerotické aktivity před těmi párovými. Osobně bych se nerad dožil doby, kdy bude starý dobrý šukání jen přežitkem minulosti - scéna s nahatým Lábusem, který si to rozdává s virtuální televizní moderátorkou na šíleném masturbačním zařízení, je v tomto smyslu neuvěřitelně směšná a varovná zároveň. Kdyby takový film vznikal dnes, na mušku by si mohl brát zástupy moderních lidí, kteří v osamění masturbují u svých počítačů nad internetovým pornem, kterému už údajně řada lidí dává přednost před reálným sexem. Och, v jakém bláznivém světě to žijeme! Coby velký fanda a milovník Švankamajerovy filmové tvorby, jsem tento film zhlédl s velkým zájmem a výborně se u něj pobavil, byť ta spokojenost není zcela bezvýhradná. Občas se mi tam vkrádala jistá znuděnost a - co stojí více za zmínku - i náznaky nevolnosti, protože ten film je občas docela hodně nechutný (Hrzánová vyklepávající si z nosu chlebové kuličky, kočka olizující menstruační krev z použité vložky, nahý Pavel Nový, který si po holém zadku přejíždí bizarními erotickými pomůckami vlastní výroby...) - kdo neviděl, dovede si jen těžko představit. Svérázný film, který asi není pro každého, ale bezpředsudeční diváci s otevřenou hlavou by si z něj mohli i dnes odnést velmi nevšední zážitek - ten film vůbec nezestárnul a je dnes možná ještě zajímavější než tehdy. Mimochodem v závěrečných titulcích zaujme informace o "odborných poradcích" filmu: L. Sacher-Masoch, F. de Sade, S. Freud, L. Buñuel, M. Ernst a B. Brouk - komu ta jména něco říkají, ten si dovede o tom filmu udělat dobrou představu, ještě než ho uvidí. ()

anais 

všechny recenze uživatele

Ve Spiklencích slasti se Švankmajer animovaným pasážím velkou část filmu vyhýbá a připravuje si půdu pro vynikající masturbační finále. V tom se hlavní postavy ukájejí těmi nejsurrealističtějšími způsoby, jaké kdy spatřili filmové plátno (kapři cucající palce Anny Wetlinské jsou tím nejmenším!). Problémová je však první půle, kde se autoři spolehli na klasický herecký projev - někdy se to povedlo (Hrzánová je rozený klaun), někdy méně (Petr Meissel v hlavní roli je trochu nevýrazný). Kdyby byl film kratší, a člověk by nemusel tak dlouho čekat, než mu Švankmajer předloží svou tipickou poetiku, bylo by to za plný počet. ()

Rebeca 

všechny recenze uživatele

Šuměnka, Ikaros s kohoutí hlavou, pošťačka, resuscitační Anča, televizní hlasatelka...To mi je ale bizarní partička, vyvolávající rozpaky ! :)) Šest postav, jedna lepší, než druhá; takové originální seskupení těžko najdete; zdánlivě nemají nic společného, občas se "potkají", ale jako kdyby to bylo jenom dílem náhody. Jenomže zpracování pana Švankmajera je geniální a poutavé do míry úplného pohlcení; nebudete postavy vnímat jako, řekněme devianty (jejich způsoby "udělat si radost" nejsou zrovna běžné...:)) ), ale jako lidi, které potkáváte na ulici, třeba i každý den (nikdy nemůžeme vědět, co se odehrává za zavřenými dveřmi, že ano...). Provokativní i úsměvné, kontroverzní i fascinující ve své... škaredosti (?), s podtextem lidského tajemství i slabosti. P.S.: nebylo by to ono bez výborně padnoucí muziky ()

Galerie (8)

Zajímavosti (3)

  • Poslední film pro herečku a hlasatelku Annu Wetlinskou. (M.B)
  • Úvodní slovo mistra Švankmajera při premiéře filmu:

    Dámy a pánové,
    je stále ještě mnoho lidí, a to i z tzv. odborných kruhů, kteří si pletou umění s rákoskou. Jsou totiž přesvědčeni o tom, že umění má vychovávat, že skutečné umění má dělat člověka lepším. Proto řada tvůrců, aby splnila tento v podstatě domestikační požadavek na umění, pěchuje svoje filmy tím, čemu se v českých zemích familiérně říká člověčina. Mohu vás ujistit, že nic podobného v mém filmu nenajdete. Jestli má totiž umění vůbec nějaký smysl, pak ten, že má dělat člověka svobodnějším, že nás má osvobozovat právě od oněch domestikačních návyků, které nám již od dětství vtlouká civilizační výchova. Výchova, jak víme od Sigmunda Freuda, je nástrojem principu reality, zatímco umění je plodem principu slasti. A tyto dva principy se mají vůči sobě jako pes a kočka, jako voda a oheň, jako represe a svoboda. A o tom je právě film, který za chvíli uvidíte. Spiklenci slasti, kromě toho, že jsou prvním erotickým filmem, ve kterém se nesouloží, jsou především filmem o svobodě. O absolutní svobodě, tak jak jí rozuměl například božský markýz de Sade. Téma svobody, jediné téma, pro které ještě stojí za to vzít do ruky pero, štětec nebo kameru, je v tomto filmu podáno formou černé grotesky. Domnívám se, že černý a objektivní humor, mystifikace a cynismus fantazie jsou adekvátnější prostředky k vyjádření pokleslosti doby než již zmíněný, pokrytecký, zato v českých filmech oblíbený, zápach člověčiny.

    (Předneseno v pražském kině U hradeb, říjen 1996). (charlosina)
  • Za celý film herci nepovedia ani jedno slovo. (Jello Biafra)

Reklama

Reklama