Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Příběh krátkého života Jana Zajíce – „pochodně č. 2“... Film Jan režiséra Iva Trajkova nás zavede do doby po ruské okupaci 1968. Kriminalisté pátrají po pachateli hanlivého protiruského nápisu na kasárnách. Je podezření, že nápis je dílem některého ze studentů gymnázia. Třídní učitel varuje Jana (J. Wehrenberg), tuší, že za tím stojí on s kamarády Pavlem (E. Čekan) a Mirkem (R. Špaček). Jan však neřekne celou pravdu ani své dívce Janě (L. Rybová), dceři vysokého funkcionáře. Je znechucen opatrnictvím, ustrašeností a pokrytectvím vedení školy i spoluobčanů ve městě. Na veřejné schůzi se odvážně zeptá Janina otce (S. Šárský) na pobyt vojsk, což mu Jana později vyčte. Následně je Jan zasažen zprávou o smrti Jana Palacha a rozhodne se připojit v Praze k protestní studentské hladovce. Ta je však k jeho zklamání předčasně ukončena. Pohádá se s kamarády, kteří se začínají bát postihu, a navíc se na nátlak Janina otce rozchází se svou dívkou. Chování spoluobčanů Jana natolik zklame, že se rozhodne k radikálnímu činu. Zanechá dopisy na rozloučenou a odjede s Mirkem do Prahy, kde svůj plán uskuteční. (Česká televize)

(více)

Recenze (18)

Lish84 

všechny recenze uživatele

Tvůrci se bohužel až příliš soustředili na netradiční formu vyprávění, než na příběh samotný. Hodně se tu stříhá a místy je nasazena rychlá střihová sekvence záběrů, které pocházejí ze scén, jež se ve filmu objeví až později. Působí to sice zajímavě a diváka to v orientaci v ději nezmate, smysl toho ale moc nechápu. Snad to nemělo působit jako jasnovidecká vidění hlavního hrdiny… Scéna samotného upálení Jana Zajíce nám ukázána není. Ne, že bych ji vyžadoval, ale zpracovat ji formou symboliky v podobě hořícího stromu mi přišlo příliš "umělecké". Snad by bylo lepší v rozhodující chvíli pouze otočit kameru stranou… Jako příklad filmu, kdy se podařilo netradiční formu vyprávění využít k prohloubení divákových emocí, bych rozhodně označil PF 77 od Jaroslava Brabce, které se též snažilo co nejautentičtěji vystihnout chování lidí v době komunistické nadvlády. Právě z PF 77 jsem tu dobu pochopil mnohem lépe, u Jana jsem se v podstatě jen nudil – navzdory vážnosti tématu. ()

Widlicka4 

všechny recenze uživatele

Určitě je dobře, že podobný film vznikl. Jan Zajíc je jméno, které asi mnoha lidem nic neřekne, ale jeho příběh by neměl zůstat zapomenut. Film skvěle vykresluje vnitřní přerod od nadějí spojených s tragickým činem Jana Palacha, který měl vyburcovat společnost, přes rostoucí znechucení z toho, že se tak nestalo, až po absolutní bezvýchodnost vedoucí k tragickému činu. Výborně vybraná trojice hlavních představitelů Wehrenberg - Špaček - Čekan, potažmo Rybová. Na televizní film raných devadesátých let nadprůměr. ()

Reklama

masr 

všechny recenze uživatele

Tři hvězdy spíš proto, že mne naše dějiny po roce 68 zajímají.. Film o sobě je trošku rozháraný, průseky a vstřihy někdy příliš násilné a nepotřebné; nejhorší je ale z dnešního pohledu násilně dramatizující hudba tlačící diváka od počátečních minut k monstrózně tragickým pocitům. Škoda toho, kdyby ten film byl trochu uměřenější, kdyby tolik nestavěl na klišoidním mileneckém příběhu, kdyby byl takový tišší, nevnucující všemi způsoby náladu hned od první sekundy, asi by to dopadlo lépe. Kdyby... ()

vypravěč 

všechny recenze uživatele

Lyrickoepický portrét Jana Zajíce, podaný intuitivním vyprávěním, vedeným v retrospektivně vybavovaných (a nervně stříhaných a kombinovaných) prostřizích. Enfant terrible českého porevolučního filmu Ivo Trajkov se spolehl na sugesci jemné a oslovující tváře hlavního protagonisty a jeho bedra doslova zatížil křížem imitovaných dobových reálií a obklopil jej nedýchatelným ovzduším zoufalých hereckých pokusů ostatních účinkujících. Celý film vyvolává dojem, že v únoru 1969 jakýsi přecitlivělý a plachý student, jakýsi mimochodec a snílek, podlehl skličující atmosféře okupované vlasti a napodobil čin Jana Palacha. Myslím, že jde přinejmenším o zjednodušení, ne-li o zkreslení. ()

prezdivaka 

všechny recenze uživatele

Souhlasím s názorem, že hudba se opravdu nepovedla a netrefila dobu. Také se domnívám, že se moc tlačilo na pilu a na mě je film moc plakátový a patetický. Film se snažil neustále něčím ozvláštňovat, ať už to byly flashbacky, střídání barvy s černobílou,, hudebními akcenty, autentickým zvukem, který překrýval dialogy. Zkrátka já bych chtěl více civilnosti a snad i reality. ()

Galerie (9)

Zajímavosti (2)

  • Natáčanie filmu prebiehalo v meste Šumperk. (dyfur)
  • Film se stal jedním z neúspěšnějších televizních filmů v novodobé historii Československé resp. České televize. Práva k jeho vysílání zakoupila řada tv. společností z celého světa, od USA, přes Švýcarsko, Rusko, Izrael, Japonsko. (Zdroj: Vladislav Kučík)

Reklama

Reklama