Spiklenci slasti

Poprvé jsem to viděl asi před více než deseti lety a dojem to ve mě nezanechalo něják zvlášť valný.. Asi, že moc nemusím Hrzánovou, Lábuse a celý ten motiv ujetých slastí mi tenkrát -jako náctiletému klukovi- asi nic moc neříkal. Dneska jsem to teda zopáknul a nevím, buď jsem do toho dorostl, nebo prostě k Janově tvorbě neumím (a nechci) být zbytečně přísný (jen ten Faust mi závažněji nesedl). Dnes jsem viděl film, který byl nápaditý, chytrý i vtipný.... Odborní poradci: L.S. Masoch, D.A.F.de Sade, S. Freud, L. Buňuel, M.Ernst a B.Brouk :D (23.05.2015)

Tento film není jen český, ale i světový klenot. Jeho úchylné postavy si mohou oblíbit snad všichni filmoví fandové světa. S napětím jsme sledoval, co se který z charakterů chystá udělat a všechny ty jejich úchylky dávaly jakýsi zvrácený smysl. Vynikající je pointa, kdy se vlastně osudy všech odloučených postav protnou. V tomto filmu ustupuje Švankmajerovská animace trochu do pozadí a důraz je kladen na vskutku originální umělecké nápady, které se promítají do sexuálních praktik postav. (20.01.2007)

Pozoruhodný filmový počin z 90. let, k němuž je možno přistupovat mnoha způsoby - osobně jsem se na Spiklence slasti díval především jako na neuvěřitelný bizar, který je velkolepě zábavnou a promyšlenou zprávou ze své doby (na poštovních známkách Václav Havel, v ulicích staré škodovky 120, v televizi hlasatelka Anna Wetlinská...), ale nejen to - ten film je i jakousi znepokojivou vizí o světě, kde je každý tak trochu perverzní a kde lidé upřednostňují autoerotické aktivity před těmi párovými. Osobně bych se nerad dožil doby, kdy bude starý dobrý šukání jen přežitkem minulosti - scéna s nahatým Lábusem, který si to rozdává s virtuální televizní moderátorkou na šíleném masturbačním zařízení, je v tomto smyslu neuvěřitelně směšná a varovná zároveň. Kdyby takový film vznikal dnes, na mušku by si mohl brát zástupy moderních lidí, kteří v osamění masturbují u svých počítačů nad internetovým pornem, kterému už údajně řada lidí dává přednost před reálným sexem. Och, v jakém bláznivém světě to žijeme! Coby velký fanda a milovník Švankamajerovy filmové tvorby, jsem tento film zhlédl s velkým zájmem a výborně se u něj pobavil, byť ta spokojenost není zcela bezvýhradná. Občas se mi tam vkrádala jistá znuděnost a - co stojí více za zmínku - i náznaky nevolnosti, protože ten film je občas docela hodně nechutný (Hrzánová vyklepávající si z nosu chlebové kuličky, kočka olizující menstruační krev z použité vložky, nahý Pavel Nový, který si po holém zadku přejíždí bizarními erotickými pomůckami vlastní výroby...) - kdo neviděl, dovede si jen těžko představit. Svérázný film, který asi není pro každého, ale bezpředsudeční diváci s otevřenou hlavou by si z něj mohli i dnes odnést velmi nevšední zážitek - ten film vůbec nezestárnul a je dnes možná ještě zajímavější než tehdy. Mimochodem v závěrečných titulcích zaujme informace o "odborných poradcích" filmu: L. Sacher-Masoch, F. de Sade, S. Freud, L. Buñuel, M. Ernst a B. Brouk - komu ta jména něco říkají, ten si dovede o tom filmu udělat dobrou představu, ještě než ho uvidí. (20.03.2016)

Ve Spiklencích slasti se Švankmajer animovaným pasážím velkou část filmu vyhýbá a připravuje si půdu pro vynikající masturbační finále. V tom se hlavní postavy ukájejí těmi nejsurrealističtějšími způsoby, jaké kdy spatřili filmové plátno (kapři cucající palce Anny Wetlinské jsou tím nejmenším!). Problémová je však první půle, kde se autoři spolehli na klasický herecký projev - někdy se to povedlo (Hrzánová je rozený klaun), někdy méně (Petr Meissel v hlavní roli je trochu nevýrazný). Kdyby byl film kratší, a člověk by nemusel tak dlouho čekat, než mu Švankmajer předloží svou tipickou poetiku, bylo by to za plný počet. (12.07.2009)

Šuměnka, Ikaros s kohoutí hlavou, pošťačka, resuscitační Anča, televizní hlasatelka...To mi je ale bizarní partička, vyvolávající rozpaky ! :)) Šest postav, jedna lepší, než druhá; takové originální seskupení těžko najdete; zdánlivě nemají nic společného, občas se "potkají", ale jako kdyby to bylo jenom dílem náhody. Jenomže zpracování pana Švankmajera je geniální a poutavé do míry úplného pohlcení; nebudete postavy vnímat jako, řekněme devianty (jejich způsoby "udělat si radost" nejsou zrovna běžné...:)) ), ale jako lidi, které potkáváte na ulici, třeba i každý den (nikdy nemůžeme vědět, co se odehrává za zavřenými dveřmi, že ano...). Provokativní i úsměvné, kontroverzní i fascinující ve své... škaredosti (?), s podtextem lidského tajemství i slabosti. P.S.: nebylo by to ono bez výborně padnoucí muziky (25.05.2024)