poster

Il boia scarlatto

  • anglický

    Bloody Pit of Horror

  • anglický

    The Red Hangman

  • anglický

    Tale of Torture, A

    (neoficiální název)
  • anglický

    Crimson Executioner

    (neoficiální název)
  • anglický

    Some Virgins for the Hangman

    (neoficiální název)

Horor

Itálie / USA, 1965, 87 min

Režie:

Massimo Pupillo

Hudba:

Gino Peguri
  • LION-MR.T
    ***

    Takových filmů ve svých dobách několik naleznema,není jich sice tuny jako jiných,ale dost jich je určitě. Tohle je případ i tohle filmu. Kat má tenké uplé červné kalhoty,že mu jeho mužství dělá pěkný pahorek a musel si dávat bacha aby ho z nějak holek moc nevzrušila,protože to by pak vypadalo,že se zabouchl a mohla z to ho být romantická slátanina,ale zpátky k filmu. Čím je film opravdu dobrý je způsoby smrti,ale to zas doplácí na efekty. Promiňte mi lidi,ale tak trapnýho pavouka si nepamatuju ze žádnýho jinýho filmu. Snad vám galerii,kterou jsem tu udělal udělá o pavoučkovi svůj obraz. Film postrádá technické vybavení a vše i přes to,že se nejedná zas tak úplně o žádnou amatérštinu. Herecké výkony jsou standartní pro takové filmy,kde hráli herci možná s bohatou filmografií,ale přesto se vám s nimi další film nepodaří nalézt,protože některé ani nespatřily světlo světa. Ženské s typickýmy načechranýmy vlasy a špičatými prsty,stylově oblečení muži vypadající jeden jako druhý. Jediného herce,kterého jsem poznal je bývalý kulturista Mickey Hargitaye,zajímám se o kuturistiku,tak mi byl i přes svojí masku nějak povědomý,ale to je tak všechno. Postavy nebo samotní herci se chovají pitomě a celé je to diravé,ale stále nevadí. Ta bylo u takových filů normální,takže mi to nevadí a někdy jsem i rád,že se tak chovají,protože to by jste pak film mohli,už od začátku zabalit,kdyby šlo všechno jak má jít. Ve své době tento film opravdu byl šokující zobrazováním nahoty a mučení,ale pro dnešního teenegrovského diváka odchovaného rameky starých hororů o,kterých ani neví,že jsou remaky a tupě to hltá jako poklady by přineslo nudu a výsměch a vypnutí bedy nebo monitoru,už někdy po půl hodině. Já to taky viděl,až na nový kolena,ale jsem odkojen takovými starými fláky tak si to ho vážím a film se mi líbil na tokových 60,takže 3 hvězdičky s čistým svědomím.(1.7.2009)

  • Bloody13
    **

    Snímek oscilující mezi zvrácenými příběhy slavného Markýze de Sade a povídkami E.A. Poea. Bohužel bez atmosféry a napětí, a to i přesto, že jeho druhá polovina nabízí slušnou dávku násilí. Divák si tu přijde na spoustu druhů středověkého mučení a zabíjení typu železné panny, natahování na skřipec nebo upalovaní zaživa. Jenže to herecké panorama je natolik srandovní, že ten film zkrátka nejde brát vážně, kor když hlavní záporák vypadá jako nedomrlý bráška slavného El Santa. Předčasným vrcholem budiž bizarní scéna s elektronickým pavoukem a ženštinou lapenou v pasti - ta se prostě musí vidět! Ano, Bloody Pit of Horror strašlivě zestárlo, takže oproti jiným žánrovým kouskům tehdejší italské kinematografie nemá moc šancí zaujmout ani veterány v eurohororu.(9.4.2013)

