Otevřená srdce

Příznivci lidských dramat by měli zbystřit. Susanne Bier nezklamává. Velmi podrobně se vyjadřuje k dalším a dalším mezilidským vztahům a dělá to formou vskutku působivou. Dělá to jemnou, leč pevnou rukou a je typickým příkladem toho, že ne vždy z toho musí vypadnout nějaké zásadní sdělení. Dánská filmařka (moje čtvrté filmové setkání s ní) dává do placu konkrétní postavy a skutečné příběhy v dalším komplexním filmu, který tentokrát nahlíží do zvláštního čtyřúhelníku, který odstartuje jedna tragická nehoda. Vztahové, obrazově naturalistické a mnohdy neveselé drama těží opět z výtečných hereckých výkonů (Bierové oblíbenci Mads Mikkelsen nebo Nikolaj Lie Kaas).. Nenalíčená krása!! (06.02.2011)

Vždycky, když vidím u popisu filmu: žánr - romantické drama, tak fakt dostanu strach, co bude následovat. Tedy né, že bych nebyla něžná duše, která si blahem poslintá blůzku, jen co se na plátně objeví Colin Farrell či jinej děsně pěknej herec s vypracovaným břišním svalstvem. Ale opravdu se nechci podporovat v těch fantasmagoriích, co se mi pak před usnutím honí hlavou – já s Colinem na řetízkáči, já s Colinem jíme ze stejnýho talíře hranolky, nebo vrchol všeho, já spolu s Colinem hrajeme Dostihy a sázky (jasně vyhrávám, Farrellovi krachuje stáj a musí dávat fant). U dánských filmů podobnýho ražení můžu bejt nicméně naprosto v klídku, protože místní tvůrci maj bezva schopnost všechnu lásku schovat pod takovej nános utrpení, že by tam nic romantickýho nevyčenichal ani sám komisař Rex. No, po takovýmhle bijáku mívám sice pocit, že člověka nemůže v životě potkat nic pěknýho, ale to jsou věci, který za pomocí Jamesona řeším tak nějak každej večer. (16.06.2015)

Susanne Bier každým svým snímkem jednoznačně hlásá, že patří mezi přední režiséry ze severu a špičkové režisérky ve světě. Její snímky jsou vždy hlubokou sondou do pocitů hlavních hrdinů, kteří jsou postaveni proti životní zkoušce. Obrovskou výhodou je, že je vždy ponecháno na divákovi, jaké bude ponaučení. Tvůrci nevytváří obraz jednoznačných protipólů, kde máte nalajnováno, kdo je morální a není. Proto mě tak šíleně baví. Další výhodou je, že nikdy nečekejte klasickou otřepanou kameru a výpravu jak ze žurnálu, kvůli tomu se prostě tyhle snímky podle dánského manifestu netočej. Co bych ovšem v tomto případě vytkla je poněkud opomíjená postava hlavní hrdinky, kterou vlastně do samotného finále příliš neprokouknete, neb vám k tomu scénář prostě nedá prostor. A pro mě osobně je tohle chybka na kráse jinak slušného díla. (13.10.2013)

Podobne ako v prípade Festen (1998) aj tu Manifest Dogma 95 ukázal, že má niečo do seba. Celé natočenie, forma a herecké výkony sú dovedené takmer k dokonalosti, ťažko hľadať lepší spôsob ako hodiť realitu života na filmové plátno. Príbeh odohrávajúci sa medzi Cecille, Joachimom a Nilesom je ako vystrihnutý zo života, tak reálny, tak živý, tak neskutočne emočne vyhranený. Opäť som raz po filme naplnený pocitmi, ktoré sa ani nedajú opísať. Čo sa týka Madsa Mikkelsena, už ani nemá cenu rozoberať aký neskutočne perfektný herec to je. To čo v tomto filme predviedol, klobúk dole, každý jeden pocit, emóciu dokázal stvárniť tak dokonale, až zamrazilo. Niečo podobné ukázal aj v snímku Po svadbe (2006). Svojim výkonom sa už definitívne zaradil v mojom pomyselnom rebríčku hercov na druhé miesto. Ale pozor, filmy s ním treba pozerať len v originále. Dabing všetko kazí. Jediné čo by som snáď vytkol, sú len také nepodstatné drobnosti po obsahovej stránke, hlavne v závere, mohlo sa ešte pár minút potiahnuť. 89/100 (19.08.2014)

Film měl strašně dobrý začátek, bohužel asi v půlce mě začal nudit a chtěla jsem ať skončí. V podstatě mě nejvíc bavily scény s Joachimem. Začátek byl hrozně svěží a navnadil mě na pokračování, ale rozjetý příběh bohužel rychle brzdil. (03.01.2013)