poster

V roce se třinácti úplňky

  • německý

    In einem Jahr mit 13 Monden

  • anglický

    In a Year of 13 Moons

  • anglický

    In a Year of Thirteen Moons

Drama

Západní Německo, 1978, 124 min

  • gudaulin
    **

    Fassbinder je citový vyděrač a navíc nositel morálních poselství, která ovšem svému divákovi předkládá s elegancí úderu pěsti nebo kopance do břicha. Samozřejmě na tom, co sděluje, je pořádný kus pravdy, jenže s jeho melodramaty mám často problémy a v tomto případě mi to navíc ani trochu neulehčil. Jeho hrdina je sice chudák, kterého je nutné politovat, ale zároveň je i notně nesympatický, slabošský a nerozhodný - a zároveň neskonale naivní. Film na silně přetaženou stopáž a některé scény jsou natočené těžkopádně. Některé naopak bravurně, ale vyvolávají tak tísnivý pocit, že je to ve finále kontraproduktivní. K nim patří např. dlouhá pasáž, kdy kamera na jatkách sleduje zabíjení, stahování, vyvrhování a porcování zvířat. Režisér chce vyvolat pocit maximálního odcizení a deziluze. Daří se mu to tak dobře, že vznikl z mého pohledu silně depresivní, nepříjemný film se stejně nepříjemným hlavním hrdinou, který intenzivně pracuje na své zkáze. Fassbinderův film je sice o problémech se sexuální identitou, ale v první řadě je to film o vyrovnávání se se svou minulostí a minulostí celé společnosti. Celkový dojem: 40 %.(2.12.2009)

  • LeoH
    ***

    Jedno se chlapíkovi musí nechat – s divákem se nemazlí a nevolí snadná řešení. Neobsadí do hlavní role kocourka jak cumel, abychom mu drželi palce už od začátku, sympatie a pochopení si pěkně vybuduje od počátečního odporu. Všechno je nasyrovo, jako to porážení krav na jatkách – nehezké interiéry, nepříjemní lidé, neotesaný, přerývaně vrstvený zvuk. Ponor do osudu a duše jedné nešťastné transky je poctivý a hluboký, všechno, jenom ne líbivý. Přesto mě osud Elvíry nezasáhl tak, jako ten Marthin, snad pro odtažitost tématu – nebyl jsem (přes svůj jemnocit) znechucen či odpuzen (všechno to nechutné a odpudivé dává totiž dobrý smysl, není samoúčelné), jen jsem nebyl plně vtažen. Bylo to ale teprve první zkouknutí, nechávám si tudíž hvězdičkovou rezervu na příště.(10.12.2012)

  • Crocuta
    ***

    Film, který v mé soukromé hitparádě depresivních filmů jasně vede. Hravě trumfne i taková esa, jako je "Saló" nebo "Tanec v temnotách". Filmařsky je to rozhodně výborný snímek, má silné téma a upřímnost výpovědi mu nelze upřít. Zároveň ve mně ale už od úvodní scény v parku vyvolával silný odpor a pocitů hnusu jsem se nedokázal zbavit až do konce. Scéna z jatek, do jejíchž syrových záběrů zní hlas hlavního hrdiny(ky) - to je jeden příklad mně nemilé estetiky za všechny. Fassbinder nikdy nebyl optimistický autor, jeho filmy mám přesto rád, ale tenhle nejmíň.(25.8.2007)

  • Amarcord_1
    ****

    75% - Úvod byl pro mě, méně otrlého diváka, hodně ostrý a těžce stravitelný. Chvílemi jsem vzpomínal na Pasoliniho či Malaparteho, kteří se najednou proti Fassbinderovi jevili jako neškodní vypravěči smutných pohádek. Když počáteční šok odezněl, byl jsem svědkem silného příběhu o totálním odcizení, který mě po celou dobu bavil a znovu mě přesvědčil o výjimečnosti i vyšinutosti režiséra. Na některé scény budu dlouho vzpomínat. Upřímně nemůžu dát pátou hvězdu jen za to, jakým způsobem se ve filmu pracovalo s hudbou. Mahlerovu pátou bych jako jisté postviscontiovské klišé ještě přes srdce přenesl, ale nesmyslně použít originální hudbu Nina Roty z jiného filmu (Amarcord), to jsi mě nepotěšil, Rainere Wernere :o)(7.9.2012)

  • amirgal
    *****

    Rainer Werner Fassbinder vládne schopností klást pocity bytostně lidské, tedy ty jež máme všichni bez rozdílu, nad nejrůznější národní, třídní, rasové, sexuální, gendrové a jiné třenice, což vám velmi usnadňuje jakékoli vcítění - vše je přirozené, přesto, že z racionálního hlediska dost bizardní. Jeho gayové nikdy nejsou gayové, jeho transexuálové nejsou transexuálové - jsou především lidmi, což se ve filmu vidí zřídka. S tematikou jiné sexuální preference je to podobné jako s tzv. ženskou literaturou - literaturou pro ženy a tou, kterou ženy samy píší - obojí až na čestné vyjímky podivně stylizované. Bohužel.(22.11.2008)

  • - Podnětem k filmu byla sebevražda Fassbinderova přítele Armina Meiera, za níž si kladl vinu. Film je vzpomínkou na jejich vztah. (Zdroj: ČSFD.cz)

  • - Příběh o náhrobcích zobrazujících délku vztahu, který vypráví muž propuštěný z blázince, pochází z filmu Pan Arkadin - Důvěrná zpráva (1955). (Zdroj: ČSFD.cz)

  • - V úvodní scéně zní "Symfonie č. 5, cis moll" Gustava Mahlera. Stejnou symfonií začíná také film Smrt v Benátkách (1971). (Zdroj: ČSFD.cz)