Quo vadis, Aida?

„Ále, kráčím si takhle vstříc pěkně zkurvené životní mizérii, přičemž u toho budu dost hustě sugestivní, místy až močopudná, taxi holky a pupušové určitě nachystejte kapesníky.“ Dramaticky docela silný až tísnivý film, u kterého si rozhodně nebudete vesele podupávat Verdiho árie či pobrukovat Sienkiewiczovo libreto k nim, jak by mohl název napovídat. Válka je prostě zmrd, kor válka mezi necivilizovanými animálními hovady na obou stranách, kterou pak vesměs odsírají civilisté. Je sice trochu tendenční svinstvo, které leckomu může černovybělit historické události, už tak oběma stranami 25 let post coitum brutálně zkreslované, vyobrazit Srby jako největší kundy a nezmínit, co za SS zvěrstva poturčenecký dobytek z ARBiH pod vedením snad nejhoršího (a asi i nejvychcanějšího) válečného zločince celého konfliktu, Nasera Zkurviče, jenž paradoxně vyklouzl z celé té Haagské frašky, neméně masově prováděl před Srebrenicí etnickým srbským civilistům v rámci účelových provokací, čistek i čirého sadismu. Takže si pěkně zachovejte divácky odstup, jediná pravdivě černobílá věc na celém spektáklu bylo vyobrazení obvyklých zpolitizovaných impotentů z UNPROFOR, kteří naslibovali bezpečné zóny, načež hezky Mladičovi nashromáždili celé porážkové stádo a arivederči, čímž jsou de facto za celou tu masárnu úplně stejně odpovědní. (22.09.2021)

Pro Aidu není zas tak podstatné kdo, kde, proč a nebo kdy to všechno začalo. Podstatné je tady a teď a když ne my, tak v návalu pochopitelné sobeckosti moji nejbližší. Obnažování charakterů při krizích lidskosti je téma, které se sice složitěji vyhýbá repetitivnosti, ale svou naléhavostí to s trochou tvůrčího umu dokáže kompenzovat. Jinak to můžeme brát i jako marnou snahu o holandskou omáčku. Másla bylo pod modrými přilbami dost, chyběly ale vejce.. (09.09.2022)

Člověku se po těchto filmech fakt ani nechce věřit, že je to natočeny tak autenticky, že se tohle ve světě prostě opravdu dělo a doufá, že je to ve filmu přibarvené a tlačí se tam na pilu. Bohužel, někdy je pravdou pravý opak a filmy ani nemohou zachytit horory, které si lidé ve válkách opravdu prožili. O tohle téma jsem se díky tomuto filmu začala zajímat víc, přesto, že pravda nebo objasnění asi nikdy úplně nevyjde na světlo světa. Herecky skvostné a filmařsky bez výtek, prostředí nasnímané naprosto neskutečně, zoufalství vyobrazené autenticky, příběhově depresivní, skandální a bolestivé.  KVIFF 2021 (02.12.2021)

Nepříjemný, vyčerpávající film, v němž ženská protagonistka v prostoru jediné evakuační fabriky pomyslně prošlape nikoli plesové střevíce, nýbrž sněhule sibiřského důstojníka. Dojem nevyhnutelného selhání veškerých chaoticky organizovaných snah se vtírá pod kůži a my jen odevzdaně sledujeme, kdy a jak k tomu dojde. A byť po nás film nevyžaduje nějaké hlubší zapojení a jeho sdělení funguje velmi univerzálně, konec nás opravdu zmrazí. Když už rekonstruovat tragické kapitoly dějin s důrazem na přehlíženou a přitom výsadní woman-power, pak právě takhle - a Jasna Duričic předvádí úžasný výkon, za který by si zasloužila všechny Oscary světa. 85 % (15.01.2022)

No, občas ti takle na skorobalkán zajedu malovat a jednou když sme tam jeli s tomem, tak sme si v autě dali historii tědlech "válek". A pak tam jednou s náma jel fotřík "pomáhat" a ten říkal, že srbové sou vlastně takový blakánský rusáci, což je prostě špatně. Tohle je film o tom, že v tědlech těžkých dobách moddré helmy nemohli vlastně vůbec nic, stejně jako ve Rwandě. Tady teda neumřelo tolik lidí jako v africe, ale smutný je, že o tom celý Svět věděl a stejně se nic nestalo. A vůbec nejhoší na tom je, že i dnes něco podobnýho probíhá, všichni o tom ví a stejně se najdou pitomci, kteří budou obhajovat rusáky. Strašný :o( (23.04.2024)