Město bohů

Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Jeden ze 125 nejlepších neanglicky mluvených filmů - 125 Greatest Foreign Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/. Celosvětově divácky úspěšný film. Brazilská verze Tenkrát v Americe trochu cinknutá Milionářem s chatrče a Posledním skotským králem. A to vše v rytmu karnevalu v dobře zrežírovaném thrilleru z chudinské čtvrti Ria pod skálou s obří sochou Krista Spasitele. Film o drogách, zbraních, násilí a vraždách. Film o zločinech a smrti, o trávě a kokainu jako denním chlebu chudých obyvatel baráků s plechovými střechami, kde život a právo neznamená nic... Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=6opvlPFS5_c&feature=related (22.04.2009)

Děti se místo se stavebnicemi a panenkami baví s noži a bouchačkami, gangsterské bosse uctívají, budoucnost neřeší. Tohle barvité povídání o drogové scéně a krutosti dospívání bylo tehdy událostí nejen na festivalových přehlídkách – uchvátilo i běžné diváky, kteří ocenili syrově naléhavý příběh plný beznaděje a smutné pravdy. Jen by mě zajímalo, kolik z těch mladých neherců dnes žije nějakým standardním životem. (25.05.2017)

"Nemáte kde bydlet? Tak běžte do Města bohů." Proměna malého panice Rakety v odpaněného fotografa Wilsona Rodrigueze, na pozadí války gangů na území polozapomenutého slumu, mohla být těžko natočena lépe. Ta tolik zmiňovaná geniální filmařina však prošla kolem mne, aniž na mě zanechala výraznější následky. Chyba je samozřejmě ve mně, neboť jsem to já, komu poměrně vadí dívat se na vraždy dětí v prostředí plném zbraní, drog a úplatných strážců zákona. Má informovanost o tom, co se v brazilských slumech děje je dostatečná na to, abych musel sledovat drsný příběh z nehostinného prostředí, ale vysoké postavení snímku na zdejším žebříčku mi nedalo šanci se mu vyhnout. A jelikož nepatřím mezi skalní fandy deprese, tak nevidím jediný důvod se na něj podívat znovu. (22.07.2011)

Neuvěřitelný, působivý, krutý a pravdivý. Takový je film Město bohů. Zobrazuje Rio de Janero tak, jak ho turista nemá šanci poznat. Na konci přichází silná katarze v podobě dětského gangu, který odpraví Malého Zeé jeho vlastními zbraněmi, které jim dal. Pro nás Evropany asi nepochopitelná věc, jak může dítě zabít bez sebemenších zábran či výčitek svědomí, ve slumu v Riu denní realita. (22.04.2005)

Až člověka mrazí. Mrazí z toho, jak malé děti jsou zcela lehce svedeny na dráhu zločinu, sledujíc své "vzory" - vrahy pubertě zrovna odrostlé. Malý kluk dokáže s naprostým klidem a až s jakousi radostí zabíjet, party mrňavých bezprizorních harantů přepadávají s pistolí v ruce obchody s naprostou samozřejmostí, jakoby si šli zahrát fotbálek. Město bohů je nementorujícím pohledem na život ve slumech, kde vinou těžké sociální situace a nedostatku vzdělání je kriminalita a drogy běžnou součástí jejich obyvatel a kde příslušnost ke gangu je víc, než zákon. Nepoučuje, nedává návod k řešení problému, pouze působivě ukazuje krušnou realitu, která není bohužel vlastní jenom brazílským metropolím. Je to technicky zručná (špičková kamera a střih) neveselá podívaná, ve které se spásné katarze, pozitivního vyústění, samozřejmě člověk nedočká. A závěrečný titulek BASED ON A TRUE STORY mluví za vše. PS: V závěrečných titulcích je kratičký záznam skutečného předobrazu jedné z postav filmu - Knockouta Neda, ve kterém říká přesně ta samá slova, která zazní i ve filmu. (31.07.2005)