  • Kusko.t2
    ****

    Na svoju dobu šokujúci, brutálny a nemalou skupinou ľudí zatracovaný filmový projekt plný mučenia, šialenstva a fetišizmu. Zábavný priemysel pohyblivých obrázkov pojal 60-te roky všade možne po svete skutočne ako prelomové desaťročie plné bizarností, inovácii a nepredstaviteľného teroru, doposiaľ v takej explicitnej forme nevídaného predstavenia ľudského úpadku. Šokujúca éra mondo dokumentov v Taliansku odštartovaná slávnym MONDO CANE (1962), nenechala na seba dlho čakať ani na poli hororu, čoho príkladom je aj Il boia scarlatto, titul známejší pod názvom “Bloody Pit of Horror“. Pritvrdzovalo sa ale všade, nie len v Taliansku. A to vrátane klasického amerického gore prelomu Herschella Gordona Lewisa – BLOOD FEAST (1962) a japonských šialeností, sa krivka rastu toho, čo publikum ešte dokáže zvládnuť, neustále posúvala čoraz viac do väčších a strmších hodnôt. Strach z gothických panstiev, mučiarní, chladných zámkov s množstvom tajných chodieb a pavučín na klenbách vysokých stropov, ale stále ešte pretrvával. Režisér Massimo Pupillo (v anglickej verzii uvedený pod pseudonymom Max Hunter) oprášil klasický Poeov príbeh o JAME A KYVADLU a výjavy Marquisa de Sadea. Ku vygradovaniu fyzickej tortúry a psychickej deštrukcie pána hradu, pridal Massimo Pupillo okrem toho aj štýlovú hudbu od Gina Peguriho presne pasujúcu do rytmu žeravých kutáčov a besnenia v mučiarni, a aj to správne osadenstvo na porážku. Vďaka bande fetišistov – skupinka fotografov, štylistov a krásnych vyzývavých modeliek, mieriacich na zdanlivo opustené panstvo z dôvodu tvorby poriadne bizarného kalendára s naaranžovanými snímkami mučenia, zábava neutícha ani vtedy, ak práve na scéne nie je samotný “The Crimson Executioner“. Akcia strieda proste akciu. Miestami zámerne vtipný, inokedy nedobrovoľne samoparodický vďaka amatérskym efektom, drsný, šialený, herecky obstojný a nápadmi oplývajúci snímok jednoducho dokáže nadchnúť aj po zhruba polstoročí. A to klobúk dolu. Moje veľké sympatie si rozhodne získal. Záverom mi nedá sa ešte nevrátiť k fetišistickým kolážam foteným na zámku, niektoré z nich sa postupne prezentujú samostatne na obraze ako predstavenie nových prírastkov do fotoalbumu bizarnosti. Spomínané prezentácie mi totiž pripomenuli prácu Irvinga Klawa a Johna Willieho – fotografov fetišistických kreácii ženských modelov, ktoré pred objektívom fotoaparátu v na pohľad krutých scénkach fotili a štylizovali do vývavov mučenia. Okrem tohto fetish podtextu mi príde zaujímavé spomenúť cvakátko na nechty. Áno cvakátko!!! :) Že sa ním strihali nechty v Taliansku už v šesťdesiatom piatom som ani nevedel :) V tomto prípade bolo prostredníctvom neho nutné nie sa starať o manikúru ale o záchranu svojho vlastného života, hehe. Mimochodom a tým už výpis malých zaujímavostí ukončím, na túto staršiu klasiku talianskej kinematografie si spomenuli aj drsní chlapi z goregrindovej skupiny "Impetigo" a to tým, že si ju prostredníctvom krátkeho úryvku – intra k pesničke “Bloody Pit Of Horror“ v rámci vydania EP “Faceless“ z roku 1991, pripomenuli. "I can't stand anymore let me go. The Crimson Executioner invented the torture of icy water .... too creature like you. .......... My vengeance needs blood! .......... The Crimson Executioner cries out for blood! .......... You'd better prepare to die, you sinner! ... Ha ha ha ha ha!"(29.11.2009)

  • destroy83
    ****

    Celkem povedený starší italský krvavý flák se spoře oděnými herečkami a pořádnou dávkou mučení. Vše se odehrává na starém, zdánlivě opuštěném hradě, kde skupinka umělců hodlá nafotit hororově laděné snímky na přebálky knih. Naši hrdinové bez pozvání vniknou do hradu, kde je překvapí tajemný majitel se svými nohsledy. Majitel, který zpočátku nestojí o jejich společnost, nakonec nechá umělce přenocovat a nafotit v místní mučírně požadované snímky. Při focení je ovšem postihne smrtelná nehoda a dozvídají se o popravčím, který byl v minulosti proklet a odsouzen k smrti v železné panně. Další smrt na sebe nenechá dlouho čekat, vše nasvědčuje tomu, že nejde o náhody a šance na dožití se rána výrazně klesají. Snímek sice obsahuje toporné herecké výkony a řadu nechtěně vtipných scén, vše ale vyvažuje pekelná porce mučení na všechny způsoby a to převážně ženského pohlaví. Vše se navíc odehrává za zdařilého hudebního doprovodu a působivé výpravy. I přes řadu nezdařilostí si snímek, i když slabší, čtvrtou hvězdu zaslouží.(25.5.2009)

  • Shanen29
    *

    Nedokonalostí tohoto snímku se můžeme utěšovat jen tím,že vznikl už dávno než většina ostatních podobně zaměřených trikových filmů.Technické provedení a efekty nikoho sice moc nepřekvapí,ale někdy je toho přespříliš.Ve své době byl tento film dozajista šokující svým pohledem na nahotu a mučení,ale Italové v 70. letech dali vysokou mez brutalitě a tvrdé gore efekty zacházely až do krajností,takže trikově tento rádoby úsměvný horor i na tu dobu je velmi špatný.(13.11.2015)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace